Kateřina (30): Finanční situace nás donutila bydlet u tchyně. Cítím se jako příživník

I když naše situace nemá jiné řešení, jsem z něj nešťastná. Před půl rokem jsem přišla o práci, novou nemám doteď. Manžel nedokázal utáhnout domácnost sám, a tak jsme byli donuceni jít bydlet k jeho rodičům. Jsem jim za otevřené dveře vděčná, ale k pocitu štěstí mám hodně daleko.

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (30): Kamarádka mi nabídla peníze za úklid domu. Netušila jsem, že je takové prase

Přišla jsem o práci

Manžel Václav (38) učí na střední škole. Já jsem pracovala jako účetní pro jednu větší firmu. S penězi jsme bojovali velmi často. I když jsme neutráceli za nesmysly, někdy se stalo, že nám peníze na konci měsíce chyběly. V tu chvíli jsme brali z úspor. Václav mě pořád utěšoval, že jednoho dne bude určitě lépe.

Jeho slova se ale nepotvrdila. Stal se totiž přesný opak. Já jsem před půl rokem přišla o práci. Na Vaškovi tak zůstalo všechno. Nájemné, strava, výbava pro našeho prvňáčka. Platil zkrátka veškeré výdaje spojené s rodinou a chodem domácnosti. Práci jsem hledala aktivně, ale vůbec se mi nedařilo.

Brala jsem alespoň nárazově brigády, ale nestačilo to. Jednoho dne Vašek vybral posledních pár tisíc z našich úspor. Další měsíc jsme byli na nule. Nesla jsem to velmi špatně. „Co budeme dělat?" panikařila jsem. „Nějak to vymyslíme. Neboj se," utěšoval mě Vašek.

Mohlo by Vás zajímat:

Max (28): Pozval jsem kolegu na rande, bohužel jsme v restauraci potkali moje rodiče

Museli jsme jít bydlet k manželovým rodičům

Řešení muselo přijít rychle, protože jsme měli sotva na zaplacení dalšího nájmu. Vašek nakonec vymyslel, že půjdeme bydlet k jeho rodičům. „K vašim? Bože, to ne. Jen to ne," prosila jsem ho. „Jiné řešení tu není. Ještě můžeme jít pod most," řekl naprosto vážně. „Naši už to vědí. Jsou připraveni nám pomoci," dodal.

Během 14 dnů jsme se stěhovali. Majitel bytu nás pustil víceméně hned, protože měl náhradní rodinu. Vaškovi rodiče jsou hodní lidé, přijali nás s otevřenou náručí. Dali nám k dispozici celé horního patro svého domu. První tři měsíce po nás nic nechtěli. „Až se srovnáte a ty si najdeš práci, nějak se domluvíme," konejšila mě tchyně.

Plně si uvědomuji, jak milé gesto to bylo. Jsem jim neskonale vděčná, protože nebýt jich, netuším, kam bychom šli. Jde mi o to, že se tady necítím dobře. Tchyně Valerie (60) mě k ničemu nepustí. Vaří pro nás pro všechny. Nenechá mě ani uklidit. Já se kvůli tomu v jejich domě necítím jako doma.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (37): Sousedé změnili naše nové bydlení v peklo. Vymyslela jsem, jak je usměrnit

Bojím se, že u tchyně zůstaneme napořád

Pomáhají mi i vyzvedávat syna ze školy. Vašek chodí po práci ještě na jednu stavbu. Já dál hledám práci, ale žádná pořádná se zatím neukázala. A tak ve svých 30 letech chodím po brigádách jako puberťák a snažím se vydělat alespoň pár tisícovek navíc. Uběhly tři měsíce a tchán si řekl o pět tisíc korun měsíčně.

Je to směšná částka. Vlastně se kvůli tomu cítím ještě hůř. Jsme jako příživníci. Navíc teď, když všechno tak výrazně zdražilo. Bojím se, že nebudeme jen tak schopni se odstěhovat. Cítím se provinile vůči Vaškovým rodičům. Mělo by to být na opak. My bychom měli být podpora pro ně. Jsou skoro v důchodu a ještě nás živí. Ať dělám, co dělám, práci jsem nenašla. Musím tedy dál přijímat pomoc od starých lidí. Nikdy by mě nenapadlo, jak lehce může člověk skončit na dlažbě. Díky bohu za tak skvělou rodinu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Darina (42): Konečně jsme letěli k moři. Manžel mi ale až po návratu prozradil, kde na to vzal peníze

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.