Facebook
Instagram
Mireček, kterého si dnes můžeme připomenout ve filmu Jak básníkům chutná život, bezesporu patří mezi nezapomenutelné postavy celé série. Život jeho představitele Josepha Dielleho se zpočátku ubíral správným směrem, dařilo se mu vše, na co sáhl. Pak ale přišla v jeho rodném Kongu válka, jenž ho o všechno připravila. A aby toho nebylo málo, zasedl si na něj i samotný prezident.
Děj filmu Jak básníkům chutná život: Štěpán má za sebou úspěšně dokončené studium medicíny a nastupuje do nemocnice v rodném městě. Od svých kolegů se však liší tím, že nehodlá porušovat profesionální etiku a dělat ústupky. Jinými slovy, ještě neztratil své ideály. To mu ale vynese “odsun" na venkov, kde se stane obvodním lékařem. Na komedii Jak básníkům chutná život z roku 1987 se můžete podívat dnes ve 20:00 na Prima MAX.
Jak se Mireček vrátil do Konga
Joseph Dielle se po natáčení Básníků vrátil do rodného Konga. Když se jej pak po dvaceti letech snažili kontaktovat novináři portálu idnes.cz, přesvědčili se o tom, že je vůči médiím značně nevraživý. Po pár drincích whisky se však neváhal rozpovídat. Poštěstilo se mu a stal se majitelem televize a rádia.
Nedokázal sice signálem pokrýt celou zemi, avšak přebíráním pořadů ze zahraniční produkce si zajistil dostatek diváků. Zpravodajství bylo nezávislé, nicméně o některých věcech se prostě nemluvilo. Jeho domov zvenčí vypadal jako každý jiný. Uvnitř však nechyběl moderní luxus. S příchodem války se ale v Kongu vše změnilo.
Válka jej připravila o vše
S příchodem občanské války nastaly Josephovi těžké časy. „Přišel jsem o všechno - vyrabovali nám dům, ukradli i můj diplom z FAMU. Zůstalo mi jen pár fotek a kožená brašna od Bati. Nemám dokonce ani videokazetu s filmem,” povzdechl si pro deník Blesk. To ale nebylo zdaleka vše. Klacky pod nohy mu začal házet i samotný prezident Konga.
Mireček z Básníků skončil na dlažbě
Podle webu Aha! přežívá Joseph Dielle se svou rodinou ve velmi nuzných podmínkách ve městě Dolisie. Proč? Nepodařilo se mu totiž obnovit chod jeho televize. Zakázal mu to prezident Konga. Mireček tak má být v jakémsi nedobrovolném důchodu.
Možná proto, více než jindy, vzpomíná na natáčení Básníků. Honorář představoval velmi vítanou finanční injekci. Dialogy by si ale dnes už moc neužil. Na češtinu dávno zapomněl. Snad si vzpomíná alespoň na to, že mu na place kolegové neříkali Mirečku, ale Pepíku.
Zdroje informací:
Prima Max: Jak básníkům chutná život
