
Soňa věřila, že láska k muži se závazky překoná všechno. Jenže Jiřího děti měly vždy přednost a ona se cítila jako páté kolo u vozu. Po sérii zklamání jí došlo, že pro něj nikdy nebude prioritou. Musela ho opustit, aby konečně zjistila, jaké to je být pro někoho v životě na prvním místě.
„Pochop, že nemůžu. Sliboval jsem klukům, že se spolu podíváme na zápas,“ odsekl Jiří do telefonu, když jsem mu nadšeně volala, že se mi podařilo sehnat lístky na představení jednoho pražského divadla, které k nám na Kladno přijede hostovat.
Moje radost byla ta tam. Ukázalo se, že Jiřího bývalá žena odjíždí na služební cestu, a i kdyby nebylo toho zápasu, musel by hlídat své dva syny. Byli příliš malí na to, aby je mohl nechat doma samotné. Přestože mě to zamrzelo, nedala jsem na sobě nic znát, protože mi na našem vztahu záleželo a nechtěla jsem působit jako potížistka.
Kamarádka to vidí jinak než já
Moje nejlepší kamarádka Dana ale pro mě neměla pochopení. Tvrdila, že pro muže s minulostí a dětmi nebudu nikdy na prvním místě. Jenže já si stála za svým – věřila jsem, že naše city jsou výjimečné a všechno zvládneme.
Už jsem si zvykla na to, že Jiří tráví s kluky každý druhý víkend i polovinu prázdnin. Snažila jsem se vžít do jeho situace. A tak jsem lístky do divadla bez řečí darovala kolegyni a rozhodla se k tomu tématu nevracet.
Jenže o pár dní později mě Jiří svým chováním už vyvedl z míry.
Už se nechci pořád jen přizpůsobovat
Plánovali jsme dovolenou v Turecku, kde jsme se loni seznámili, ale Jiří najednou otočil. „Vůbec nevím, jestli poletíme. Chtěl bych vzít kluky aspoň na pár dní k moři do Řecka,“ oznámil mi, když jsem před něj položila katalogy s hotely.
Argumentoval tím, že má jen dva týdny dovolené a nemůže syny nechat celé léto na sídlišti, protože jeho bývalá s nimi nic neplánuje.
Jen jsem si povzdechla a snažila se to pochopit, i když jsem se cítila čím dál víc odstrčená. Napsala jsem to Daně a ta mi hned poradila, ať se poohlédnu po někom svobodném. Slíbila, že mi dohodí svého bratrance Marka.
Zlom přišel ve chvíli, kdy mi zavolal bratr, který žije v Londýně. Oznámil mi, že se bude ženit, a pozval mě i s Jiřím na svatbu. Když jsem to Jirkovi řekla, vůbec ho to nepotěšilo.
„Teď máme v práci hrozné období,“ prohlásil chladně a okamžitě cestu zamítl. V tu chvíli mi došlo, že nikdy nebude mít čas, když ho budu opravdu potřebovat. Došla mi trpělivost a vztah jsem ukončila. Hned nato jsem vytočila kamarádku a zeptala se jí, jestli je ten její bratranec ještě k mání.
Konečně jsem na prvním místě
Marek se ukázal jako skvělý chlap, se kterým se člověk nenudí. Byl to výborný tanečník, vtipný a pozorný společník. Možná nebyl takový krasavec jako Jiří, ale byl ke mně upřímný a oddaný. Jakmile jsem se definitivně oklepala z rozchodu, uvědomila jsem si jeho největší přednost: byl volný a kromě mě neměl žádné jiné závazky, které by stavěl na první místo.
Vždycky jsem snila o svatbě, normální rodině a čase stráveném s mužem, o kterého se nemusím s nikým dělit. Jiří by mi tohle nikdy neposkytl a jsem ráda, že jsem to konečně pochopila.
Díky Daně jsem teď s Markem a už si vybírám svatební šaty. Konečně vím, jaké to je, když jsem pro někoho v životě tou nejdůležitější osobou já.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




