Linda (38): Prázdniny u otce změnily mého syna k nepoznání. Domácí hádky a drsné řeči mě málem srazily na kolena

Syna vychovávám sama od jeho osmi let. Teď mu je čtrnáct a vždycky býval slušný a ohleduplný kluk, který mi bez řečí pomohl s nákupem nebo pustil sednout starší lidi v tramvaji. Letos v létě strávil celý červenec u otce, jako každý rok, a já jsem se na jeho návrat těšila jako obvykle.

Patrik (36): Myslel jsem, že muži a ženy mohou být přáteli. Moje nejlepší kamarádka mě vyvedla z omylu

Změna byla vidět hned

Vyzvedla jsem ho na nádraží a hned mi bylo divné, jak stroze mi odpovídá na otázky, jak se měl. Doma při večeři jsem se ho zeptala, co dělal celý měsíc, a on odsekl, že do toho mi nic není a ať ho nechám na pokoji. Takhle se mnou nikdy nemluvil. Okamžitě jsem ho spražila, že takhle s mámou přece nemůže mluvit, načež se zvednul a s očima v sloup odešel do pokoje.

Během dalších dní přibývaly podobné situace. Když jsem mu řekla, ať si ustele postel, prohlásil, že úklid je práce pro ženy. Když jsem se ho zeptala na kamarádku ze třídy, se kterou si dřív psal, řekl mi, že ženský muže jen využívají a vysávají a pak je odhodí jako odpad. Zůstala jsem stát u dveří jeho pokoje a nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo se bát.

Cyril (40): Načapal jsem syny, jak se dívají na nenávistná videa. Rozhodl jsem se z nich ty myšlenky dostat

Musela jsem to konzultovat

Nenechala jsem to jen tak plavat. Zavolala jsem jeho otci a zeptala se ho přímo, co syn celý červenec dělal a s kým se stýkal. Otec mi řekl, že syn trávil čas s klukama ze sídliště a hodně času sám v pokoji na telefonu. Když jsem mu řekla, jak se chová, odbil mě. „Je už dost starý na to, aby si udělal vlastní názor na svět.“ Tahle odpověď mě naštvala, protože jsem čekala, že se otec bude aspoň trochu zajímat o to, co se jeho synovi honí hlavou.

Nečekala jsem. Domluvila jsem si schůzku s naší dětskou psycholožkou, ke které syn chodil už dřív kvůli rozvodu, a probrala jsem s ní celou situaci. Dala mi návod na to, jak s ním mluvit, aniž by se cítil zahnaný do kouta. Začala jsem syna tahat na procházky se psem, kam sice nechtěl, ale povedlo se mi ho rozmluvit.

Tvářil se spíš rozpačitě, ale přiznal, že některé věci, které mi říkal, sám úplně nechápe, proč vlastně opakuje. Poslouchala jsem ho, ale nerozmlouvala, ačkoli s tím, co říká, nesouhlasím, a bere mi to veškerou životní vůli, abych se s ním nehádala. Ale nechci svého syna ztratit, čehož se bojím, a chci, aby se mi vrátil ten milý, ohleduplný uctivý chlapec, který mi držel dveře, když jsem šla domů s nákupem.

Marta (58): Vzala jsem na synovu třetí svatbu fotku jeho druhé ženy. Místo pozdvižení jsem se setkala s pochopením

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].