Amálie (37): Svého otce jsem neviděla třicet let. Vrátil se jen proto, že ode mě chtěl peníze

Nikdy jsme o tátovi doma nemluvili. Odešel, když mi bylo pět. Aspoň tak to říkala máma. Jednoho dne se prostě nevrátil zpátky domů. Zůstalo po něm jeho oblečení, fotky v albu, ale on už se nevrátil. Máma vždycky tvrdila, že se rozhodl odejít, že nebyl připravený na rodinu. Občas něco řekla mezi řádky, jako že to byl slaboch, co utekl před zodpovědností. Ale většinou mlčela.

Mohlo by Vás zajímat:

Týna (33): Táta se po mámině smrti začal chovat divně. Když jsem zjistila proč, byla jsem v šoku

Přišel mi dopis

Já jsem to taky tak přijala. Vymazala jsem ho z hlavy. Žádné pátrání, žádné velké otázky. Máma se postarala o všechno. Pracovala, šetřila, držela mě nad vodou. Když mi bylo třicet pět, měla jsem práci, byt, přítele. Život celkem v klidu. A pak mi přišel ručně psaný dopis. Takhle dneska lidi už skoro nekomunikují, takže mi to přišlo divné hned. Odesílatel: Jindřich K.

Otevřela jsem ho na chodbě u schránek. Celý dopis byl plný omáčky, ale po několika řádcích mi bylo jasné, o co se jedná. Odesílatel mi chtěl sdělit, že je můj otec a že se se mnou chce sejít. Psal, že je nemocný, že žije na ulici, že mě dlouho hledal a že potřebuje pomoc. Prý nikdy nezapomněl. Prý toho lituje. A že chápe, když ho odmítnu, ale že musí aspoň zkusit napsat.

Seděla jsem s tím dopisem v ruce ještě hodinu. Všechno, co jsem si o něm myslela, najednou nebylo jisté. Zavolala jsem mámě. Nechtěla se o tom bavit. Jen řekla, že pokud je to opravdu on, tak to mám radši nechat být. Ale já jsem nechtěla žít v nejistotě, chtěla jsem konečně poznat svého otce.

Mohlo by Vás zajímat:

František (56): Manželka odjela na víkendový pobyt a vrátila se jako vyměněná. Důvod této změny mi vyrazil dech

Jen mě chtěl využít

Sešli jsme se v kavárně u nádraží. Byl to on. Starý, zničený, ale oči měl pořád stejné. Působil vděčně, mluvil pokorně. „Stal se ze mě nový člověk. Věř mi, jsem někdo úplně jiný a všeho lituji.“ Pak začal mluvit o tom, že by potřeboval peníze. Prý jen trochu. Na podnájem, na léčbu, na nový začátek. Zamrzla jsem. Něco na tom nesedělo. Řekla jsem mu, že možná. Že se musíme nejprve víc poznat. Nemůžu mu přece jen tak dát peníze.

Našla jsem, že má dluhy u čtyř nebankovních společností. Že byl několikrát souzený za podvody. Že kontaktoval i mé dvě tety z jeho strany, ale každé řekl jiný příběh. Znovu mi napsal. Tentokrát už nebyl tak pokorný. Psal, že bych mu to mohla dlužit. Že jsem jeho dcera. Že má přece právo žádat o pomoc.

Neodpověděla jsem. Měla jsem pocit, že se ve mně něco definitivně zlomilo. Že ten člověk je pro mě pořád cizinec. Možná jsem krutá. Možná jen chráním sebe. Ale někdy návraty neznamenají nový začátek. Jen potvrzení toho, proč ten člověk zmizel.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (36): Se sestrou jsme začaly podnikat a velmi se nám dařilo. Jenže pak mě sprostě vyšachovala a rozvrátila rodinu