Kristián (43): Před dvěma lety jsem přišel o firmu a peníze. Moje žena to dodnes neví

Podnikání se mi dlouho dařilo, měl jsem malou firmu, pár zaměstnanců, stabilní zakázky. Nepatřil jsem mezi milionáře, ale žili jsme si slušně. Žádný luxus, ale dovolená párkrát do roka, hezká auta, krásný prostorný byt, manželce květiny k narozeninám. Cítil jsem se jako chlap, co se umí postarat.

Mohlo by Vás zajímat:

Ester (32): Nejprve jsem kvůli umělé inteligenci přišla o práci, pak o vztah. Nevím, jak se postavit zpět na vlastní nohy

Udělal jsem pitomou chybu

Jenže pak jsem udělal pár špatných rozhodnutí. Jeden klient neproplatil fakturu včas. Druhý odstoupil od smlouvy. A do toho jsem se nechal ukecat do zakázky, která zněla jako zlatý důl, ale byla to past. Nedohledal jsem si firmu, podepsal smlouvu bez právníka. Nalil jsem do toho všechny rezervy, vzal si menší podnikatelský úvěr. Když to padlo, zůstaly mi jen dluhy a zásoby, které nikdo nechtěl.

Pořád jsem si říkal, že to nějak zalepím. Že se to srovná. Vždycky se to doteď nějak srovnalo. Ale tentokrát ne. Věřitelé začali volat, zaměstnanci odcházeli, účet zel prázdnotou. A já jsem se začal bát.

Neměl jsem odvahu to doma říct. Prostě jsem se jí nedokázal podívat do očí a říct jí, že ten úspěšný podnikatel, kterého si vzala, je vlastně zklamání. Co by si o mně pomyslela? Že jsem neschopný. Že jsem selhal.

Tak jsem začal lhát. Každé ráno jsem se oblékl jako do práce, sbalil notebook, vyšel z domu a šel jsem do skladu, kde jsem pracoval. Tam jsme se převlek do montérek a makal rukama. Musel jsem vydělávat aspoň nějaké peníze. Myslel jsem, že je to dočasné. Když se mě někdo před manželkou ptal, jak to jde, pokrčil jsem rameny, něco zamumlal o nových projektech.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivoš (57): Konečně jsem získal práci snů. Rodina mě měla podpořit, ale místo toho mi dala ultimátum

Nedokážu se přiznat

Začal jsem si brát půjčky. Nejdřív malé – na měsíc, dva. Jen abych zaplatil složenky a působil, že je všechno v pořádku. Pak větší. Už ani nevím, kolik jich mám. Jednu jsem si vzal, abych splatil druhou. Druhou, abych přežil třetí. Snažil jsem se přežít další měsíc.

Už jsou to dva roky. Dva roky, co každý den předstírám, že mám stále úspěšnou firmu a že my máme budoucnost. Každý večer se dívám ženě do očí a tvářím se, že je všechno v pohodě. Přerůstá mi to přes hlavu, ale nemůžu to manželce udělat. Vdala se za úspěšného člověka, ne za losera.

Vím, že se to provalí. Dřív nebo později. Možná přijde dopis domů, možná telefonát, možná soused něco zaslechne. Anebo to jednou už prostě nevydržím a řeknu to sám. Ale zatím mlčím. A každý den si beru sako, nasadím úsměv a hraju tu komedii dál.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Mateo (25): Šéfová byla trochu suchar, tak jsem chtěl naši poradu trochu uvolnit. Skončilo to mým vyhazovem

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].