Pavel Nový prozradil, jak ho změnila těžká nemoc, po kom zdědil roli Fantomase i zda oslaví diamantovou svatbu

Herec Pavel Nový (77) se před necelými dvaceti lety znovu narodil - po dovolené na Kypru, kde ho štípnul komár,upadl do kómatu a prodělal západonilskou horečku. Následně se musel učit znovu chodit. „V Lurdách je zázrak tak jednou za deset let. V Kladrubech, v tom rehabilitačním ústavu, je zázrak minimálně jeden jednou týdně – ne-li víc. Tam každou chvíli někdo vstane z vozíku. A to fakt není p*del,“ vzpomíná v talkshow Na kafeečko.

Přiznává, že velkou oporou mu v těchto těžkých chvílích byla milovaná manželka Jarmila, se kterou je neskutečných 57 let. „No, člověče, musím říct, že jsem měl kliku. Že mám takovou ženu, jakou mám. A že mám takové děti, jaké mám,“ vysekl herec velkou poklonu svým nejbližším.

Herec Pavel Nový se před lety podruhé narodil: Učil se chodit i mluvit a s následky nemoci bojuje dodnes

Pavel Nový si v Arabele zahrál Fantomase

Pavle, málokdo to ví, ale ve dvojce Arabely jste si zahrál Fantomase.
Je to tak. To mi řekli, že budu hrát Fantomase. A já jsem si říkal, jak je to možný? Proč? Vždyť to hrál Peterka. Našel jsem si na něj telefonní číslo a říkám: „Hele, nabídli mi Fantomase. Vy už to nebudete hrát? Vy jste něco provedl?“ „Ne. Já už to nechci hrát.“ „A proč?“ „Uvidíš!“ A viděl jsem. Celej den jsem v gumový masce na hubě! Přilepený, rolák, a teď v tom celej den. Ale zase jsem byl inkognito.

No právě!
Takže jako bych nebyl. Když takhle jste – tak jakoby nejste! Mohl jsem teda pít jen brčkem a celej den jsem nejedl.

To muselo být příšerné.
Nebylo to příšerný, bylo to blbý. Původně ten vchod do Koněpruských jeskyní byl v díře. Teď je na kopci, protože ten vápenec okolo je vytěžený. Už z toho mají postavené silnice, dálnice, takže už tam nekape voda, už tam nerostou krápníky. Ale zůstala tam ta původní výzdoba. No a ten vstup, to byla jako Fantomasova jeskyně. Ten den byl strašný hic a Tomáš Kuchta, který udělal tu masku a měl mě na starosti, tak mi dával mokrou jelenici na hlavu a hezky se o mě staral. Vzdávám ti hold, chlapče...

A měl jsem jeden výbornej den! Kameraman mi předem řekl: „Hele, zítra budeme točit, jak ti Rumburak krade ten tvůj kufr. A protože to budou triky, tak budeme potřebovat, abys ležel a ani se nehnul.“ No tak já jsem šel na večírek, který se protáhl do rána. Nastoupil jsem na plac, oblékli mě, dali mi na hubu tu gumu, já jsem si lehl a hezky si hajal. „Hotovo!“ Probudili mě a bylo. Takže – oni to natočili, já jsem se vyspal, a ještě jsem za to dostal prachy. No neber to!

Pavel Nový odtajnil důvod, proč tak miluje kraťasy a co ho láká na nošení sukní naostro

Pavel Nový se učil znovu chodit

Pavle, vy jste prodělal západonilskou horečku a učil jste se znovu chodit. Bylo to kolem roku 2007, je to tak? Nakazil jste se po štípnutí komárem na dovolené na Kypru.
No, a to mě taky docela bavilo, protože jsem byl v Kladrubech. V Lurdách je zázrak tak jednou za deset let. V Kladrubech, v tom rehabilitačním ústavu, je zázrak minimálně jeden jednou týdně – ne – li víc. Tam každou chvíli někdo vstane z vozíku. A to fakt není p*del.

Jsou lidé, kteří to vzdají.
No, jestli takové lidi znáte… já moc ne. Zrovna včera jsem se potkal s jedním na vozíku a dobře jsme pokecali. Na kole si srazil palici a je vlastně šťastnej, že je na vozíku, že už neprdí do hlíny. A hele – Honza Potměšil hraje divadlo na vozíku. Tak jaký problém?

Je Pavel Nový jiný, než byl před tou západonilskou horečkou?
Jo, asi jo. Řekl bych, že jsem vyrovnanější, klidnější. Promiň, Jaruš! Ta je trošku jiného názoru. Vždycky jsem byl poměrně vznětlivý člověk, to my chlapi tak máme, máme takové chvilky.

