Miroslav (42): Manželka plánovala svůj nový život, do kterého mě nepřizvala. Nikdy to nepochopím

Nejsem typ, co leze partnerce do telefonu nebo šmejdí v papírech. Nikdy jsem neměl důvod. Myslel jsem si, že jsme v pohodě. Dvě děti, dům, na který jsme si vzali menší hypotéku, běžný kolotoč okolo školy a práce, ale jinak normální manželství. Jenže pak mi jednou večer začal blbnout počítač a půjčil jsem si její.

Mohlo by Vás zajímat:

Amálie (37): Svého otce jsem neviděla třicet let. Vrátil se jen proto, že ode mě chtěl peníze

Soubor jsem našel omylem

Hledal jsem jen fakturu na školu v přírodě, protože ji platila ze svého. Místo toho jsem našel složku, kterou nepojmenovala nijak nápadně – jen číslem. A uvnitř byly PDF výpisy z účtu, o kterém jsem v životě neslyšel.

Byl tam zůstatek, který jsem fakt nečekal. Nešlo o miliony, ale dost na to, že jsem si položil otázku, kde na to vzala. Pravidelné převody po menších částkách. Něco z brigád, které dělala „na přilepšenou“, něco z darů od rodiny, něco odložené z mateřské. Všechno pěkně bokem. A mně o tom nic neřekla.

Nejprve jsme byl v šoku. Pak mi to začalo docházet. Ta rezerva nebyla pro případ. Nebyla naše. Byla její. Zvlášť když jsem našel soubor s názvem „rozpočet po rozvodu“. Měl jsem pocit, že se mi zastavil svět. V tom souboru bylo všechno – pronájmy bytův okolí školy, propočty výživného, dokonce přepočítaná doba, po kterou zvládne být sama, než najde práci na plný úvazek. Nikde jsem tam nebyl. Ani jako partner, ani jako otec na střídavku. Jen jako položka v kolonce „případná pomoc zvenčí – spíš nepočítat“.

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (45): Můj manžel podnikal, já skončila s exekucemi. Připravil mě o střechu nad hlavou

Do poslední chvíle mi to nepotvrdila

Dva dny jsem se choval normálně. Nedokázal jsem o tom mluvit, nedokázal jsem to ani pořádně vstřebat. Pak jsem se zeptal, zlehka, jestli něco není špatně. Usmála se jako vždycky, zakroutila hlavou a řekla mi, že ne, že všechno je v naprostém pořádku.

Dneska už vím, že plánovala odejít. Prý mě nechtěla zraňovat předem, kdyby si to rozmyslela. „Byly to jen myšlenky někde vzadu v hlavě a dělala jsem si rezervu, kdyby na to třeba došlo.“ Tehdy mi to potvrdila mimochodem, ale ta chvíle přišla.

Jednoho dne přišla, že potřebuje pauzu. Zůstali jsme s dětmi doma, ona se odstěhovala. Má podnájem a zvládá to. A mně nejde do hlavy, jak dlouho to nosila v hlavě. Jak mohla vedle mě ležet a plánovat život beze mě. Teď mám strach, že to nezvládnu. Ne kvůli dětem – ty miluju, kvůli nim dýchám. Ale ten pocit, že se všechno rozpadlo, zatímco jsem si myslel, že jen nestíháme zaplatit všechny složenky. Ten se mnou zůstane asi napořád.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (44): Když jsem se po letech v zahraničí vrátil domů, čekal mě pořádný šok. Takovou zradu bych od bratra nečekal

Doporučené video