Lucie (56): Syn odjel za dobrodružstvím do Ameriky. Pak se ale dlouho neozýval a já se dozvěděla šílenou zprávu

Když Marek odletěl do Ameriky, bylo mu čerstvě dvacet pět. Měl pracovní vízum, pár kontaktů z výšky, touhu po dobrodružství a přesvědčení, že svět na něj čeká. Já měla hlavně strach. Ale držela jsem to v sobě, jak to máma dělá, když nechce, aby se dítě bálo s ní.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivona (43): Dala jsem výpověď a vše prodala, abych mohla cestovat. Teď pracuju za kasou a připadám si jako blbec

Dlouho se mi neozýval

Prvních pár měsíců psal pravidelně. Volali jsme si, posílal fotky – chvíli pracoval v kavárně, pak ve skladu, pak si našel místo v nějakém startupu. Byl nadšený. Pak se ozýval méně. Tvrdil, že má hodně práce, že nestíhá. Nechtěla jsem ho dusit, tak jsem ustupovala. Dospělý chlap. Jenže pak jsem si uvědomila, že jsme se neslyšeli skoro dva měsíce.

Psala jsem mu, odpovědi byly strohé. Jen že je všechno v pohodě, ať se nebojím. Jenže já jsem se bála. Jsem přece matka a moje dítě bylo tisíce kilometrů daleko ode mě.

Pak mi jednoho den zazvonil telefon. Neznámé číslo. Ozvala se žena z české ambasády v USA. Oznámila mi, že Marek měl autonehodu. Že zemřel na místě. Že se omlouvají, ale identifikace byla jasná – našli u něj doklady, pas, kreditku. Tělo prý bylo převezeno do márnice. Zastavilo se mi srdce. Rozmazalo se mi vidění. Všechno, co jsem v tu chvíli slyšela, bylo jako z cizího filmu. Opravdu se tohle děje?

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (52): Syn se odstěhoval do Austrálie a došlo mi, jak jsem najednou osamělá. Hledám způsoby, jak se dostat z téhle pasti

Svého syna jsem téměř pohřbila

Byly to nejdelší dny v životě. Začali jsme vyřizovat převoz těla. Mluvila jsem s úředníky, kteří mluvili pomalu a soucitně, ale stejně jsem skoro ničemu nerozuměla. Říkali, že trvá týdny, než se tělo dostane zpátky do Česka. Připravovala jsem pohřeb. Nemohla jsem spát. Nepřestávala jsem plakat.

A pak – asi týden po tom prvním telefonátu – mi volalo neznámé číslo z Ameriky. Ani zvednout jsem ho nechtěla. Měla jsem toho všeho po krk. Ale nakonec jsem samu sebe přesvědčila, že by to možná mohlo být důležité, že jde třeba o Marka. A skutečně šlo. Jeho hlas jsem poznala hned.

Ale pak mi to celé vysvětlil. Byl z toho taky v šoku. „Byl jsem na výletě v poušti v Arizoně a někdo mu ukradl doklady, mobil, všechno. Trvalo mi dlouho, než jsem se dostal zpět do Los Angeles, než jsem všechno vybavil a než jsem se dokázal dostat na ambasádu, abych si zařídil nový pas. A tam jsem se dozvěděl, že podle úřadů jsem mrtvý.“

Ukázalo se, že člověk, co měl jeho doklady, byl podezřelý z několika podvodů a že se pod jeho jménem snažil zmizet. Zasáhla FBI i česká policie. Já pořád čekám, kdy se z toho úplně vzpamatuju.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Richard (52): Opustil jsem nemocnou manželku kvůli mladší ženě. Děti se mnou nemluví, ale já nelituji

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Doporučené video