
Olina nikdy s nikým nebydlela od chvíle, co se odstěhovala z domova. Lidem nevěřila a radši se spoléhala sama na sebe. Pak jí onemocněla sestra a ona se musela postarat o svého synovce a zjistila, že pustit si někoho do života nemusí být tak špatné.
Když jsem byla malá, táta jednoho dne sbalil věci a odešel, a od té doby jsem měla problém věřit, že někdo zůstane. Za posledních deset let jsem měla čtyři vážné vztahy, které se všechny rozpadly ve chvíli, kdy přišla řeč na společné bydlení.
Musela jsem pomoct
Poslední vztah skončil přesně takhle před rokem – přítel navrhl, ať se k němu nastěhuju, a já jsem do týdne našla důvod, proč to nejde. Chvíli jsme se spolu dohadovali, zkoušel to, hledal řešení, mluvili jsme o tom, ale já se mu víc a víc vzdalovala, až jsem mu přestala brát telefony a náš vztah vyšuměl.
Na podzim onemocněla moje sestra a potřebovala se na nějakou dobu soustředit se jen na léčbu, takže mě poprosila, jestli bych si k sobě nevzala jejího syna, kterému bylo devět. Řekla jsem ano bez přemýšlení, protože šlo o rodinu. Kdybych sestru někdy potřebovala, udělala by pro mě to samé. Nebo něco podobného, protože děti nemám.
Přestěhoval se ke mně s batohem, kufrem hraček a školní taškou. První týden jsem řešila, jak vlastně fungují domácí úkoly, kdy jde spát a co mu vůbec kupovat k večeři. Nebyl to žádný idylický obrázek, spíš zmatek a bordel po celém mém dvoupokojovém bytě. Vůbec jsem nevěděla, jak se starat o někoho dalšího kromě sebe.
Změnilo mi to život
Po měsíci jsem si všimla, že jsem si zvykla na jeho boty u dveří a na to, že u snídaně mluví o tom, co ho ve škole štve. Smáli jsme se spolu, mluvili a vlastně to bylo fajn. Jednou večer za mnou přišel. „Teto, budeš se mnou bydlet, dokud se máma neuzdraví, nebo půjdu ještě jinam?“ Bez váhání jsem řekla, že samozřejmě. Kam by jinam šel?
A pak jsem si uvědomila, že poprvé od doby, co jsem bydlela s mámou a sestrou, bydlím s někým dalším a nepřemýšlím nad tím, kdy to skončí a jak dlouho to potrvá.
Sestra se po několika měsících uzdravila natolik, že si syna vzala zpátky, ale tou dobou jsem už chodila s mužem, se kterým jsem se seznámila právě přes synovcovy školní schůzky. Když po půl roce začal mluvit o tom, že bychom spolu jednou mohli bydlet, čekala jsem, že z toho vycouvám, ale to se nestalo. Dokonce jsem mu dala klíč od svého bytu a uvidíme, co přinese budoucnost.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




