Oskar (42): Kolega se přihlásil k mému firemnímu účtu kvůli maličkosti. Ta ale přerostla ve velký průšvih

V práci jsme seděli v otevřené kanceláři a počítače stály vedle sebe. Jedno odpoledne přišel kolega, že potřebuje rychle poslat dokument klientovi, ale jeho počítač prý zrovna stávkuje. Měl jsem u sebe volný stroj, tak jsem se na něj přihlásil, aby to mohl poslat. Vypadalo to jako drobná laskavost mezi kolegy, nic, co by stálo za přemýšlení.

Mirka (37): Po letech velké kariéry a neexistujícího osobního života jsem začala pracovat v krematoriu. A našla jsem klid

Všímal jsem si maličkostí

Další týdny běžely normálně. Občas jsem si všiml, že na tom konkrétním počítači sedí častěji než dřív, ale nepřišlo mi to podezřelé. Až později jsem si začal všímat podivných věcí – pár klientských souborů, na kterých jsem pracoval, chybělo, nebo se v nich objevily změny, které jsem neudělal. Když jsem se ptal ostatních, nevěděli o ničem.

Párkrát jsem přemýšlel, že bych došel za vedením, že bych to řekl, ale na těchhle projektech jsem nepracoval jako jediný. Byly to obrovské projekty, které zaměstnávaly většinu lidí ve firmě. Kdokoli mohl dělat v dokumentech změny.

Jednoho rána si mě zavolal šéf. Na stole měl složku plnou vytištěných e-mailů a smluv. Všechny byly naše, ale poslané konkurenci. A z metadat bylo vidět, že se k nim přistupovalo z mého firemního účtu. Nechápal jsem, jak je to možné. Měl jsem složitá hesla a nikomu jsem je nedával.

Hanuš (37): Nechtěl jsem, aby moje nová rodina znala moji minulost. Ale švagr ji někde vyhrabal a začal mě vydírat

Měl jsem být chytřejší

Pak mi to došlo. Ten den, kdy se kolega „potřeboval rychle přihlásit“, měl příležitost se dostat k mému účtu. Nejenže si zkopíroval dokument, který tehdy potřeboval, ale měl i přístup k celému mému profilu. A po týdnech si systematicky stahoval data z projektů, na kterých jsme pracovali. Proto sedával na tom počítači, kde už byly moje přihlašovací údaje.

Byl to šok. Vedení vědělo, že jsem v tom nevinně, ale pocit, že někdo využil moji důvěru a udělal ze mě nástroj pro krádež, se mě drží dodnes. Kolegu vyhodili a podali na něj trestní oznámení. Já od té doby nepustím nikoho k počítači, na kterém jsem přihlášený – ani na pár minut.

Další příběhy ze života →

Dáša (29): Po škole jsem dostala prestižní místo, kde jsem nic nemusela. Až po letech jsem se dozvěděla proč