Facebook
Instagram
Na pulty knikupectví přichází kniha Pavla Hénika, Václav Neckář – Šíleně veselý princ. V publikaci, kterou zpěvák autorizoval, najdeme také vzpomínky klinické logopedky Marcely Michaličkové, která popisuje, jak Václav Neckář po mozkové mrtvici v roce 2002 do roka znovu vyprodal pražskou Lucernu. Jakými metodami učila Neckáře písňové texty? A proč nikdy nezapomene na jejich první setkání?
Zpěvák Václav Neckář (79) oslaví 23. října 80. narozeniny, před dvaceti lety se přitom znovu narodil. Jak v jeho nové knize podotýká spisovatel Pavel Hénik, Václav přeskočil několik Taxisových příkopů a mezi ty zásadní patří rok 2002, kdy prodělal mozkovou mrtvici, přestal mluvit, a hrozilo, že už nikdy nebude moci zpívat.
Václav Neckář už nikdy nebude zpívat, tvrdil lékař
Hénik vzpomíná na dobu, kdy zpěvák vážil v roce 2002 povážlivých 95 kilo a bulvár začínal spekulovat o jeho podlomeném zdraví. "Byla to jen otázka času, kdy se skutečně něco stane. A taky že stalo – v úterý 5. listopadu na dálnici z Prahy do Litoměřic," poukazuje na den, kdy přišla mozková mrtvice. Za zásadní moment potom považuje následnou tiskovou konferenci ke zpěvákově zdravotnímu stavu: "Jeden z novinářů vznesl obligátní dotaz: „Bude Václav Neckář ještě někdy schopný zpívat?“ Předsedající lékař chladně odpověděl: „Ne, už nikdy.“ V Janu Neckářovi se v tu chvíli zpěnila krev. Co si to ten člověk dovoluje? Nezná Václava natolik, aby mohl něco takového s jistotou tvrdit," píše Hénik.
Jako bych se znovu narodil, slavil návrat do Lucerny
Událost předznamenala oslovení klinické logopedky PaedDr. Marcely Michaličkové, se kterou se Václav znovu začal učit mluvit. "Byl to sice velmi pomalý běh na dlouhou trať, ale zpěvák měl ohromnou motivaci – vystoupení v Lucerně u příležitosti jeho šedesátin. To byl cíl, ke kterému svědomitě a s maximálním úsilím začal pod vedením logopedky směřovat," vysvětluje Hénik. Den D nastal ani ne rok po mozkové mrtvici, 21. října 2003, kdy se Václav Neckář znovu postavil před vyprodanou Lucernu a úspěšně odzpíval 15 svých písniček. „Návrat na scénu mi dává pocit, jako bych se znovu narodil,“ uvedl prý Václav po koncertu.
Logopedka Michaličková měla předtuchu
Na jeho velkém úspěchu ovšem měla lví podíl právě logopedka Michaličková, která byla požádána, aby k Václavu Neckářovi dvakrát týdně docházela domů. Paradoxně se s ním poprvé setkala už rok před jeho mrtvicí, když pracovala na poliklinice. "Šla jsem po schodech dolů a on stoupal proti mně po schodech nahoru, a najednou jsem měla takový ten zvláštní pocit, jako když vás zasáhne blesk. Jako by mi něco říkalo: „Ten člověk tě brzy bude potřebovat.“ vzpomíná klinická logopedka v nové knize.
Na první setkání dorazila s roztrženými kalhotami
Když jela za Václavem Neckářem na jeho první hodinu, na radu své rodiny oblékla své nejlepší oblečení, jak se sluší a patří. Jenže co čert nechtěl. "Když jsem kráčela na zastávku MHD, tak už jsem z dálky viděla přijíždět autobus. Rozběhla jsem se, aby mi neujel, a v tom spěchu jsem zakopla a spadla. Roztrhla jsem si kalhoty, lokty jsem měla odřené a byla jsem celá špinavá od prachu, no zkrátka jsem vypadala hrozně," vzpomíná doktorka Michaličková. "Když jsem přišla k nim, pan Neckář stál na terase a koukal na mě. Já jsem se v tu chvíli chtěla hanbou propadnout, tak jsem ho aspoň slušně pozdravila. „Dobrý den, já jsem doktorka Michaličková.“ A on poznamenal: „A jéje!“ a pozval mě dovnitř. Paní Neckářová mi pak doma spravila kalhoty, a tak jsem se seznámila s Neckářovými."
