Vilma (25): Máma v sobě nosila roky tajemství, které ovlivňovalo náš vztah. Až nedávný rozhovor nám pomohl

Nikdy jsem úplně nechápala, proč se máma o všechno tak bojí. Když jsem jela na tábor, balila mi repelent, náhradní baterky i pláštěnku, i když předpověď slibovala vedra. Když jsem byla starší, pořád se ptala, kam jdu, s kým, kdy se vrátím, a jestli mám mobil nabitý. Říkala jsem si, že to je jen její povaha. Opatrná, trochu přehnaně, ale asi to myslela dobře.

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (38): Moje tchyně se mi snaží vynahradit manžela, který je ve vězení. Její starostlivost mi ale leze někdy na nervy

Svými starostmi mě dusila

Někdy mě tím ale dusila. Hádaly jsme se často. Hlavně kvůli maličkostem, které ale u nás doma vždycky nabraly větší rozměr. Třeba když jsem zmeškala vlak, nebo když jsem jednou nebrala telefon celé odpoledne. Vždycky vypadala, že ji to úplně rozhodilo. Chovala se, jako by o mě měla přijít.

Až nedávno. Byly jsme spolu na chalupě, samy dvě, a poprvé po dlouhé době to bylo docela v klidu. Večer u vína jsem si všimla, že je nějak zvláštně tichá. Najednou začala mluvit o věcech, které jsem od ní nikdy neslyšela. O sobě, o tom, jaké to bylo být mladá, jaké měla plány a co nevyšlo. „Kdysi jsem byla na potratu. Neřekla jsem to nikomu, ani tátovi.“

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (49): Manžel mě před lety přemluvil k potratu. Nikdy mu to neodpustím

Uvolnilo se mezi námi napětí

Řekla, že to nebylo z donucení, ale taky ne úplně dobrovolně. Že se bála. Neměla oporu. Rodiče by ji seřvali, partner tehdy uhnul, když slyšel, že je těhotná. A tak šla. Rychle, bez přemýšlení, jen aby to měla za sebou. Říkala, že pak dlouho nic necítila. Až později, když mě čekala. Tehdy ji to prý dohnalo.

Najednou mi to začalo všechno dávat smysl. Ty její obavy, to přehánění, to, že se vždycky bála, že se mi něco stane. Prý si dlouho myslela, že si mě nezaslouží. Že to, co se stalo předtím, nějak pokazilo všechno potom.

Neřekla jsem skoro nic. Jen jsem seděla a poslouchala. Najednou jsem si nepřipadala jako dítě, co se musí bránit, ale jako někdo, kdo má v ruce klíč k pochopení. Bylo to těžké slyšet, mohla jsem mít sourozence, ale vlastně jsem cítila úlevu.

Od té doby je to jiné. Máma pořád přehání, ale už chápu proč. A myslím, že i ona pochopila, že už to nemusí držet všechno v sobě. Možná jsme si tehdy poprvé doopravdy popovídaly.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (38): Třetí dítě jsem nechtěla, tak jsem šla na potrat. Tajně, bez vědomí manžela