Pavlína (22): S mámou jsme vždy měly kamarádský vztah. Teď se mnou ale soutěží o všechno

Když jsem byla malá, máma pro mě byla vzor. Všechno, co měla na sobě, mi připadalo krásné, všechno, co řekla, bylo chytré. Říkala jsem si, že chci jednou být jako ona. Dlouho jsem si myslela, že náš vztah je pevný a že čím budu starší, tím lepší kamarádky z nás budou. Jenže pak se něco změnilo.

Markéta (32): Manžel mi slíbil, že podpoří můj sen. Ve skutečnosti to dělal kvůli své milence

Změnila se po rozvodu

Naši se rozvedli, když mi bylo patnáct, a máma jako by chytila druhý dech. Když přestala být naštvaná, najednou se chovala jinak. Začala si barvit vlasy a kupovat oblečení, které by člověk čekal spíš u mě než u ženy po čtyřicítce. Říkala, že se chce cítit mladší. Já jí to přála, ale čím dál víc jsem si všímala, že se dívá na mě, jako by nás porovnávala.

Když jsem se oblékla na večírek, hned musela mít něco podobného. Když jsem zhubla, začala držet stejnou dietu a ještě přísněji. Nejhorší to ale bylo, když šlo o muže. Když jsem přivedla domů přítele, máma si k němu sedla, smála se jeho vtipům a nepokrytě s ním flirtovala.

Viděla jsem na něm rozpaky, ale ona to brala jako hru. Bylo mi trapně a zároveň jsem cítila něco, co bych vůči vlastní matce nikdy nečekala – vztek a odpor. Tohle přece není normální. Takhle se mámy nechovají.

Irma (27): Moje nejlepší kamarádka se rozhodla otestovat mého partnera. Zjistila jsem, že nemůžu věřit ani jednomu z nich

Chce i stejnou kariéru

Ani práce nebyla výjimkou. Když jsem nastoupila do nové firmy a začalo se mi dařit, máma se okamžitě zapsala do kurzu a začala vykládat, že chce změnit kariéru. Najednou se mě neptala, jak se mám, ale na jiné věci. „Kolik v té nové práci vyděláváš? A máš tam nějaké benefity?“ Každý můj úspěch byl pro ni výzvou, ne důvodem k radosti.

Dřív jsem si myslela, že máme vztah, jaký by nám ostatní holky záviděly. Jenže dneska, když se na ni dívám, vidím v ní soupeřku. Není to člověk, u kterého bych hledala radu nebo podporu. Naopak se bojím, že cokoli jí řeknu, využije proti mně nebo se mě pokusí překonat.

Nechci to nahlas přiznat, ale někdy ji nesnáším. Vím, že to zní hrozně, protože je to moje máma. Ale když cítíte, že člověk, který vás měl mít rád a stát při vás, s vámi najednou soutěží a necítíte se v jeho přítomnosti v bezpečí, jak to nazvat jinak než zradou?

Další příběhy ze života →

Lída (24): Myslela jsem, že mě miluje. Ve skutečnosti si kupoval mě i moji sestru