Jana (30): Vždycky jsem si cenila své svobody. A teď si budu brát staršího muže, který mě o ruku požádal dopisem

Vždycky jsem si cenila své svobody a nezávislosti. Milovala jsem cestování, objevování světa a prožívání přítomného okamžiku. Nikdy jsem se nechtěla vázat: ani hypotékami, ani pracovními smlouvami, ani dlouhodobými vztahy. Prostě to nebylo v mé povaze.

Monika (33): Po deseti letech vztahu mě přítel požádal o ruku. Způsob, jakým tak učinil, mi odhalil smutnou pravdu

Mám ráda svobodu

Pro mnoho lidí je práce servírky jen něco přechodného, ale mně to vyhovovalo. Věděla jsem, že každý měsíc budu mít dost na živobytí, ale zároveň jsem měla práci natolik flexibilní, že jsem mohla na dva měsíce odjet do Indie a mít jistotu, že se mám kam vrátit. Nestresovala jsem se dovolenou, povýšením ani korporátními omezeními jako mnoho mých kamarádek. Práci jsem brala výhradně jako způsob, jak si vydělat.

Své ambice jsem si plnila mimo ni. Psala jsem básně a knihy, občas jsem prodávala časopisům reportáže ze svých cest. Svůj život jsem měla ráda, i když někdy měl nevýhody. Občas mi chyběla stabilita. Záviděla jsem kamarádkám, které se vracely do svých krásně zařízených, vlastních domovů, kde na ně čekaly rodiny. Já jsem se stěhovala z bytu do bytu podle toho, kde se mi zrovna podařilo najít výhodný podnájem. Stejně jsem věděla, že bych si to s nimi nedokázala vyměnit.

Smířila jsem se s tím, že cena, kterou musím zaplatit za život podle vlastních pravidel, je vysoká. Abych si vydělala opravdu slušné peníze, musela jsem tvrdě pracovat. Zatím jsem na to měla sílu, ale co bude později? Stále častěji jsem se bála budoucnosti, a proto jsem ji od sebe odháněla. Snažila jsem se na ni nemyslet, i když to občas bylo těžké.

Jolana (44): Přítel mě požádal o ruku a pak to vzal zpět. Myslím, že to náš vztah neustojí

Seznámení se starším mužem

S mnoha stálými zákazníky jsem si rychle vytvořila jisté pouto. Srdečně jsme se zdravili a jejich objednávky jsem jim nosila jako prvním. Štěpán je milý, upravený a skvěle oblečený starší muž, který k nám chodil pravidelně. Objednával si černou kávu, sendvič s krůtím masem a četl si noviny. Navzdory svému věku, trval na tom, abych mu tykala.

Když v restauraci nebylo moc rušno, občas jsem se zastavila u jeho stolu. Byl velmi sečtělý a zajímavý a k tomu neuvěřitelně šarmantní, jak to u mužů ze staré školy často bývá. „Z tebe vyzařuje takové dobro. Jen málo dívek v tvém věku by si chtělo povídat s takovým dědkem, jako jsem já,“ svěřil se mi jednou. „Co to povídáš,“ zasmála jsem se. „Vždyť ti je sotva šedesát, jsi ve věku mých rodičů a já jsem s jejich přáteli vždycky dobře vycházela.“

„Má drahá, velmi mi to lichotí, ale jsem o něco starší... Letos mi bude sedmdesát,“ odpověděl a zkoumavě se na mě podíval. Byla jsem opravdu překvapená. V životě by mě nenapadlo, že by mu mohlo být tolik! A ačkoli jsem nikdy neměla slabost pro starší muže, musela jsem uznat, že byl poměrně pohledný a svým způsobem přitažlivý.

Romana (47): Můj partner tvrdí, že mě před lety požádal o ruku. Já to ale nepochopila a na svatbu stále čekám

Překvapivá žádost o ruku

Rádi jsme si spolu povídali, Štěpán mi vždy nechával spropitné, což bylo fajn. Jednoho dne jsem na jeho stole našla dopis adresovaný mně. Co mi tak může chtít sdělit? Počkala jsem do konce směny, než jsem obálku otevřela. Teprve pak jsem si v klidu sedla a začala číst. Už prvních pár vět mi vyrazilo dech. Psal, že je vdovec a děti má na druhé straně planety.

„Uvědomil jsem si, že jedinou osobou, která rozjasňuje mé dny, jsi ty. Možná mě budeš považovat za úplného blázna, ale rozhodl jsem se, že za zeptání člověk nic nedá... Chtěl bych tě požádat o ruku. Chtěl bych, abys mě doprovázela v posledních letech mého života. Výměnou za to ti rád nabídnu vše, co mám. Nebudeš muset tvrdě pracovat na své potřeby. Zajistím ti domov, živobytí a velmi pohodlný život, který si, jak vím, zasloužíš. Nevyžaduji od tebe nic, na co bys neměla chuť. Nemusíme žít jako manželé...“ psal Štěpán.

Zaskočilo mě to. Opravdu mě právě požádal o ruku? Na kusu papíru? Zákazník, kterému denně podávám kávu a se kterým mě prakticky nic nespojuje? To přece nemůže být pravda. Štěpánův návrh byl pro mě nečekaný a šokující, ale také zajímavý. Mnoho žen v mém věku by takovou nabídku pravděpodobně odmítlo hned po přečtení dopisu. Já jsem to neudělala.

Anna (25): Přítel mě na Silvestra požádal o ruku, během dvou hodin bylo ale po zásnubách

Řekla jsem ano

Celé dny jsem přemýšlela, co bych měla dělat a jak Štěpánovi odpovědět. Vždyť se skoro neznáme. Ale na druhou stranu, jak dobře jsme schopni poznat druhého člověka, i když už jsme ve vztahu? Vždyť tolik manželství se rozvádí, i když spolu předtím lidé žili dlouho. Nezastírám, že finanční jistota do konce života byla pro mě velmi lákavá. Kdyby mi ho nabídl milionář, který by si ze mě chtěl udělat svou trofej, okamžitě bych ho odmítla. Štěpán ale v sobě měl něco, co vzbuzovalo důvěru. Byl starostlivý, vřelý a plný úcty.

Jednoho večera mě ze zamyšlení mě vytrhl zvonek. Otevřela jsem dveře a tam stál Štěpán. „Moc se omlouvám, že tě takhle přepadám, kdysi jsi zmínila, že bydlíš v tomto paneláku... Chtěl jsem jen říct, že žádost o ruku, i taková podivná a netypická, vyžaduje patřičné formality,“ řekl nesměle, podal mi kytky a z kapsy vytáhl krabičku s prstenem. „Nechci na tebe v žádném případě tlačit. Prostě jsem ti to moc chtěl dát...“

A když jsem se podívala, poprvé opravdu zblízka, do jeho modrých očí plných dobra a srdečnosti, už jsem to věděla. Věděla jsem, že to je muž, který mi z dobroty srdce zatoužil darovat vše, co má. Ze skutečné péče a lásky. Muž, který mě neopustí v nouzi, stejně jako já neopustím jeho. „Souhlasím, Štěpáne. Chtěla bych se stát tvou ženou,“ vyznala jsem se tiše. V jeho pohledu jsem uviděla upřímné nadšení. A věděla jsem, že věk a konvence nemají žádný význam. Jsem připravena milovat ho...

Další příběhy ze života →

Nela (29): Místo žádosti o ruku mě přítel vzal na paintball. O prstýnku si můžu nechat jen zdát

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].