Hana Dvorská nám svěřila nostalgické tajemství svého obýváku: 15 let po smrti tatínka pečuje o jeho květinu

Byt v centru Prahy, ve kterém žije Hana Dvorská (66) s přítelem, sportovcem Emilem, vypadá na první pohled velmi nenápadně. Jakmile se ale vydáte do obývacího pokoje, nestačíte se divit. Vedle záplavy rostlin, knihovny a televize tu narazíte na obdivuhodnou sbírku hudebních nástrojů.

A to není zdaleka všechno. V útulném prostoru najdete také Hančinu rozsáhlou sbírku medailí z nejrůznějších sportovních akcí a docela nenápadnou rostlinku, která má ale pro paní domu mimořádný význam. „Když mi umřel táta, všechno harampádí jsme vyhodili, ale nechala jsem si jednu fialku v kořenáči. Vždycky, když vykvete, mám hroznou radost a vzpomenu si na něj,“ rozvyprávěla se Hanka.

Vítejte v bytečku kaskadérky Hany Dvorské: Do nejmenší místnosti se dostanete jedině výmykem

Hanka Dvorská hraje na basu po Brontosaurech

Máte tady spoustu zajímavých věcí. Třeba basu, kytaru, bicí, nějaká cédéčka. Jste milovnice hudby a hrajete na to všechno?
Jo, jo, jo, hraju. Hraju normálně jako každý.

I na tu basu?
Tak to je bum, bum, bum, bum. Já začala hrát na kytaru jako holka, jezdili jsme na tábory, tam se hrálo, a potom jsem se v tanečních skamarádila s nějakými kluky a založili jsme kapelu. A protože jsme všichni hráli na kytary, tak kluci říkali, že je potřeba, aby každý z nás začal hrát na něco jiného. Tak jsem začala hrát na mandolínu, tu pak převzal jeden kámoš, a na mě zbyla basa. Naši byli tak hodní, že mi koupili tuhle krásnou. Je vzácná, z jednoho kusu dřeva a po skupině Brontosauři.

Tak to mám úplně husí kůži!
Fakt! Před těmi 50 lety jezdil jeden můj kámoš na osadu do Mníšku a tam zrovna začínali Brontosauři. Jejich base se zlomil krk a oni ji jako starý krám prodali. Tenkrát byla docela drahá, stála pět stovek. Táta mi ji koupil, dal ji do kupy a já začala hrát na kontrabas. Ale jen country, žádný jazz na ní nemastím, prostě si to tak hraju.

Vítejte v domě spisovatele Michaela Viewegha na Sázavě: Pozemek mu prodala maminka a v kuchyni skrývá obří pec

K bicím mi schází kapela, říká Hanka Dvorská

A bicí, na ty také hrajete?
Na bicí jsem se naučila teď, když jsem měla úraz kolene. Nebo tedy... Hrála jsem na ně už předtím. Jednou jsem si řekla, že to zkusím, a přihlásila se do hudebky, kde mi pan učitel řekl, že je potřeba si aspoň nějaké malé koupit domů, abych mohla trénovat. Tak jsem si je koupila a začala na ně hrát. Ono to není jednoduché! Každá noha a každá ruka hraje něco jiného, v hlavě se něco děje, je to těžké.

Je to šílené - ta motorika, koordinace. To je ale zase dobrý trénink pro mozek, ne?
Je to právě dobré na hlavu. Ale když už hrajete na bicí, tak je potřeba hrát v nějaké kapele.

Tak víte co? Já zpívám s kapelou Patrola Šlapeto, tak si vás někdy pozveme.
Fakt? Ale já na bicí přestala hrát asi před rokem, protože jsem neměla kapelu. A to jsem si dávala i inzerát, že bych ji chtěla, jenomže oni moc zkoušeli a já nemám tolik času. Je to celé složité. Ale jsem ráda, že jsem pronikla do tajů bicích a že jsem se něco jsem se naučila.

Vítejte v maskovaném domě Ivana Vyskočila: Pozemek za Prahou objevila exmanželka, uvnitř se skrývá hercovo intimní patro

Sbírka medailí a vzácná kytička

Skvělé! Tak je to zase inspirace pro spoustu lidí, kteří si myslí, že v určitém věku už to můžou zabalit. A ono nikdy není pozdě. Hani, nemůžu si nevšimnout ani toho neskutečného množství medailí. Ty jsou za co?
To jsou všechno sportovní medaile, a nejenom za účast, jako se dávají dnes, ale za vítězství. Já jsem hodně závodila, takové ty třídenní nebo čtyřdenní survivaly, pak jsem běhala, takže různé přespoláky, Velkou kunratickou, atd. Letos jsem na ní byla po dvaačtyřicáté. To je dobré, ne? A pak jsou tam nějaké Běchovice a také závodím na dračích lodích. To jen tak pro srandu s holkama, jsme nějaké mistryně světa dokonce. Pak jsem závodila ve Spartan Raceu, to jsem mistryně Evropy. A pak nějaké medaile z parašutismu a já už nevím, co tam všechno mám.

Ještě mám jednu otázku: Máte doma něco, co je úplně obyčejné, ale přitom to má pro vás nevyčíslitelnou hodnotu? Samozřejmě kromě těch medailí. Myslím teď nějaký předmět, který je pro vás velice vzácný?
Kytka, tu mám támhle za rohem. Když mi umřel táta, tak jsme všechno harampádí vyhodili, ale nechala jsem si jednu fialku v kořenáči a mám ji hrozně ráda. Táta umřel asi před 15 lety a vždycky, když vykvete, mám hroznou radost a vzpomenu si na tátu.

To je strašně krásné.
Když ta kytka funguje, znamená to, že i táta funguje a drží nade mnou ochrannou ruku, abych se někde nepřizabila.

Na detail Hančina obýváku se můžete podívat v naší fotogalerii.