Petr Fiala z legendární kapely Mňága a Ždorp je trojnásobný dědeček: Učím vnoučata mluvit sprostě

Mňágu a Žďorp znají asi všichni, kdo dospívali v devadesátých letech a na přelomu milénia. Jejich písničky jako Hodinový hotel nebo Nejlíp jim bylo, navíc dodnes znějí v rádiích. Jen málokdo ale tuší, co název kapely ve skutečnosti znamená.

„V originále mňága znamená něco měkkýho, mazlavýho. Já vždycky říkal rozšlápnutá hruška, omáčka nebo nějaká s*ačka. A žďorp je něco jako starý krám, tlačítková Nokia nebo auto bez kol zapomenuté v garáži. Prostě starý žďorp,“ vysvětlil Petr Fiala v pořadu Na kafeečko. Vrátil se také ke vzniku kapely, vtipným historkám z koncertů nebo soukromému životu, který nedávno od základu změnil.

Mohlo by Vás zajímat:

Zpěvák Kuba Ryba zhubnul 10 kilo a přestal pít litr tvrdého před koncertem: Vypadám líp než ve dvaceti

Petr Fiala učí vnoučata špatnostem

Musím vám pogratulovat, vy jste se stal čerstvým trojnásobným dědečkem, jaké to je?
No, tak já to mám strašně rád, protože tak jako obecně mám takovej vztah k dětem, že prostě považuju za fakt, to neberte osobně, ani nikdo na světě, ale že to jsou prostě lepší parťáci než dospělí. Když jdu někam na návštěvu a mají tam děti, tak jsem zachráněný, protože si lehnu na koberec, blbnu s nima, nebo jdeme někam pryč, protože dospělí furt na něco skuhraj, něco jim vadí, něco řeší, ale ty děti jsou prostě děti a jsou fajn.

Já jsem o vás slyšela, že vy nejste úplně takový ten standardní dědeček, naopak že jste dědeček, který učí děti zlobit. Je to tak?
Učím je mluvit sprostě. Na tom docela makám a daří se. Jdu pro děti do školky, a sotva je strčím do auta, připoutám je, podívají se na mě a říkají hovno, hovno, hovno, p*del, p*del. A děda jim na to řekne: „Do p*dele, ku*va, jak to mluvíš!“

A co na to říkají rodiče?
Rodiče mě znají a považují to ještě za menší zlo. Ale to je hezký na dětech, že ony ještě opravdu dělají, co chtějí, a myslí to vážně. Mám spoustu příhod, ale vytáhnu třeba tu s malým Kiliánem v lese. To mu byly tři roky a na procházce najednou říká: „Dědo, já jsem unavený, potřebuji si odpočinout.“ Lehl si na takový ty placatý kořeny a já tam tři minuty stál a pak se ho ptám, jestli už si odpočinul, a on že jo a že už můžeme jít dál. Kdyby tohle dělali všichni lidi, co to potřebujou... Ale my dospělí držíme tu civilizaci v chodu, děláme, co musíme, i když třeba nechceme.

Mohlo by Vás zajímat:

Muzikant Ondřej Hejma zavzpomínal po 20 letech na SuperStar: Bylo to strašný, nemohl jsem vkročit do tramvaje

Zpěvák Mňágy a Žďorp byl nezvladatelné dítě

Vy jste byl ale taky zvláštní dítě, viďte?
To teda! Já jsem měl v první třídě dvojku. Tam, jak se dávala ta jednička, tak jsem byl asi jediný, kdo měl velkou dvojku.

Slyšela jsem, že jste i brzy přestal chodit do školy?
To se stalo. Nevím, po kom z rodičů jsem to pochytil, ani jeden takovej nebyl, ale do jisté míry jsem sebedestruktivně dělal to, co jsem chtěl, aniž bych přemýšlel nad následkama. Nešel jsem do školy už druhý týden v první třídě. Kolem toho místa chodím furt, ve Valmezu mám děti a dodneška vidím, jak jsem ležel na tom trávníku a děti z přízemí na mě volají: „Petře, už zvonilo!“ A já říkám: „No však jo, tak ahoj!“ A šel jsem do města. Po týdnu průzkumu města jsem další pondělí do školy šel, a jak jsem byl vy*hcanej, tak jsem šel ke katedře a říkám: „Soudružko učitelko, maminka vám vzkazuje, že jsem měl angínu.“ Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale v podstatě mi to nevadí.

Jak to nesli rodiče?
Těžce, a já se tomu vůbec nedivím. Já jsem třeba udělal to, že úplně první den školy jsem měl od maminky pečlivě nachystaný oblečení, a jak rodiče odešli v šest hodin do práce a doma byla jen babička, tak jsem si vzal úplně to nejotřesnější, co jsem doma našel. Taková fialová bunda nebo mikina, která se zapínala na knoflíček, a k tomu roztrhaný tepláky. Vyskočil jsem z okna a utekl do školy takto. Maminka byla fakt jako že hodně naštvaná.

