Tomáš (35): Moje žena dala ve všem na svou přemoudřelou kamarádku. Dohodil jsem jí podobného chytrolína a mám klid

To odpoledne jsem se vracel z práce ve skvělé náladě. Svítilo slunce, ptáci zpívali a lidé se na ulici usmívali jeden na druhého. A byl tu ještě jeden důvod, proč jsem se cítil tak dobře – s Janou jsme slavili páté výročí svatby. Zamluvil jsem pro nás stůl v jedné italské restauraci, kterou mi doporučil šéf, a těšil jsem se na romantickou večeři jen ve dvou.

Adam (30): Až po svatbě jsem zjistil, že moje manželka věří na pověry. Podle mě není normální, co doma předvádí

Oslava výročí v ohrožení

Když jsem vešel do bytu, Jana se pořád motala v kuchyni. Překvapilo mě, že ještě není nachystaná. „Za čtvrt hodiny vyrážíme – snad jsi nezapomněla...“ políbil jsem ji na tvář. „Jen rychlá sprcha a jsem připravený.“

„Miláčku, já vlastně nevím, jestli je to dobrý nápad,“ odpověděla váhavě.

„Myslíš sprchu?“ zasmál jsem se.

„Ne, tu restauraci. Víš, mluvila jsem s Alenou... Tvrdí, že tam vaří hrozně a obsluha je protivná. Tak nevím...“

No jasně! Jana se zase radila se svou kamarádkou o tom, kam půjdeme na večeři. Měl jsem to čekat! Alena byla neobyčejně domýšlivá a ráda všem vnucovala své názory. A bohužel, Jana se s ní radila úplně o všem a její slova pro ni byla jako svatá. Tentokrát jsem se ale rozhodl, že tak snadno neustoupím. „Zlato,“ řekl jsem. „To místo mi doporučil šéf. Mám tam rezervaci! Nemusíme se pořád řídit podle Aleny. Udělejme si to po svém.“

Karel (51): Plavková sezóna se blíží a moje manželka šílí. Přitom já ty její špeky mám rád

Tu ženskou nesnáším

Jana na mě vyčítavě pohlédla a začala obhajovat Alenu a to, jak skvěle se vyzná v restauracích. Zase jsem musel poslouchat ódy na tu ženskou a v duchu jsem prosil vesmír, aby se prostě vypařila z povrchu zemského. Nejlépe hned. „Tak co kdybychom šli do jiné restaurace?“ navrhl jsem rezignovaně.

„Mám lepší nápad,“ usmála se sladce. „Najíme se doma. Připravím lososa a jako dezert...“

„Jako dezert,“ skočil jsem jí do řeči, „si trochu užijeme!“

Jana se rozesmála a zavrtěla hlavou. „Dezert bude Alenčin rebarborový koláč.“

„Ona nám upekla koláč?“ nechápal jsem.

„Ano, a za půl hodiny ho přinese.“

„To snad ne!“ zasténal jsem.

„Tomáši, já vím, že Alenu nemáš rád, ale mohl bys být aspoň jednou milý? Kvůli mně,“ požádala a políbila mě na čelo. To znamenalo, že je konec diskuze.

Další půlhodinu jsem proseděl na gauči, ponořený do chmurných úvah o ženských. Večeře proběhla přesně tak, jak jsem čekal. Alena samozřejmě zkritizovala moji puntíkovanou kravatu i víno, které jsem otevřel. Pak si všimla poháru na polici, který jsem kdysi vyhrál na basketbalovém turnaji. „Těžko uvěřit, že jsi někdy sportoval,“ pronesla, vrtěla hlavou a významně se podívala na mé břicho. „Nadváha je příčinou vážných nemocí...“

To už na mě bylo moc! Utekl jsem do kuchyně a zbytek večera jsem předstíral, že drhnu sporák. Jana, jak jinak, měla na mě vztek. Celý večer mi vyčítala, že nedokážu přijmout člověka, který je pro ni důležitý. Ani jsem se nebránil, a tak jsme šli spát pohádaní.

Dan (35): Moje manželka je hrozná bordelářka a já šílím. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím

Dostal jsem nápad

Druhý den jsem se v práci nedokázal na nic soustředit. Hlavou se mi pořád honily události předešlého večera. Měl jsem plné zuby Aleny a jejího neustálého vměšování do našeho života. Rozhodl jsem se, že to musí skončit! Ale jak?

„Proč ten kyselý výraz?“ zeptal se mě kolega Petr v kantýně a sedl si ke mně. „Manželka tě opustila?“

„Ne, ale určitě to udělá, pokud jí to její kamarádka poradí,“ povzdychl jsem si.

„To je teda pech,“ podotkl soucitně.

Když jsem mu pověděl o Aleně, pobaveně se ušklíbl. „Hele, tvoje Alena asi má dvojče. Podívej...“ řekl Petr a ukázal na podsaditého blonďáka s brýlemi, který si právě objednával knedlíky. „To je náš nový kolega, Kamil. Je tu sotva týden a už ho všichni mají plné zuby. Sleduj!“

Blonďák se sklonil nad talířem, přičichl k jídlu a vážným hlasem se kuchaře zeptal, jestli jsou knedlíky určitě čerstvé. Pak jeden ochutnal, zkřivil obličej a teatrálně vrátil talíř s tím, že něco tak odporného jíst nemůže.

„On je takový,“ vysvětloval Petr. „Pořád všechno a všechny kritizuje. Je to k nevydržení!“

Já jsem ale na Kamila hleděl jako na zjevení. V hlavě se mi zrodil skvělý nápad a rozhodl jsem se ho okamžitě uskutečnit. K Petrovu překvapení jsem si přisedl ke Kamilovi a řekl jsem mu, že obdivuju lidi, kteří mají vlastní názor. Okamžitě jsme si padli do noty.

Vladan (53): Po příchodu do ložnice jsem měl málem infarkt. Manželka tam ležela s podivnou maskou na obličeji

Zbavil jsem se jí

Chvilku nato jsem celý šťastný zavolal Janě a navrhl jí, ať k nám večer pozve Alenu. „Cože? Vždyť ji nemůžeš vystát!“ podivila se.

„To je pravda. Ale chtěl bych, aby poznala mého kolegu z práce. Mám pocit, že si budou rozumět.“

Večer jsme usedli ke stolu ve čtyřech: já, Jana, Alena a Kamil. A jak jsem čekal, ti dva se okamžitě začali hádat. O počasí, politice, knihách, jídle... Jana na mě vrhala vyděšené pohledy, ale já zůstal klidný. Dokonce jsem měl radost, protože jsem byl přesvědčený, že můj plán vyjde.

První kapituloval Kamil. Zmlkl a pak... se začal na Alenu dívat obdivně, jako by před sebou měl bohyni moudrosti. Doléval jsem víno a atmosféra se postupně uvolňovala. Nakonec povolila i Alena a začala se na něj usmívat. Na konci večera Kamil pozval Alenu do kina!

O pár dní později mi Jana sdělila senzační zprávu. Alena a Kamil se dali dohromady. A co víc – přestala všem rozdávat rady, protože ji pohltila nová láska.

„Vidíš, jak je svět krásný, když jsou lidé kolem nás šťastní,“ řekl jsem a přitiskl Janu k sobě.

Jednu Aleninu radu jsem si nakonec opravdu vzal k srdci: ještě ten samý den jsem zašel do posilovny a pořídil jsem si permanentku...

Další příběhy ze života →

Luboš (54): S mojí manželkou bývala sranda, jenže se dost změnila. Je z ní cynická ženská, kterou už nepotěší ani kytice růží

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].