Filip (44): Když jsem se po letech v zahraničí vrátil domů, čekal mě pořádný šok. Takovou zradu bych od bratra nečekal

Když jsem před dvanácti lety odjížděl za prací do Německa, měl jsem pocit, že všechno zvládnu. Nechtěl jsem pryč navždy, měl jsem v úmyslu se vrátit. Jen jsem si chtěl vydělat, zabezpečit se a jednou se vrátit domů s čistou hlavou a něčím v ruce.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristián (43): Před dvěma lety jsem přišel o firmu a peníze. Moje žena to dodnes neví

Bratrovi jsem věřil

Rodinný dům zůstal v Česku. Bylo to naše zázemí po rodičích. Bydleli jsme tam s bratrem, od malička. Když jsem odjížděl, domluvili jsme se, že on tam zůstane a bude se o dům starat. Na úřadech jsme sepsali plnou moc, aby mohl řešit běžné věci – opravy, revize, pojištění. Neřešil jsem to. Byl to bratr.

V Německu jsem pracoval poctivě. Stavby, montáže, později jsem začal pracovat i na menších zakázkách na vlastní IČO. Každý rok jsem jezdil domů, i když většinou jen na pár dní. V domě jsem ale nespal. Bratr mě párkrát vzal k sobě, ale jinak jsem zůstával u známých. Říkal, že má doma bordel nebo že něco rekonstruuje.

Přišel covid a já zůstal v Německu odříznutý od Čech skoro dva roky. Po covidu jsem si řekl, že už stačilo. Chtěl jsem zpomalit, vrátit se a konečně žít doma. Vrátil jsem do Česka s úsporami, plánem a tím, že si dám pár měsíců pauzu. Jenže když jsem dojel k domu, který jsem celý život považoval za svůj, nechápal jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (25): Dostala jsem práci snů, která se změnila v noční můru. Možná bylo dobře, že mě vyhodili

Peníze jsem už neviděl

Dům měl novou schránku, nové zvonky, jméno na domě cizí. A nikdo mi neotevřel. Na katastru bylo všechno jasné. Vlastník jiný. Před rokem a půl lety došlo k převodu. Žádné exekuce, žádné podvody. Došlo k prodeji. Všechno bylo legální a čisté.

Bratr se mnou nejdřív vůbec nekomunikoval. Když jsme se nakonec potkali, řekl mi, že to bylo nutné. „Byl jsi pryč, já potřeboval peníze a za té situace se to jinak řešit nedalo. Navíc jsem měl plnou moc, takže bys stejně nic nezmohl.“ Byl jsem v šoku. Právně to bylo neprůstřelné. Plná moc byla široká. Notář to posvětil.

Peníze z prodeje jsem nikdy neviděl. Bydlel jsem chvíli u známého, pak na ubytovně. Čekal jsem, že se někdo postaví za mě. Že aspoň někdo řekne, že to není normální. Začal jsem to řešit přes právníky. Vím, že šance je malá, ale musím to zkusit. Ne kvůli domu. Kvůli sobě. Aby to nebyl konec. Aby nezůstalo jen u toho, že jsem deset let makal – a pak neměl kam jít.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (52): Syn se odstěhoval do Austrálie a došlo mi, jak jsem najednou osamělá. Hledám způsoby, jak se dostat z téhle pasti

Doporučené video