Monika (33): Po deseti letech vztahu mě přítel požádal o ruku. Způsob, jakým tak učinil, mi odhalil smutnou pravdu

S Vaškem jsem deset let a musím říct, že mě okolí nechápe. Deset let je dlouhá doba a my zůstali po celou dobu u randění a navštěvování se.

Mohlo by Vás zajímat:

Tobiáš (21): Přítelkyně mě vzala na večírek svých kamarádů. Byla tam spousta divných lidí, připadal jsem si jako v jiné galaxii

Žádnou budoucnost jsme neplánovali

Přiznám se, že mi to dlouho nevadilo. Na každé rande jsem se těšila. Měla jsem přítele, ale zbyl mi i čas na sebe, kamarády a záliby, takže jsem si mohla ležet ve vytahaném pyžamu v posteli a dívat se na romantické filmy bez toho, abych měla špatný pocit. Mohla jsem si plánovat holčičí večery bez toho, abych se musela zpovídat, proč mají kamarádky přednost.

Stejně to měl asi i Vašek. Nikdy jsme se o tom nebavili, ale asi jsme se hledali, až jsme se našli. Myslím, že jsme si sedli. Dva lidé, co se umí přizpůsobit a nemají kolem toho spoustu řečí. Nepamatuji si, že bychom někdy rozebírali budoucnost nebo to, jak máme vztah nastavený. Prostě nějak to bylo a v tom se žilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Eda (35): Přítelkyně vypadala jako elegantní dáma. Její příšerné zlozvyky ale neskousávám

Roky plynuly ve stejném duchu

Víc než já byli nervózní moji rodiče. „Moničko, nepřijde ti divné, že jste s Vaškem tolik let a každý bydlíte ve svém dětském pokojíčku u rodičů? Bude ti třicet, to neplánujete děti?“ strachovala se často matka a mně tím lezla na nervy. Vnímala jsem to jako nevhodné, zasahovala do něčeho, co bylo jen moje a Vaška.

Letos jsme oslavili desáté výročí. Tedy, neslavili jsme. Stejně jako neslavíme svátky, narozeniny nebo Vánoce. Ale jsme spolu deset let. Zašli jsme akorát na večeři. Rychle jsem si skočila na toaletu, abych nemusela vstávat od talíře. Po návratu jsem si všimla, že na stole leží malá krabička. Donesli jídlo a pustili jsme se do něj.

Mohlo by Vás zajímat:

Ladislav (56): Tajemný zážitek u kartářky mi nedá spát. Na stará kolena se snad začnu bát duchů

Kývla jsem na zásnuby beze slov

Vašek najednou nožem poklepal na krabičku. Nic neřekl, jen mi pokynul gestem. Otevřela jsem ji a v ní byl prstýnek. „To je zásnubní?“ zeptala jsem se. Vašek jen pokýval hlavou a dál žvýkal. Prstýnek jsem si nasadila a pronesla, že to beru. V další půl hodině jsme probrali svatbu.

„Mončo, svatba v dubnu příští rok. Jen na úřadě. Rodiče a svědkové. Kamarádům pošleme oznámení, že jsme se vzali, souhlasíš?“ zeptal se Vašek. Souhlasila jsem. Po večeři jsme se rozešli každý do svého pokojíčku a já přemýšlela, co se ze mě stalo. Rezignovala jsem na své sny a touhy. Zadupala jsem svou romantickou duši a dostala jsem toto. Prsten beze slov. I z toho mála jsem ale nadšená...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (25): Mé matce se zdál opakovaně ten samý sen, nevěřila jsem jejímu varování, sen se proměnil v realitu