Chrám svatého Víta Neckář nedozpíval
Václav Neckář na tom po mozkové mrtvici nebyl psychicky nejlépe, protože nerozuměl televizi ani rádiu a měl problém slyšet, když se dva lidé bavili. Nepamatoval si slova ani melodie svých nejznámějších písní. "On se mi pokusil zazpívat píseň Svatovítský chrám. Začal: „Chrám svatého Víta“ a pak hned skončil. Dál mu to zkrátka nešlo. Úplně se z toho sesypal," vypráví lékařka, která s Václavem Neckářem intenzivně pracovala na nápravě až do roku 2005. "Když už pak trochu mluvil, tak jsem se ho zeptala: „Pane Neckáři, chcete dobře mluvit, anebo chcete zpívat?“ A on mi odpověděl: „Zpívat. To je můj život.“ Tak jsme se tedy vrhli na písničky."
Madam z kavárny Neckáře pořádně potrápila
Za úspěšný prostředek považuje klinická logopedka například hru, kdy předstírala madam v kavárně a Václav Neckář číšníka. "Dala jsem mu tácek a on mi musel přinést, co jsem mu nadiktovala, například cukřenku, skleničku, hrneček… A on třeba přinesl jen jednu věc, protože víc nerozuměl. A tak jsem ho poslala zpátky, že jsem nespokojená. Takže tu madam z kavárny pan Neckář moc rád neměl, protože ho pořád cepovala," vzpomíná po dvaceti letech s úsměvem.
V pyžamu a v županu tady sedět nebudete
Skvělý vztah si vybudovala doktorka Michaličková také s manželkou Václava Neckáře, Jarkou. "Paní Neckářová mě prosila: „Paní doktorko, on tady pořád sedí v pyžamu a županu, můžete mu domluvit?“ Na příští schůzce jsem tedy panu Neckářovi řekla, napůl v legraci a napůl vážně: „Podívejte, já jsem madam, a chci, aby proti mně seděl slušně oblečený chlap. Takže pokud tady budete sedět v županu, tak já k vám vícekrát nepřijdu.“ A on mě poslechl," popisuje klinická logopedka taktiku, kterou vůči slavnému zpěvákovi obě ženy použily.
Čtecí zařízení urychlilo návrat na scénu
Později, když se Václav Neckář znovu učil texty svých písní, rozstříhala jeho písně na slova a potom na celé věty, aby je zpěvák mohl skládat dohromady. S melodiemi potom pomohl Václavův syn Vašek, který je všechny nahrál a jeho otec do nich doplňoval slova. "A pak nás napadlo, že by pan Neckář mohl na koncertech používat čtecí zařízení, což jeho návrat na scénu urychlilo," osvětluje doktorka Michaličková.
Jedno z prvních vystoupení bylo komorní a emotivní
Když se Václav Neckář úspěšně naučil některé z písní zpaměti, sehnala jeho klinická logopedka také nadšené publikum. "Od kolegyně, která pracovala na klinice v Žitné, jsem se dozvěděla o jedné Václavově fanynce, která zrovna měla kulaté narozeniny. Tak jsem pana Neckáře poprosila, jestli by té fanynce nezazpíval," vzpomíná na dojemnou událost.
Václav pochopitelně s jejím nápadem souhlasil a za svou fanynkou se osobně vypravil. "Přinesl padesát žlutých růží, a jak tam stál za tím obrovským pugétem, tak ani nešel vidět. Doslova celá klinika tam byla nastoupená a ta fanynka pořád nevěděla, co se děje, načež Václav ty růže rozevřel, podíval se na ni a řekl: „Kuk.“ A ona se v tu ránu mohla zbláznit," popisuje doktorka Michaličková atmosféru jednoho z prvních veřejných vystoupení po mrtvici. "Tohle vůbec nečekala, a bylo na ní vidět, že je to pro ni obrovský dárek. A Václav jí pak zazpíval těch pár písniček, co jsme se spolu naučili zpaměti."
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
