
Šokovaný Cyril si myslel, že jeho synové se na internetu dívají na neškodná vtipná videa, ale jedno odpoledne mu otevřelo oči. Jeho synům algoritmus nabízel nenávistný obsah a on si toho málem nevšiml.
Přišel jsem domů dřív, než jsem měl, a kluci byli u tabletu. Nejdřív jsem myslel, že sledují nějakou hru nebo vtipná videa, ale když jsem se zaposlouchal, ztuhl jsem. Slyšel jsem muže mluvit o tom, jak jsou ženy manipulátorky, jak si nic nezaslouží a jak je potřeba je poslat, kam patří.
Promluvili jsme si o tom
Vypnul jsem to okamžitě. Kluci na mě koukali překvapeně, skoro dotčeně. Nechápali, proč se tvářím tak vážně. Sedli jsme si ke stolu a začal jsem jim vysvětlovat, proč je tohle nebezpečné, proč to není pravda, proč je důležité ženy respektovat. Starší nic neříkal, jen klopil oči. Mladší mi ale naprosto vážně oponoval. „Ale ženy můžou za to, že muži trpí. Ten pán ve videu to říkal.“
Nevěděl jsem, co na to říct. Byl jsem šokovaný. A taky jsem cítil vinu. Kde jsem selhal? Kde to vzali? Kdy se jim do hlavy dostalo něco takového? Doma jsme se o těchhle věcech bavili otevřeně. Nikdy jsem o ženách nemluvil špatně. A přesto seděli přede mnou dva kluci, moji synové, a opakovali věty, které bych já nikdy z úst nevypustil.
Potřebovali jsme odbornější pomoc
Začal jsem pátrat. Zjistil jsem, že si videa posílají s kamarády. Že existují celé kanály zaměřené jen na tohle. Maskované jako motivace, jako „pravda, kterou vám neřeknou“. A že algoritmus jim jich po jednom přehrání nabídne desítky dalších.
Nemohl jsem to nechat být. Obvolal jsem terapeuty, hledal jsem někoho, kdo pracuje s dětmi i s rodinami. Nakonec jsme našli jednoho muže, který se specializuje na prevenci radikalizace u mladistvých. Chodíme k němu každý týden. Syny i mě nutí přemýšlet o věcech, o kterých jsme předtím nemluvili.
Neříkám, že je všechno v pořádku. Není. Pořád mě děsí, jak rychle a snadno se to do nich dostalo. A že kdybych přišel o pár minut později, ani bych si ničeho nevšiml. Ale rozhodl jsem se s tím něco dělat. I kdyby to mělo trvat roky. Protože jinak nevím, co z nich vyroste. Nemám zodpovědnost jen za ně, ale i za jejich budoucí partnerky, a to mi nedá spát.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].