Alena (26): Zjistila jsem, že jsem těhotná, ale nevím, jestli dítě chci. Rozhodnutí mi nikdo neulehčuje

Když jsem si dělala test, ruce se mi tak třásly, že jsem málem nevybalila ten proužek z obalu. Vlastně jsem si pořád říkala, že je to jen pro jistotu. Že určitě ne. Ale dvě čárky tam byly dřív, než jsem se stihla zhluboka nadechnout. Seděla jsem na záchodě s kalhotami u kotníků a hlavou mi běžely všechny varianty, které bych nejradši ani nikdy neotvírala.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (25): Máma v sobě nosila roky tajemství, které ovlivňovalo náš vztah. Až nedávný rozhovor nám pomohl

Máma na mě začala tlačit

Měla jsem práci, ale žádnou kariéru. Byla jsem ve zkušebce a poslední tři výplaty šly skoro celé na nájem, kauci a zálohy na energie. S Lukášem jsme spolu teprve pár měsíců. Je to fajn kluk, ale pořád je to takové… nezačaté. Bydlíme každý jinde, máme každý svoje tempo, svoje strachy. Dítě jsme nikdy neprobírali.

Týden jsem to nikomu neřekla. Chodila jsem do práce jako robot, večer brečela do polštáře, o víkendu jsem se tvářila, že mám migrénu. Pak jsem to řekla mámě. Doufala jsem, že mě obejme a řekne, že to zvládneme. Místo toho spustila: „Ale dítě je dar. To zvládneš, uvidíš. Život si najde vždycky cestu a k tobě si ji našel. Já jsem taky byla mladá a zvládla jsem tě.“

Jenže moje máma měla tehdy obecní byt, já mám dvoupokoják v Praze za osmnáct tisíc. Ona měla práci jistou, já mám smlouvu na dobu určitou. Ona měla babičku v baráku, já mám jen ji, která bydlí sto kilometrů ode mě a navíc pracuje na směny, takže mi asi moc nepomůže.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (22): Máma se tvářila, že moji dietu respektuje. Pak jsem ale našla její tajné zápisky

Rozhodnutí mi nikdo neulehčuje

Začala jsem si psát seznamy. Co bych potřebovala. Kočárek, postýlku, oblečky, pleny, monitor dechu, léky, vitamíny, doktory, hračky, věci na kojení. Všechno s vysokou cenovkou. Dole jsem si psala své příjmy. V mínusu jsem byla ještě dřív, než jsem došla ke kočárku.

Lukášovi jsem to řekla po dvou týdnech. Byl v šoku. Vypadal, že se nadechne k tomu správnému, podpůrnému projevu, ale pak prostě jen řekl, že si to musí promyslet. Od té doby jsme se viděli jednou. A bylo to hodně krátké.

Mám teď za sebou první návštěvu gynekologie. Termín je jasný. Dostala jsem brožuru o prenatální péči. I letáček o možnostech řešení. V čekárně seděly dvě holky, jedna asi v mém věku, druhá mladší. Jedna měla s sebou mámu, druhá partnera. Já jsem tam byla sama.

Matka pořád volá. Ptá se, jestli už mi není líp, jestli cítím nějaké změny, jestli se těším. Mluví o tom, že se dítě narodí na podzim a jak krásné je to období. Neptá se, jestli jsem rozhodnutá. Předpokládá, že jsem. Nejvíc se bojím, že ať se rozhodnu jakkoliv, něco zničím. Buď svůj život. Nebo jeho.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriela (61): Dali jsme dceři všechno, co si přála. Teď se nás straní, protože jsme prý toxičtí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].