Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Když se Jarmila poprvé setkala s Romanem, žádné jiskření se nekonalo. Ale pak se začali nezávazně scházet a přátelství přerostlo v lásku. Pokud to opravdu láska byla…
Myslela jsem si o Romanovi, že je to rozumný mladý muž. Jeho zaměstnáním byla hudba, to se mi líbilo. Byl takový milý, jemný… Ale chybička se vloudila – jeho matka pro něho byla vším. A byla víc než já.
Setkání s tchyní bylo podivné
S Romanem jsme se potkali na koncertě vážné hudby. Hrál tam na klarinet, já šla trošku z donucení s kamarádkou, která pak utekla za barmanem, takže jsme zůstali sami. Byl jiný než ostatní, nesnažil se mě za každou cenu sbalit, prostě jsme si jen tak povídali. Následovalo rande, pak další, vypadalo to spíš jako kamarádství, ale pak se z toho vyvinula láska.
Po pár měsících mi navrhl, že bych měla poznat jeho matku. „Víš, ona je na tebe zvědavá…“ povídal jemně, skoro nesměle. Měla jsem z toho divný pocit, ale nechtěla jsem být podezřívavá hned na začátku. Víme, co se o tchyních říká – ale ona vlastně mojí tchyní ještě nebyla, že jo? Hodně jsem ale o ní slyšela, Roman měl tendenci občas říkat něco jako: „Moje máma by to udělala takhle, a moje máma říkala…“ Jo, mělo mě to varovat – ale nevarovalo.
Přivítala mě žena v béžovém svetru s přísným drdolem, který se ani nepohnul, když pokývala hlavou. Přinesla jsem jí kytku, ale její poděkování nestálo ani za řeč. Měřila si mě očima, které byly o půl vteřiny rychlejší než úsměv. Divné to bylo…
Vzala si klíče bez dovolení
Byla svatba. Ta paní, tedy moje budoucí tchyně, na ní trvala. S Romanem jsme se zabydleli v jeho malé garsonce s tím, že si najdeme něco většího. A tchyně u nás byla pečená vařená. I když ji nikdo nezval, objevovala se čím dál častěji. Nevolala předem, jen zazvonila. „Milánkové, to jsem já!“ šveholila tím svým neupřímným hlasem. Někdy donesla koláč, jindy „něco pro domácnost“. Jednou utěrky se soby. Jindy seznam „praktických tipů“, jak zvládat domácnost při zaměstnání. Vždy to bylo pečlivě formulované – s úsměvem, s lehkým dotekem soucitu, jako by mě litovala, že se vůbec snažím.
Roman to nechápal. Pro něj to byly drobnosti. „Nechci, aby se sem pořád lezla!“ říkala jsem mu opakovaně. „Máma je přece jen starostlivá, chce pro nás to nejlepší!“ odpovídal mi. Jenže mě neobtěžovalo, co dělá. Vadilo mi, jak to dělá. S tichou výčitkou, že její způsob je ten jediný správný. S jemným důrazem, že Romanovi dává to, co já ne. A pak přišla s tím, že si vzala klíče. Prý pro případ nouze. Už to ani neřekla, jen oznámila. Veškeré naše soukromí bylo pryč.
Konec byl jako z románu
Zvenčí jsme byli spořádaný pár. Roman a Jarmila. On v práci, já taky. Víkendy v lese, večeře s přáteli. Ale mezi námi se táhl stín jeho matky, mojí tchyně. Nesnášela jsem ji. To její starání, kastrůlky, které nosila, utěrky se soby, luxusní ručníky... Začala jsem si všímat drobností. Jak Roman automaticky srovná hrnek, když ho postavím jinak. Jak říká: „Máma by to udělala takhle,“ i když to nemyslí špatně. Jak se v jeho větách objevují slova, která říká ona, jak se na ni věčně odvolává.
Všechno vyvrcholilo tím, když si Roman usmyslel, že pojedeme s jeho matkou na dovolenou. „Tak ono nestačí, že ti ani nemůžu dát pusu, abych neriskovala, že k nám vtrhne do dveří, ale nemůžeme mít soukromí aspoň na dovolené?“ vyštěkla jsem na něho. A třískla za sebou dveřmi.
A i když je to jak z laciného románu, Roman se odebral ke své matce. S kufříčkem a s tím, že se vůbec neměl ženit. A to byl konec naší lásky. Trochu jsem doufala, že se vrátí, ale nestalo se tak. Takže nakonec měl být opravdu jen dobrým přítelem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
