Hanka (33): Tchyně a tchán si ze mě udělali služku. Jedna návštěva mojí mámy všechno změnila

Když jsem ještě jen chodila s Adamem a vyprávěl mi o své rodině, byla jsem nadšená. Maminka, která je výborná kuchařka, a tatínek, který každé ráno vaří kávu a připravuje snídani pro všechny... To znělo jako idylka. Těšila jsem se, že tohle všechno brzy zažiju i na vlastní kůži.

Po svatbě jsme se k nim nastěhovali. Byl to jejich nápad a nám to připadalo jako výhodné řešení, které nám ušetří peníze. Měli jsme celé patro pro sebe a já zrovna hledala práci. Nejprve bylo s tchyní a tchánem všechno v naprostém pořádku a neměla jsem si na co stěžovat. Ale časem se to začalo kazit...

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (29): Dala bych přednost malému bytu na hypotéku před bydlením s tchyní. Měla jsem ji raději, když si nechtěla tolik povídat

Bydlení u tchyně a tchána

„Když jsi stejně doma, mohla bys dneska uvařit oběd...“ navrhla jednou tchyně. Takové prosby nejdřív zaznívaly jen občas. Jenže než jsem se nadála, byla jsem v tom až po uši. Bylo mi hloupé říkat ne, protože mi přišlo normální doma pomáhat. Problém byl, že se z toho rychle stal způsob, jak mě využívat. Najednou bylo vedení celé domácnosti jen na mně.

„Když nepracuješ, tak buď aspoň užitečná,“ slýchala jsem od své tchyně denně. „A vůbec, ženské jsou přece na tohle, ne? Na co by jim byla nějaká směšná kariéra...“

Netušila, jak moc mě to bolelo. Tchán ji samozřejmě podporoval. Nakonec jsem přestala hledat práci, protože jsem na to prostě neměla čas. Buď jsem nakupovala, nebo vařila, prala, uklízela a makala v zahradě. Připadala jsem si jako Popelka – jen bez víly kmotřičky.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (28): Manžel odjel pracovat do zahraničí, mě nechal s dětmi u své matky

Byla jsem pod tlakem

Jednou jsem se domluvila s kamarádkou, že zajdeme na kávu. Řekla jsem tchyni, že nebudu mít čas vytřít podlahu. „No tak to asi budu muset udělat sama, i když mě strašně bolí záda,“ odsekla. „Tohle by přece měla dělat mladá ženská, ne já.“

Setkala jsem se s kamarádkou, ale stejně jsem byla stále nervózní. Věděla jsem, že až přijdu domů, čekají mě pohledy plné výčitek. Kamarádka se na mě podívala a řekla, že nevypadám dobře. Neměla jsem ale odvahu říct jí, čím si doma procházím.

Nejhorší však byl přístup mého manžela. Ani jednou se mě nezastal, přestože viděl, jak se ke mně jeho rodiče chovají. Nejspíš mu to vyhovovalo. Měl navařeno, vyžehleno – co víc by si mohl přát? Večer jsem byla úplně vyčerpaná a brečela jsem do polštáře. Zkusila jsem si s ním o tom promluvit, ale řekl, že z toho zbytečně dělám drama. Dokonce dodal, že je vlastně lepší, když nepracuju, protože aspoň můžu pomoct jeho mámě. Neměla jsem v něm žádnou oporu – a právě to mě bolelo nejvíc.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (30): Finanční situace nás donutila bydlet u tchyně. Cítím se jako příživník

Máma nevěřila vlastním očím

Jednoho dne mi máma oznámila, že nás přijede přijede navštívit. I když máme krásný vztah, nedokázala jsem jí říct, do jakého marastu jsem se dostala. „Budu moc ráda, mami,“ odpověděla jsem a snažila jsem se znít klidně.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se. Zná mě jako své boty, takže hned pozná, když je něco špatně.

„Jasně,“ pronesla jsem. Moc jsem se na ni těšila, ale zároveň jsem měla hrozný strach z toho, co uvidí. Věděla jsem, že si nenechá nic líbit – to není její styl.

Když jsem ji vyzvedla na nádraží, už jsem to nevydržela. Rozplakala jsem se a všechno jí řekla. Byla vzteky bez sebe. Chápala, proč se bojím ozvat, když bydlíme u tchyně a tchána. Ale nejvíc ji šokoval Adam. Dorazily jsme k nám a ona úplně ignorovala jeho rodiče a zamířila rovnou za ním. „My dva si musíme promluvit. Hned,“ procedila. Šli spolu do obýváku. Adam chtěl zavřít dveře, ale máma ho zarazila. „To teda ne, mladý muži, tohle musí slyšet i tvoji rodiče.“

„Co se děje?“ zeptal se vyjeveně.

„Jak si můžeš dovolit zavírat oči před tím, jak se tady Hanka má? Sebrali jste jí právo na práci, na peníze i na odpočinek... Není tvoje služka!“

„Ale...“ koktal Adam. „Ona přece jenom pomáhá...“

„Pomáhá? Tomu říkáš pomoc, když maká jako mezek?“ okřikla ho máma. „Jak tohle můžeš dopustit? Protože ti to vyhovuje? Tak se koukej probrat a začni se chovat jako chlap, nebo Hanku odvezu domů...“

Seděla jsem v kuchyni s tchyní a tchánem a pozorovala jejich výrazy. Byli rudí a zírali do země. „Měli byste se stydět,“ řekla jim máma a pak oznámila, že mě bere na oběd.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (34): Tušila jsem, že tchyně bude za azyl něco chtít. Ani tak jsem se nestačila divit

Máma mě zachránila

Její návštěva byla v mém manželství zlomovým okamžikem. „Moc mě mrzí, že jsem ti ublížil,“ řekl mi večer Adam. „Už se to nebude opakovat. Tvoje máma měla ve všem pravdu.“

A opravdu to vypadalo, že to myslí vážně. Řekla jsem mu na rovinu, že jestli chce dál žít v domě svých rodičů, tak beze mě.

„Najdu nám bydlení co nejdřív, slibuju,“ pronesl odhodlaně.

Stěhovali jsme se za necelé tři týdny. Během té doby se ke mně tchán s tchyní začali chovat tak, jak se měli chovat už od začátku. Jen omluvy jsem se od nich nikdy nedočkala. Ale už jsem pochopila, že od lidí, kteří myslí jen na sebe, nemůžu čekat víc.

Od chvíle, kdy jsme se odstěhovali, se Adam začal měnit. Snaží se být lepší manžel a podporuje mě. Dokonce sám řekl, že by bylo lepší, kdybychom kontakt s jeho rodiči omezili, protože do našeho života přinášejí jen negativitu. S tím můžu jen souhlasit...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (30): Bydlíme vedle tchána s tchyní. Horší noční můru jsem si nedovedla představit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].