Mohlo by Vás zajímat:

Největší strašák Vandy Hybnerové: Máma i táta měli rakovinu tlustého střeva, nejhorší byla ta bolest

Kapelu Mňága a Žďorp jste založili 1. dubna 1987. Lehce tedy spočítáme, že to je už 38 let. Ale předtím byly ještě jiné kapely, to mě hodně zaujalo. Vy jste měli takovou zajímavou genezi, co se týká názvů. Začneme Slepým střevem, to jsou kluci, kteří šli potom i do Mňágy.
Založili jsme kapelu, protože jsme byli na koncertě Pražského výběru a strašně nás to oslovilo. Úplně jsme se do toho zbláznili. Přestože nikdo z nás na nic nehrál, tak jsme založili kapelu. Moji rodiče měli na zahradě zahradní domek, tak jsem se domluvil s kamarádem Martinem Knorem, že tam může s kapelou zkoušet, ale zato musí nám, nemehlům, která ještě nemají nástroje, ty nástroje půjčit. V roce 1983 v komunistických obchodech nic nebylo - nebyly elektrický kytary, bubny, nic.

To musely být těžké začátky.
Takže si tam udělali zkušebnu a my tam také hráli. Jmenovali jsme se Slepé střevo. Přijímali jsme do kapely pouze lidi, kteří neměli žádné hudební vzdělání a nikdy na nic nehráli, protože jsme chtěli objevovat nové hudební světy a ze všeho nejmíň jsme chtěli být něčím ovlivněni. Já hrál poprvé v životě na elektrickou kytaru. Dohodli jsme se, že kdo přijde na první zkoušku, vybere si nástroj, který je mu blízký. Bubeník snil o tom, že bude bubeník, tak si sedl za bubny, já přišel poslední a vidím, že tam stojí kytara a všichni dělají chi-chi. Tak jsem se stal kytaristou a opravdu jsem se celé dva roky cíleně odmítal naučit, jak se jmenují byť jenom ty struny. Akordy jsem nechtěl vědět, prostě nic.

Teď mě to zrovna napadá, ono než člověk najde tu správnou tóninu...
Jsem fakt rád, že jsem tohle zažil, protože teď hraju s fantastickými hudebníky, kamarády, kteří mají všechno hned. Dokonce jsme se v těch začátcích sami před sebou styděli, takže jsme zhasli a hráli potmě, pak až jsme rozsvítili.

A pardon, hráli jste tedy svoje věci?
Vždyť jiný bysme ani nezahráli! Nemohli jsme dělat cover verze, já uměl na kytaru jen jeden part od Deep Purple, a to bylo všechno. Tím to po těch osmi vteřinách končilo. Takže jsme celé dva roky hráli svoje věci. A jak to v začínajících kapelách bývá, lidé to neustojí, nechápou, že se musí vzájemně respektovat nebo další věci, tak jsme se rozpadli. Pak jsme hráli dva roky v kapele Happyend.

Chápu to dobře, že vy jste ze začátku neuměli noty nikdo?
My je většinou neumíme ani teď. Nebo umíme, ale nepoužíváme je, protože je to zbytečný, když se dá rovnou nahrát to, co má člověk v hlavě. Až ve třiceti jsem se sebral a šel do Lidové školy umění, jestli by mě naučili zpívat. Čekal jsem u dveří, až otevřou, tam se na mě podívali a řekli: „U vás je pozdě, nashle.“ Takže jsem pochopil, že si musím pomoct sám. A dnes už máme takové heslo, že když to lidé s náma vydrželi doteď, tak už to vydrží dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Otevřená zpověď Jaromíra Bosáka: V mládí se stal bezdomovcem, žije v bezdětném manželství, a přesto si splnil své sny

Petr Fiala o skládání pro kapelu Mňága a Žďorp

Teprve když jsem se připravovala na náš rozhovor, jsem zjistila, co to Mňága a Žďorp znamená. Já si totiž myslela, a to jsem váš posluchač a v devadesátkách jsem na vás pařila, že to jsou nějaké figurky, jako pan Mňága a pan Žďorp.
Vždyť to tak může být! V originále mňága znamená něco měkkýho, mazlavýho. Já vždycky říkal, rozšlápnutá hruška, omáčka nebo nějaká s*ačka. A žďorp je něco jako starý krám, tlačítková Nokia nebo auto bez kol zapomenuté v garáži, prostě starý žďorp.

