Thea Krečová skončila v jedenácti po autonehodě na vozíku: Špatně zapnutý pás mi přetrhl všechno v těle

Luboš Kreč a Thea Krečová zakládali svůj účet na Instagramu proto, aby se vyrovnali s následky tragédie, ke které došlo 6. srpna roku 2022 nedaleko Jičína. Thea jela na dovolenou s dalšími dvěma sourozenci a na maminku přišel mikrospánek. "Stala se nám ošklivá věc, ale nevzdáváme se. A tak to má být. Život je krásný, pestrý, bohatý. Thea se uzdravuje po těžké nehodě a táta je tu pro ni," uvádí táta s dcerou na svém Instagramu, kde je sleduje více než 38 tisíc lidí.

Maminka i oba její sourozenci prodělali relativně lehká zranění, Thea bohužel skončila o poznání hůř a dnes je upoutána na invalidní vozík. Nezastírá, že je to vinou špatně zapnutého bezpečnostního pásu, který si běžně zapínala tak, aby jízda byla pohodlnější. "Po nárazu mi ten horní sjel a ten spodní mi přetrhnul všechno uvnitř těla. V podstatě mě to rozpůlilo vejpůl. Jediné, co mě drželo pohromadě, byla kůže a žíly. Měla jsem potrhaná tlustá střeva a celou svalovou stěnu," popisuje mladá slečna v talkshow Na kafeečko.

Thea a táta o tragické autonehodě

Kde přesně se ta nehoda stala?

Thea:

Musel to být Královéhradecký kraj, ale přesně nevím.

Táta: Já jsem u té nehody nebyl. V autě byla manželka a tři děti. Cíleně jsem se potom nejel podívat na místo, kde se to stalo. Nechtěl jsem. Bydlíme na Kladně a jeli v létě do Krkonoš na dovolenou, stalo se to na půli cesty. Vím jen, že to bylo poblíž Jičína. Všechny děti potom skončily v nemocnici v Hradci Králové a manželka v nemocnici v Jičíně. Byla tam jen jeden den.

Co přesně se stalo?

Thea:

Jeli jsme a pamatuji si zhruba půlhodinu před tou bouračkou. To je jediné, co si z toho dne pamatuji. Zastavovali jsme na benzince, protože máma říkala, že už je unavená. Vyjeli jsme odtud a všichni usnuli. Jen já a ségra jsme byly vzhůru. Bylo vedro a mamka byla unavená, dostala mikrospánek. Sjela z cesty a nabourala do kamenného můstku. Potom už nás jen vytahovali z auta.

Vám zavolali, že se něco stalo?

Táta:

Mně zavolali, byl jsem jediný doma. Na rozdíl od nich si to pamatuji docela dobře, protože jsem se těšil, že budu doma sám a trochu si to užiju. Začal jsem psát nějaký článek, měl jsem napsané asi tři věty. Volalo mi neznámé číslo a pán mi řekl, že rodina měla bouračku. Že všechny vytahali ven. Ptal jsem se, jestli jsou všichni v pořádku. To už pán zaváhal: "Všichni jsou naživu, ale..." bylo to hodně neurčité. V šortkách a žabkách jsem sednul, sbalil počítač, ale ne kartáček na zuby, a jel jsem do Hradce Králové. Mezitím mi znovu volali a detailněji mě informovali o tom, kdo kde je. Neřekli mi, co přesně se komu stalo. Ale v nemocnici skončily všechny děti.

Co se tedy stalo tvým dvěma sourozencům?

Thea:

Oproti mně jim vlastně nic nebylo. Ségra měla jen zlomený kotník a měla natržená játra. Trochu rozseknuté to měla za uchem. Brácha měl zlomenou klíční kost.

Táta: Eliáš byl v nemocnic týden a Ema deset dní.

Thea skončila na ARU a později na JIP pro starší děti

Theo, ty sis nemocnici prohlédla o trochu déle.

Thea:

Vlastně ani neprohlédla, protože jsem ležela jen na jednom místě v pokoji. Nemohla jsem vstát z postele. Ale když jsme tam potom jeli na návštěvu, zjistila jsem, že je to tam docela hezké. Z venku.

Táta: Ta hradecká speciálně.

