Radim (55): S hrůzou jsem sledoval, jak se dcera řítí do průšvihu. Musel jsem jí prozradit svoje tajemství

Jsem rozvedený. Manželku jsem poznal lehce po třicítce a za rok už jsme měli dceru Anežku. V té době jsem byl zaměstnaný a konečně jsem vydělával slušné peníze.

Adam (35): Bratr mě podvedl. Kvůli jeho podnikání jsem přišel o úspory i důvěru své ženy

V mládí jsem pár chyb nasekal

Když byly Anežce tři roky, konečně jsem doplatil dluh, který jsem měl z mládí. A tři sta tisíc bylo na tu dobu velké peníze. Naštěstí jsem měl na tu dobu slušnou výši výplaty, a tak jsem manželce lhal. O svém dluhu jsem jí neřekl. Když jsem konečně vše splatil, manželce jsem oznámil, že jsem v zaměstnání dostal pár tisíc přidáno a vše bylo zahlazeno. Manželka spokojená. Mně se ulevilo.

Roky plynuly a ač jsme se měli dobře, láska mezi námi vyprchala a s manželkou jsme se víc hádali než si rozuměli. A tak jsme se rozvedli. O Anežku jsem se staral dobře, měl jsem ji tři víkendy v měsíci a viděli jsme se i každou středu. Jezdili jsme spolu na dovolené a žil jsem jenom pro ni. Doslova. Odnesl to můj osobní život, který se smrsknul jen na náhodné známosti. Naštěstí vdaných žen, které hledaly povyražení v cizí náruči, bylo víc než dost.

Kristýna (30): Mám dítě s bohatým podnikatelem, který mi dal vše. Kromě své přítomnosti a lásky

Nemám mozek na to být úspěšným podnikatelem

Anežce je v současné době dvacet. Má maturitu a studovat dál už nechce. Dva roky se snaží podnikat. Přesně ve věku, kdy jsem to zkoušel já. A bohužel musím konstatovat, že Anežka po mně zdědila talent na neúspěšné podnikatelské záměry. Když sleduji její dráhu, je mi smutno.

Anežka začínala s podnikáním tak, že si pronajala drahý nebytový prostor v centru města a chtěla tam tvořit se svými zákaznicemi různé výrobky. Vyšívat, malovat, tvořit z keramiky, navlékat korálky a jiné pitomosti. Samozřejmě byla každý měsíc v červených číslech a nevydělala ani na drahý nájem.

Jaroslava (30): Náročná práce mě málem zničila. Přítel mě varoval, ale já jsem ho neposlouchala

Budu muset být ke své dceři upřímný

Za necelý rok Anežka v prostorách zkusila několik různých činností. Když jí nevyšla její skupina tvořivých ručiček, začala pořádat kurzy scénického tance. Anežka sice tancuje hezky, ale tento výrazový tanec je v podání mé dcery takové kývání se ve stoje. Zkrátka Anežka tancovat neumí a její nápad být učitelkou tance byl šílený.

A její poslední nápad způsobil, že jsem musel s pravdou ven. Usmyslela si, že bude provozovat kurzy vaření. Ona, která umí uvařit deset jídel. Anežka chtěla nakoupit nádobí, tři sporáky, ledničku a jiné pomůcky do kuchyně. Zarazil jsem ji včas. Zakázal jsem jí vzít si půjčku v bance a promluvil jsem jí do duše.

„Anežko, nerad na tu dobu vzpomínám, ale i já kdysi podnikal. A skončil jsem s dluhem tři sta tisíc. Což na tu dobu byly obrovské peníze. Neudělej tu samou chybu. Vidím, že se řítíš do průšvihu. Okamžitě dej výpověď z toho nebytového prostoru a buď ráda, že máš dluh, který splatíš za pár měsíců. Já ten svůj splácel dlouhých patnáct let,“ vedl jsem svůj monolog. Snad mě dcera poslechne...

Magda (42): Když jsem po čtyřicítce přišla o práci, myslela jsem, že je to můj konec. Naštěstí jsem to nevzdala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].