Dušan (35): Kolega mě chtěl potopit. Když mě měl zastoupit, ukázalo se, že na to nemá

Po letech v korporátu jsem chtěl změnu, menší tým, méně byrokracie, víc prostoru pro vlastní nápady. A tak jsem si našel práci u malé firmy, která sídlí v rodinném domě v Modřanech.

První týdny byly fajn, lidi se zdáli být v pohodě, práce mě bavila. Jen jeden člověk mi od začátku neseděl – kolega Martin. Byl v týmu už několik let, znal všechny procesy, s každým si tykal, u kafe v kuchyňce vyprávěl historky. Byl takový ten „mazák“, co ví, jak to chodí.

„Hele, Dušane, tohle se u nás dělá trochu jinak,“ opravoval mě nahlas na poradách, i když jsem měl pravdu. Nebo: „No jo, nováček, ještě se musí rozkoukat.“

Radek (36): Kolega se mi roky smál, že dělám podřadnou práci. Netušil, že jednou budu jeho šéfem

Kolega mě pomlouval

Jednou mě šéf pověřil důležitým projektem. Byl jsem nervózní, ale zároveň jsem se těšil, že konečně můžu ukázat, co dokážu. Martin mi měl s projektem pomáhat, ale místo toho začal rozšiřovat pomluvy a lidem na cigárku tvrdil, že to nezvládnu.

„Radku, fakt chceš, aby to dělal Dušan? Víš, že s tím nemá zkušenosti…“ zeptal se jednou šéfa na chodbě. Slyšel jsem to, protože dveře mé kanceláře byly otevřené. Měl jsem pocit, že to udělal schválně.

Jindy jsem přišel s nápadem, jak zefektivnit reporty, ale Martin to hned rozporoval: „Tohle už jsme zkoušeli, nefungovalo to.“

Vím, že to nebyla pravda, ale nechtěl jsem se s ním hádat přede všemi.

Po poradě mě Martin zastavil na chodbě. „Neber si to osobně, ale v téhle firmě to není o nápadech, ale o tom, kdo je umí prodat. Tak se snaž víc zapadnout,“ řekl a odešel. Ani nepočkal, jestli mu k tomu něco řeknu.

Začal jsem si všímat, že šéf se ke mně chová jinak a občas mě přehlížel při rozdělování úkolů. Tušil jsem, že je za tím Martin, který se mi pořád snažil znepříjemňovat život.

Soňa (42): Kolega mě místo zaučování vydírá. Nechce mi pomoct, dokud mu nepřinesu jednu věc

Dostal jsem příležitost

Jednoho dne šéf přišel s tím, že odjíždí na tři týdny na služebku a potřebuje, aby někdo vedl tým. Čekal jsem, že vybere Martina, ale překvapivě zvolil mě. „Dušane, zvládnete to? Potřebuju, aby všechno běželo jako obvykle,“ řekl mi na rovinu.

Martin se tvářil, že je mu to jedno, ale bylo vidět, jak ho to štve. První dny se snažil mě ignorovat, ale když viděl, že tým funguje, začal dělat naschvály – zapomínal posílat podklady, na schůzky chodil pozdě, před ostatními zpochybňoval moje rozhodnutí.

Jednou přišel za mnou do kanceláře. „Hele, já bych to na tvým místě vzdal. Stejně to šéf po návratu vrátí zpátky do starých kolejí. Ušetříš si nervy,“ řekl a tvářil se jako můj nejlepší kamarád.

Jenže já to nevzdal. Místo toho jsem s týmem mluvil otevřeně, vysvětloval změny, ptal se lidí na jejich názory. Cítil jsem, že mě lidi berou vážně. A Martin? Ten začal být nervózní, když viděl, že jeho sabotáže nefungují.

Radovan (37): Kolegu povýšili díky mým nápadům. Spravedlnosti jsem se ale nedočkal

Šéf ví, jak se věci mají

Po návratu šéf zhodnotil výsledky a byl spokojený. „Dušane, dobrá práce, tým šlapal. Martine, díky za podporu,“ řekl suše.

„No, já jsem se snažil Dušanovi pomáhat, ale on si to chtěl dělat po svém…“ začal Martin.

Šéf se na něj podíval: „Martine... já mám pocit, že jsi mu spíš házel klacky pod nohy. Tohle už nechci nikdy vidět.“

Martin zrudl, nic neřekl a odešel. Od té doby se mnou skoro nemluvil.

Oskar (42): Kolega se přihlásil k mému firemnímu účtu kvůli maličkosti. Ta ale přerostla ve velký průšvih

Omluvil se mi

O měsíc později jsem musel na dva týdny na školení mimo firmu. Šéf rozhodl, že mě dočasně zastoupí Martin. Ten se hned začal chvástat. „Teď to konečně bude fungovat podle mě,“ říkal nahlas, abych to slyšel i já.

Po návratu jsem se od kolegů dozvěděl, jak to bylo ve skutečnosti. „Dušane, to bylo peklo. Martin všem jen rozkazoval, nikoho neposlouchal, hádal se kvůli každé blbosti. Nic jsme pořádně nestíhali a kvůli jeho chování jsme málem ztratili jednoho klienta.“

Pak se situace obrátila. Šéf mi začal víc věřit, dostával jsem zajímavější projekty, kolegové mě brali jako parťáka. Martin se stáhl do ústraní, už si nedovolil mě shazovat.

Jednou jsme zůstali v kuchyňce sami. Překvapil mě omluvou. Dneska už se spolu normálně bavíme a, co je ještě důležitější, naučil se se mnou spolupracovat.

Dalibor (36): Kolega se stal objektem touhy naší postarší kolegyně. Dost ho lituji a jsem rád, že nejsem hezoun

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].