
Julie si váží svého času. Má ráda harmonii mezi pracovním a soukromým časem. Její o osm let starší bratr Alex je Juliin celoživotní vzor. Bohužel jeho poslední nápad Julie vyhodnotila jako čiré šílenství.
Zatím jsem svobodná a bezdětná. Přesto si vážím svého času. Nejsem ochotna trávit hodně času při cestě do zaměstnání, stejně tak nejsem ochotna chodit na přesčasy. Mám ráda harmonii. Po práci se věnuji zájmům a relaxuji.
Bratr byl mým celoživotním vzorem
Naše dětství nebylo jako z červené knihovny. Rodiče se nám moc nevěnovali. Stavěli dům a po práci trávili čas na stavbě. Sedm let nás měla na starost babička. Ta nám namazala svačinu a pustila nás za kamarády. Domácí úkoly jsme dělali večer, když už jsme byli unavení. Podle toho vypadalo i naše vysvědčení. Od shora dolů samé trojky.
Já jsem se vyučila jako kadeřnice, ale pracuji jako servírka. Bydlím ve svém bytě jen pár kroků od kavárny, kde pracuji. Za mě ideální kombinace. Můj bratr Alex byl houževnatější. Taky vystudoval učební obor, ale na rozdíl ode mě studoval dál. Udělal si nástavbu a odmaturoval. Nestačilo mu to. O prázdninách chodil na brigády, ze kterých si platil doučování. Takže s finanční pomocí rodičů dostudoval i vysokou školu.
Se svým životem jsem spokojená
Celý život u mě platilo, že co řekl bratr, to pro mě bylo svaté. Jednak je o osm let starší a potom ho přirozeně respektuji. Obdivovala jsem ho za to, co dokázal ohledně studia. Oženil se, má dvě děti a fungující rodinu. Jenže poslední dobou mám pocit, že Alex dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým.
Alex s rodinou žili ve velkém bytě a pracovali ve stejném městě. Do zaměstnání i do školy to měli autem pár minut. Jenže Alex potom dostal skvělou pracovní nabídku a skočil po ní. Finančně si polepšil v řádu několika desetitisíců, ale je denně tři hodiny na cestě. Autem mu jedna cesta trvá devadesát minut. Jezdí už takto pět let. Rodině se věnuje jen o víkendu. Kdykoliv bratra vidím, mám pocit, že je velmi unavený.
Poslední bratrův nápad se mi zdá šílený
„Alexi, ty ses musel zbláznit. Souhlasím s tím, že když máte peníze, bydlete v domě. Ale proč kupujete dům, který je ještě o padesát kilometrů dál, než co jezdíš teď do práce, a máš to dál i k nám. Prostě proč se stěhujete někam, kde není škola, obchod a budete neustále v autě. Ty i tvoje rodina,“ divila jsem se, když nám bratr oznamoval, že koupili nový dům.
„Ten dům je nádherný. Je sto let starý. Taková vilka v zahradě. Na kraji menší vesnice. Zamilovali jsme se na první pohled. To je mi jedno, že budu jezdit o hodinu déle do práce. Na tom už nesejde. Stejně už v autě trávím dost času,“ oponoval mi Alex. Myslím si, že trávit tolik času jen cestou do zaměstnání je šílené mrhání časem. Smysl by dávalo, kdyby se rodina přestěhovala blíže k Alexovu zaměstnání. Takto to vidím jako hloupý krok.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




