Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Marek před půl rokem nastoupil do nového zaměstnání. Ale po čase se mu z lednice začaly ztrácet potraviny. A nakonec i hovězí maso z mrazáku za několik stovek.
Před půl rokem jsem začal pracovat v menší firmě. Je nás tam třicet. Všichni od pohledu slušní a solventní lidé. Přesto se mi opakovaně stalo, že mi ze společné lednice něco zmizelo.
Slušnost se už v dnešní době nenosí
Několik kanceláří, kde provádíme práce ohledně stavebních činností. Projekční činnost ve výstavbě, zařizování dotací, zakreslování do výkresů a jiné administrativní práce. Všichni moji kolegové jsou minimálně středoškoláci a všichni jsou dobře finančně ohodnocení. Přísahal bych, že si všichni žijeme víc než dobře.
Každý bydlí buď v bytě nebo domě, všichni máme automobil a jezdíme na dovolené. Jak v létě, tak v zimě. Mezi ženami je to přehlídka značkového oblečení a my muži máme na rukách hodinky v ceně několika tisíc. Zkrátka skupina lidí na úrovni. Přesto je mezi námi někdo, kdo se neštítí něco ukrást.
Poměry ve firmě jsou nastavené dobře
Naše firma má pronajaté patro v moderní budově. Máme k dispozici velkou kuchyňku se stoly, abychom se mohli kultivovaně najíst. V kuchyňce je kávovar, mikrovlnná trouba a velká lednice s mrazákem. Většina z nás chodí na oběd do blízkého bistra, ale někdo si nosí potraviny z domova. Minimálně na snídani či svačinu.
Patřím mezi ty, kteří musí pravidelně jíst, jinak jsem nevrlý. A tak mám od manželky z domova připravené krabičky. Krabička na snídani, ke svačině jogurt a ovoce a něco málo k odpolední svačině. Zkrátka palivo, abych podal výkon. A jsem mlsný, uznávám. Jídlo si dávám do společné lednice. Ze začátku jsem si nebyl jistý svým pocitem. Měl jsem dojem, že jsem si v lednici nechal jogurt na druhý den.
Zloděj mezi námi není odhalen
Ale když jsem ho v lednici následující den nenašel, tak jsem začal o sobě pochybovat. Nemohl jsem si vzpomenout, zda jsem jogurt nesnědl k odpolední svačině. Snad desetkrát se mi stalo, že jsem si šel pro svačinu a nenašel ji. Následně pochyboval a neřešil to. Jenže potom se stalo něco, co mě utvrdilo v tom, že v naší firmě mám mezi kolegy zloděje.
Koupil jsem hovězí maso a strčil jsem si ho do mrazáku. Kus krásného masa za tisícovku. „Marku, kdy už doneseš to hovězí maso? O víkendu chci dělat masové závitky a hlavní ingredience mi chybí, upozornila mě manželka. Druhý den při odchodu ze zaměstnání jsem se zastavil v kuchyňce, ale maso v mrazáku nenašel. Ptal jsem se všech kolegů, ale nikdo nic neviděl, ani nevěděl. Ale všichni mi potvrdili, že už se jim občas něco z lednice ztratilo. Maso jsem koupil znovu. Vím, že v práci zloděje asi jen tak neobjevím. Je strašné, že někdo krade.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
