Johana (36): Manžel si přeje třetí dítě, ale já chci konečně klid. Vím, že bych byla zas na všechno sama

Když si vzpomenu na roky s malými dětmi, jsem dojatá, ale pamatuji si i naprosté vyčerpání. Mohl za to můj muž, který nás má sice rád, ale nehnul doma prstem. Kluci ho zajímali, až když povyrostli. Teď by chtěl třetí dítě, ale já už nejsem tak naivní.

Martina (37): Manžel moc touží po synovi, ale já už se na další dítě necítím. Bojím se, co to udělá s naším vztahem

Růžové brýle spadly napoprvé

Když jsem si přinesla domů z porodnice vymodleného chlapečka, chvíli jsem si žila jako na obláčku. Příbuzní se během šestinedělí starali, manžel se snažil pomáhat a hormony se postaraly o zbytek mého šťastného stavu. Pak přišla rutina a já zjistila, že jsem doma na všechno sama. Manžel si malého občas vesele pochoval a pak spěchal do práce nebo do posilovny.

Byla jsem nevyspalá, vyčerpaná a první dva roky mám jako v mlze. Doma byl nepořádek, já byla věčně neupravená a zoufalá. Na druhou stranu mi syn vše vynahrazoval a časem jsem na to zlé zapomněla. Tudíž jsem souhlasila s tím, že pořídíme brášku a povedlo se. Naivně jsem si myslela, že tentokrát bude manžel víc aktivní.

To jsem se pletla. Opět mi pomáhal jen ve chvílích, kdy už jsem opravdu nemohla. Na denní bázi jsem se na něj prakticky nemohla spolehnout a ten maraton se dvěma dětmi mi dal vážně zabrat. Divila jsem se, z čeho jsem byla unavená s jedním děckem. Nicméně roky plynou a všechno jsme zvládli.

Petra (38): Dvě děti mi stačí, ale manžel chce za každou cenu syna. Bojím se, že o něj přijdu

Pojďme „zkusit holčičku“

Od hodně lidí slýchám, že nám chybí holčička. „Nechcete ještě zkusit holku? Ale aby to zas nebyl třetí kluk, že?“ Inu, myslím si o tom své. Cizí názory na to, kolik má mít kdo dětí a v jaké kombinaci, mi jdou jedním uchem sem a druhým hned ven. Nicméně manžel poslední dobou také mluví o třetím dítěti.

Já už ale nejsem tak bláhová jako u prvních dvou dětí. Umím si tentokrát jasně představit, co mě čeká. Jak mě manžel nechá pěkně ve štychu, jen si občas pro radost povozí kočárek a cestou si vychutná někde na zahrádce zasloužené pivečko. Zatímco já nebudu vědět, jestli jít uklidit dům, nebo vařit.

„Ani nápad. Velká rodina je bezva, ale na to musí být dva. A já jsem ráda, že už mám i nějaký čas pro sebe,“ uzavřela jsem téma naštvaně. Můj čas znamená cesta do práce, do školky nebo na nákup. S kamarádkou si zajdu na kafe tak jednou za čtvrt roku. Každá to nemá stejně, ale mně ta podpora chybí. Příbuzní se nepřetrhli, jen co děti povyrostly, byly pro ně už moc akční.

Irena (46): Našla jsem si po čtyřicítce novou lásku a otěhotněla. Synové mi to nemohou odpustit

Není to fér

Manžel je zklamaný, prý jsme ještě mladí a můžeme si dovolit chůvu i uklízečku. Nechápe ale, co mě těch pět let stálo sil. Musela jsem si sáhnout na úplné dno, prozřít a uvědomit si, že jsem na všechno sama. Ano, manžel je milující otec a bezva chlap. Ale s příchodem dětí nehodlal změnit nic ve svém životě a přijít o svobodu.

Já jsem díky tomu přišla o svobodu úplně a nemohla jsem si vydechnout několik let. Nechápe, že i když děti miluji a přála bych si třeba i tu dceru, s ním to nepůjde. A s cizí pomocí mi to připadá nelogické. Už vím, že se manžel rád pochlubí dětmi, ale všechno nechá na manželce. Obdivuji muže, co uklízejí, berou si malé děti k sobě, nechávají své ženy vyspat a berou to jako samozřejmost.

Lenka (41): Naše manželství bylo v krizi, třetí dítě bychom nezvládli. Na potrat jsem šla tajně

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].