To je ale těžké, žít s takovým člověkem.
Ne, to chce počkat, až se vyblbne, a ono ho to přejde.

Ale přece jenom – pro divadlo je tělo strašně důležité. Pohyb někam vede.
No někdy to dá práci, abych neupadl. Protože padnu třeba třikrát za den. Já už se umím zvedat, to mě naučili v Kladrubech – dívejte se, jak se zvedají malé děti, které se zrovna naučily chodit. Tak jsme se učili zvedat i my v Kladrubech. Úplně stejně.

Měl jste tam pořád stejný tah na branku? Nebo jste měl okamžik, kdy jste si nebyl jistý, jestli to půjde?
V těch Kladrubech není moc čas. Ráno vstanete, nasnídáte se, a pak je rehabilitace, cvičení, rehabilitace, oběd, hodinka klid, a cvičení, rehabilitace, cvičení. A hup, ve čtyři to končí, no ale ještě tam byla bradla, trénoval jsem leccos.

A hlavně – já rád plavu, a to mě nějak neopustilo. Protože voda vás nese, takže to docela jde. Teď prozradím něco, co někteří nevěděli, dokonce ani paní primářka Kulakovská možná ne. Já jsem ráno – to jsem si domluvil s uklízečkou, která v Kladrubech v bazéně uklízela – ráno jsem přijel takovou šikmou chodbou na vozíku, upadl jsem do vody, a potom jsem se z ní dlouho drápal. Ale vyšlo to, odplaval jsem si třeba půl kilometru a šel jsem na snídani. Takže jsem kvůli tomu vstával dřív, abych si mohl zaplavat. Potom teprve byla ta snídaně, a to všechno ostatní. Plavání je jedna z nejlepších rehabilitací vůbec.

S tebou mě baví svět: Pepíno a Dášenka se ve skutečnosti nenáviděli

Manželka byla v divadle jen třikrát

Jak to celé prožívala vaše manželka a vaše děti?
No, člověče, musím říct, že jsem měl z p*dele kliku. Že mám takovou ženu, jakou mám. A že mám takové děti, jaké mám.

Jak se vám to stalo, Pavle?
Měl jsem normální kliku, nic víc.

Kde jste se s manželkou seznámili?
Ona má 154 centimetrů a hrála volejbal. Zrzavá s ohonem, takže nebyla přehlédnutelná, ale hrála volejbal. Říkal jsem si: „Ta musí bejt voražená!“ A pak jsme spolu chodili na gympl. To mi bylo nějakých čtrnáct nebo patnáct, když jsem ji poprvé viděl hrát ten volejbal. Myslel jsem si, že blbě vidím. Ale byla docela dobrá nahrávačka.

Slyšela jsem, že vaší paní úplně nepřirostlo k srdci to vaše herectví.
To moc nepřirostlo. V divadle byla asi třikrát. Na jednu stranu je to asi dobře, já nevím. To byste se musela zeptat jí.

Je to tak, že vaše manželka nechodí na premiéry do Ypsilonky?
​Ne. Jednou jsem na své premiéře skoro nebyl ani já.

Jak to?
No, někdy se to stane. V té době jsem měl docela rychlé auto. Bydlím 60 kilometrů od divadla. Bylo mistrovství světa v hokeji ve Vídni a stali jsme se mistry světa. Já se na to díval doma sám, byl jsem zrovna v trenclích a říkal jsem si, kam půjdu, abych se podělil o ten báječný pocit s ostatními chlapy. A zvonil telefon: „Kde jsi?“ „Doma.“ „Ty debile, za sedm minut ti začíná představení!“ „Ježíš, vydržte, sedám do auta a valím!“ A začínali jsme s dvanáctiminutovým zpožděním. Tak si to spočítejte.

Pozor – byla neděle večer. Jel jsem odstavným pruhem. To už létaly helikoptéry – ne že by mě doprovázely, ale policajti už v té době měli helikoptéry. Říkal jsem si, že když mě takhle uvidí – na té dálnici to jde svrchu vidět snadno – co já udělám, až mě zastaví. No prostě řeknu: „Rozsviťte maják a jedem, Spálená 16!“

Vy jste pirát!
No, naštěstí se to nestalo. Dorazil jsem, odstavil jsem auto, pak jsem dostal pokutu, že parkuju samozřejmě špatně. Ale odehrálo se to!

O čem dalším promluvil Pavel Nový:

• Jak se dostal k herectví
• Jak natáčel film S tebou mě baví svět
• Proč je milovníkem krátkých kalhot
• Proč si pořídil elektroauto
• Jak dlouho se pokoušel dostat do Ypsilonky a v jaké hře ho tam nyní můžeme vidět

Herce Pavla Nového si můžete připomenout v naší fotogalerii.