Jitka (41): Myslela jsem vždy jen na muže. Pak se objevila ona a všechno změnila

Kousek od mého zaměstnání se otevřelo nové bistro. Celé léto jsem tam trávila polední pauzu. Někdy jsem si dala kávu, jindy polévku nebo sendvič.

Darina (50): Bláznivá milenka mého muže mi zničila život. S manželem čeká dítě, ale vychovávala by ho ráda se mnou

Příjemné místo k trávení pracovní pauzy

Bistro je skvěle řešené. Jednak má moderně zařízený interiér, ale hlavně má velkou terasu, kde se příjemně sedí na sluníčku. Kdo chce pod slunečník, má možnost. Já dávám přednost přímému slunci. Sedím, pozoruji ruch ulice a odpočívám. Hodina relaxu mi přijde vhod. Po polední pauze jsem zase plná elánu a s chutí se vrhám do pracovního shonu.

V bistru pracuje velice milá servírka. Usměvavá, příjemná a skvěle si umí práci zorganizovat. Všichni jsou hned obsloužení, nikde není na stole špinavé nádobí a navíc se mezi stoly pohybuje obsluha, co zvedne náladu. Od samého začátku se mi zdálo, že je na mě servírka milá více než na ostatní.

Lada (33): Moje bývalá přítelkyně se dala dohromady s mužem. Přitom tvrdila, že chlapi jsou k ničemu

Úsměv má velkou moc a sílu

„Dobrý den, to jsem ráda, že jste přišla i dnes. Co si dáte? Kávu nebo něco k jídlu?“ pohladila mě servírka letmo po rameni. Její gesto mě zarazilo, ale časem jsem to přijala. Patřilo to k našemu pozdravu. Nic jsem za tím ze začátku neviděla. Na servírku jsem byla taky příjemná. Vždy jsem za vše poděkovala a oplatila každý úsměv.

„Vrátila jste mi špatně. Asi jste přeslechla, že jsem Vám dala spropitné,“ podávala jsem dvacet korun servírce. Ta mi jemně sevřela ruku a řekla, že jí dávat spropitné nemusím a hlavně ať zase zítra přijdu. Podivila jsem se a respektovala její přání. Jenže včera se stalo něco, co mi asi otevřelo oči.

Jindra (40): Kluci v hospodě se chvástali, jak je skvělé pořídit si milenku. Posledně jsem je pěkně zpražila

Gesto, co mi otevřelo oči

Včera jsem trávila polední pauzu opět v bistru a jako vždy mě servírka při pozdravu lehce pohladila rameno. Několikrát se mě přišla zeptat, zda něco nechci, i když si nikdy nic kromě jedné objednávky nedávám. Při placení opět servírka nechtěla spropitné a při pozdravu mě několikrát pohladila po zádech.

„Moc ráda jsem vás viděla a budu se těšit na zítra,“ pošeptala mi a v jejím pohledu byla láska. Dlouze jsem se na ní dívala a servírka byla očividně ráda, že jsem si všimla jejího výrazu, že její gesta padla na úrodnou zem. Odešla jsem zmatená. Vždy jsem randila s muži. Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem na kluky, ale síla pohledu oné ženy se mnou zacloumala. Celé odpoledne se mi to nestále vracelo na mysl. Dokonce jsem uvažovala nad tím, zda mě to celé nezaujalo. Zvláštní emoce mám v sobě.

Další příběhy ze života →

Gréta (42): Zamilovala jsem se do dvou učitelek. Kvůli jejich odmítnutí jsem dodnes bez partnerky