Thea: Je tam víc budov, není to jedna velká, takže se tam dá i chodit.

Táta: Já jsem v tom areálu chodil běhat.

Byl jste tam s Theou?

Táta:

Byl jsem tam s dětmi celou dobu. Byl jsem s nimi na JIPce a potom, když Eliáše a Emičku přesunuli na dětské, byl jsem s nimi na pokoji. Když potom Eliáše a Emičku pustili domů, tak Theuška stále ležela - nejprve na ARU a potom na JIPce pro starší děti. Měla v sobě připojeno hodně hadiček a kontrolních zařízení. Tam už jsem bydlet nemohl. Bylo tam ubytování pro rodiče dětí, ale obecně se předpokládá, že tam jsou s dětmi maminky, tak nebylo vhodné, aby mezi nimi spal tatínek. Šel jsem na ubytovnu, která byla přes cestu. Tam jsem byl dva týdny a potom už nás přesunuli do Motola, takže jsme se vrátili domů.

Maminka byla také v nemocnici?

Táta:

Jen asi jeden den. Ale ona si z toho odnesla těžké trauma, takže se vzpamatovávala na chalupě a doma. Já i Theuška jsme mámu viděli až po třech týdnech.

Thea o svém zranění a následcích

Theo, můžeš nám říct, co všechno ti bylo?

Thea:

Nejhorší byla má střeva. Měla jsem špatně zapnutý pás, nejspíš jsem ho měla pod ramenem, protože normálně mě to škrtilo.

Táta: Dělá to tak spousta dětí i dospělých. Tak pozor na to.

Thea: Po nárazu mi ten horní sjel a ten spodní mi přetrhl všechno uvnitř těla. V podstatě mě to rozpůlilo vejpůl. Jediné, co mě drželo pohromadě, byla kůže a žíly. Měla jsem potrhaná tlustá střeva a celou svalovou stěnu. Proto mám teď takový zajímavý tvar v oblasti břicha, jsem tam různě sešitá. Ale byl to velký náraz, takže se mi utrhly ještě dva obratle v páteři. Nárazem to šlo až k míše, která se prý nafoukla, takže mi kus odumřel. A tak odumřely i nervy, které mi vedou do nohou. K tomu jsem si rozsekla čelo.

Myslíte, že následky nehody byly takové proto, že si Theuška hrála s bezpečnostním pásem?

Thea:

Určitě.

Táta: Jsme si tím téměř jistí. My to nevíme, protože já jsem tam nebyl, Thea seděla za manželkou. Ale víme, že Thea si ten pás dávala jinam, než by měla, protože to u krku škrtilo.

Thea: Občas jsem si ten horní pás dala úplně za záda a měla jen ten spodní.

Táta: Bohužel, to je častý nešvar. Vzhledem k tomu, že její brácha ani ségra zdaleka nebyli tak zranění a podle všeho ten pás měli daný správně. Eliáš má na klíční kosti od pásu velkou odřeninu. Pozdě bycha honit.

Luboši, jak jste reagoval, když jste dceru viděl v takovém stavu?

Táta:

Zvládl jsem to, sedím tady, ale bylo to těžké. Nejtěžší bylo, když přišla paní doktorka. Přijel jsem asi v pět hodin odpoledne a do deseti jsem nevěděl, co je s Theou. Věděl jsem, co je s Emou a s Eliášem, u těch jsem byl. Nemuseli je operovat, takže jen leželi. Ale nevěděl jsem, co je s Theuškou, jen to, že je na operačním sále. Když přišla paní doktorka a postupně mi začala říkat, co všechno prodělala a má poraněné. Vím, že jsem si musel lehnout, protože jsem si nebyl jistý, jestli neomdlím. Nabízeli, jestli nechci nějakou transfuzi nebo kapačky. Postupně mi paní doktorka vyjmenovávala, co všechno se jí stalo - Thea řekla jen část. Zakončila to slovy, že Thea je v ohrožení života a je to v podstatě 50 na 50. V tu chvíli se vám zatmí před očima. Stalo se to v sobotu a já ji viděl až v pondělí večer. Když byla v umělém spánku, tak jsem jí chodil číst.

Thea a táta v novém životě

Jak teď probíhá rehabilitace? Na Instagramu vidím, že když máš nohy v dlahách a chodítko, tak to jde.

