Marek (52): Nechápu, proč je sestra takový skrblík. Nepomůže ani vlastnímu synovi

„To musíš být nadšený, že máš postaráno o jednu dceru, co? Ber, dokud je ruka otevřená,“ poučovala mě sestra Katka, když jsem jí povídal o situaci, v níž se ocitla moje dcera.

Petr (48): Dcera se mnou nevyrůstala. Teď má vlastní děti, ale v jejich životě mě nechce

Sestra to má v hlavě pomatené

Moje dcera vystudovala střední školu a ač jsme ji s manželkou trochu nutili ke studiu na vysoké škole, naši nabídku nepřijala. Ani za předpokladu, že bychom dceři zaplatili soukromou školu. Naše starší dcera není studijní typ. Jednou bude naše dcera skvělá matka, která bude svou rodinu hýčkat. Ale žádnou kariéru neudělá. Od prvního ročníku střední školy je dcera ve vztahu a se svým přítelem vidí svou budoucnost zcela jasně.

Po svatbě, která je naplánovaná na jaro příštího roku, se mladí nastěhují do domu jeho rodičů. Tam budou mít k dispozici celé patro. Nabídka přišla od rodičů a mladí nabídku přijali. Já osobně si myslím, že soužití dvou generací nedělá dobrotu a svůj názor jsem dceři sdělil při rodinné oslavě. Má slova slyšela moje sestra Katka a hned si k tomu řekla svoje.

Veronika (69): Dcera mi vyčítá, že moje vnoučata nemají babičku. A vadí jí, že si přivydělávám hlídáním cizích dětí

Také se chceme podílet

„Co tady strašíš a máš předsudky? Mlč a buď rád, že tě to nebude stát ani korunu. Dneska zajistit dětem bydlení něco stojí. A já teda dětem nic nedám. Já si taky musela vše zajistit sama. Takže ty jsi v mých očích klikař. Dcera bude bydlet a tebe to nestojí ani korunu. A ještě máš názor, na který se nikdo neptal,“ spustila na mě sestra, která je rodinným skrblíkem.

Dceři a jejímu snoubenci jsem oznámil, že jim samozřejmě dáme peníze na vybavení bytu, když budou mít bydlení zdarma. Abychom se taky finančně nějak podíleli. Naše gesto všichni včetně rodičů snoubence ocenili. A takto je to podle mě naprosto v pořádku. Všichni mají nést náklady rovným dílem. Jenže podle mojí sestry je to špatně. Ona by nedala nic. Dar je dobrovolná záležitost a nikoliv povinnost.

Bohuslav (78): Vztahy s dcerou jsou na bodu mrazu poté, co se nastěhovala do našeho domu

Názory sestry mi lezou na nervy

Při našem posledním setkání mi sestra oznámila, že její syn má smůlu. Neudělal minulý rok přijímací zkoušky na vysokou školu, a tak letos, až to bude zkoušet, bude to v jeho režii. Celý rok chodil do zaměstnání, a tak má našetřené peníze, které použije na hrazení studia. Ona rozhodně není z těch, co by podporovala neúspěch. Svého syna by ráda viděla jako pracujícího muže a nikoliv studenta.

Je mi smutno ze sestřina postoje. Myslím si, že peníze si s sebou do hrobu nevezmeme, a tak pomoci do začátku svým dětem nebo jim ulehčit start do života je nejen naší dobrou vůlí, ale povinností. Jsme rodiče a co pro nás má největší smysl v životě? O čem vlastně ten náš život je? O dětech. O někom, kdo bude pokračovat dál. Někdo, kdo ponese naše geny a bude spravovat to, co vybudovala generace předchozí. Sestra je hloupá husa.

Radomír (45): Už jsem si myslel, že jsme dceru ztratili. Jen nás chtěla potrestat, ale vyděsila nás k smrti

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].