Za dobu trvání kapely jste napsal 250 až 300 textů, jak zaznělo v jednom rozhovoru. Petře, jste velmi plodný, to zase jako jo. Kam vy na to chodíte? Kde se vám nejlíp skládá?
Nejlepší samozřejmě je, když člověka baví pozorovat věci a pak je zkusí popsat, nebo má zvláštní smysl pro humor. Pak tam musí být touha napsat, co ještě nikdo nenapsal. Čím jsem starší, tím mi to přijde těžší, náročnější nebo nesmyslnější. Strašně blbě se mi píše, když mi někdo dá melodii. Zkoušel jsem napsat písničky pro Mankáč (Monkey Business - pozn. red.) nebo jiný kamarády, ale vždycky je pro mě nejlepší mít napsanej text, kterej má hlavu a patu. A někdy je dokonce lepší, když je ten text delší. Třeba Hodinový hotel má, myslím, čtyři sloky, ale původně jich měl osm. Je to daleko jednodušší, než když má člověk dobrý melodický nápad nebo kousek písničky a teprve začne přemýšlet, co s tím.

Mění se nějak i tématika v písničkách věkem?
No jasně. Teď máme období, který nejlíp zhodnotila reklama na jogurt, obrovský billboard, na kterém bylo napsáno Uzrál jsem pro tebe. Takže všechno, co jsem prožil, se pokouším zkompilovat do něčeho, aby dávalo smysl. Dřív jsem tvrdil, že svět je jenom hodinový hotel. Teď už si to nemyslím. Prostě to, co zrovna žiju, dávám do písniček, protože mi to přijde nejjednodušší. Nebo rozhodně jednodušší než něco vymejšlet.

Takže vy nejste ten člověk, který chodí po ulici s muzikou na uších, ale naopak číháte.
Neposlouchám hudbu v autě ani ve sluchátkách, když chodím. Když chodím, tak poslouchám, co se děje, a když řídím, tak poslouchám motor. Dívám se, kdo je přede mnou, kdo mě chce srazit, dávám si prostě pozor.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka Vaňková a Petr Vondráček si k sobě našli cestu po 20 letech: Toužím po svatbě, říká zpěvačka

Po druhém rozvodu šel Petr Fiala do sebe a chodí do fitka

O vás se hodně mluvilo, že jste velký choler, ale teď se zase vy sám říkáte, že jste se hrozně uklidnil. Tak jak to je?
No jasně, velkej choler, ale samozřejmě je to někde mezi tím. Já už opravdu nereaguju na věci, ze kterých jsem dříve fakt běsnil, a zároveň jsou věci, které pořád nedokážu ustát. Buď jsou nespravedlivé, nebo v tom lítají děti. Takže to občas prostě neuhlídám, ale to mi tak moc nevadí. Neskromně bych tak řekl, že jsem se trošku uklidnil a zlepšil.

Ne, počkejte, ale vy chodíte na procházky a sledujete stromy a tak. Není v tom trochu i buddhismus?
No, to je spíš, jakože mě baví život. Když jsem se v padesáti podruhé rozváděl, tak jsem si prostě udělal takovej režim. Dvakrát týdně do fitka, pak jdu na masáž, jednou týdně do sauny a jednou týdně taky za těma stromama aspoň na 15 kilců. Tohle všechno mě drží pohromadě, protože to jsou všechno věci, které člověka osvobozují, drží ho a já jsem, jak se to řekne, chaotik a bordelář. A když vyrazím do ledničky pro máslo, tak mě po cestě něco napadne a najednou jsem v Ostravě na nádraží a nevím proč, když to trochu přeženu. Potřebuju se ukotvovat těma věcma, které mají vedlejší efekt, že se člověk cítí dobře. Je to až absurdní, ale po hodině zvedání činek mám víc síly než předtím, a i když jsem unavený, tak jsem nabitý energií.

Snažím se, když už se mi podařilo vést život, jaký vedu s kapelou, tak abych ten čas takhle naplnil a udržel si nějakou kontinuitu, a to je to uklidnění. To se vám pak nechce se rozčilovat. Víte, co se říká, když se hádáte s blbem více jak minutu a půl, tak už se hádají dva blbci. Pak si taky říkám, je mi 61 let, tak kdy vyzkouším tohle a tamto? V devadesáti? Člověk to někdy musí udělat, a ne o tom jen mluvit, že to někdy bude, protože rozdíl mezi tím, co člověk udělat chce, respektive mezi jeho představou o sobě a tím, jak je to doopravdy, je prostě úplně diametrální.

O čem dalším mluvil Petr Fiala v pořadu Na Kafeečko

• Jaké byly večírky Mňágy a Žďorp
• Jak dlouho trvalo nahrát první desku
• Proč se nechlubí počtem oddaných fanynek
• Jak se píše hit pro kapelu
• Co chystá Mňága a Žďorp na nové desce
  

Na aktuální fotografie zpěváka a textaře Petra Fialy i na unikátní snímky z jeho archivu se můžete podívat v naší galerii.

Galerie Petr Fiala z legendární kapely Mňága a Ždorp je trojnásobný dědeček: Učím vnoučata mluvit sprostě

+ 7 fotek + 8 fotek