Thea:

Nebylo to nic snadného, vrátit se a začít fungovat. I když nechci, tak musím hodně cvičit. Každý den si musím minimálně na dvacet minut lehnout na žíněnku a zacvičit si. K tomu musím trénovat chůzi, nebo si alespoň stoupnout do těch dlah. Už jen kvůli střevům a kostem, nohám. Je to pro mě dobré. Díky tomu nezapomenu chůzi a vlastně je mi to příjemné, byť je to těžké.

Táta: Je to taková rozcvička.

Thea: Denně si obejdu třeba deset osmiček po pokoji.

Budeš chodit?

Thea:

Myslíte bez dlah? To nevím.

Chtěla bych slyšet, že ano.

Thea:

To bych samozřejmě také ráda slyšela.

Táta: To bychom chtěli slyšet všichni.

Ale z hlediska medicíny to možné je?

Táta:

Ano. Situace nevypadá úplně dobře. Na druhou stranu, často si nejen s Theou říkáme, že pokrok vědy a farmacie je v posledních letech natolik velký, že není vyloučené, aby se Thea nedočkala nějakého zlepšení. A pokud ne tím, že by se to samo zlepšilo, tak díky technologii, která by jí třeba pomohla chodit nebo se postavit.

Thea: Klidně i o berlích.

Táta: Jsou podobné příklady. Nedávno proběhla zpráva o tom, že pán se na vozíku po dvanácti letech postavil právě díky čipovým implantátům v páteři a v mozku. Myslím, že vůbec netušíme, čeho se s rozvojem umělé inteligence dočkáme. Popravdě - na to sázím víc, než že by se to zahojilo samo.

To jsou ty magické dva roky od nehody, že?

Táta:

Ano, my to máme necelý rok. Takže čas na zlepšení určitě máme. Já víc věřím technologickému a vědeckému pokroku.

Thea a táta pomáhají ostatním

Funguje pro vás Instagram jako vnitřní motivace?

Táta:

Na začátku to byla určitá forma terapie a částečně moje snaha vtáhnout Theu do nového života - něčím, co jí bude blízké a bude ji bavit. Teenageři mají sociální sítě rádi, proto mi přišlo, že by nám mohly pomoci s adaptací na nový život. Bál jsem se, že by mohla začít tápat.

Původně jsem chtěla vaše tričko, ale na e-shopu je vyprodané. Můžu si ho koupit v aukci, která ovšem nepřinese peníze vám. Jak to je?

Táta:

Je to tak. S módní návrhářkou Martinou Pipkovou Loudovou jsme se domluvili, že bychom zkusili něco společně udělat. Sama se nám ozvala, že by chtěla pomoct. Mezitím jsme si otevřeli vlastní malý e-shop, kde jsme prodávali svá trička a mikiny, ale ten se mezitím vyprodal a budeme ho oživovat.

Teď máte trička s motivy, které Thea sama namalovala.

Táta:

Jsou to speciální topy, proto jsme se rozhodli, že uděláme komorní aukci. Pozornosti, která se k nám upnula, je relativně hodně, proto jsme se rozhodli, že část peněz, které vydražíme, dáme také jiným vozíčkářům. Rozdělíme to na třetiny a pomůžeme ještě dvěma rodinám, které mají doma vážně nemocné děti. Svět je nespravedlivý, a měli jsme možnost poznat, že je spousta rodin, které jsou na tom mnohem hůř než my. Nedaří se nám úplně špatně a jsou lidé, kteří pomoc potřebují víc. Máme teď pozornosti nadbytek. Samovolně se na nás třeba udělala sbírka, kdy děti ve škole běhaly, aby Theu podpořily. Proto jsme si řekli, že to nasměrujeme k někomu, kdo takové možnosti nemá.

O čem ještě promluvili Thea a táta?

• Jaké knihy četl Luboš Kreč své dceři, když byla zaintubovaná
• Co je nejtěžší pro běžnou rodinu v okamžiku, kdy se jeden člen upoutá na vozíček
• Jaké překážky doma i venku musí Thea na vozíčku překonávat
• Čemu by se chtěla Thea v budoucnu věnovat
• Zda se chystá sdílet svou cestu i na TikToku

Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee/talk show Na kafeečko