Na návštěvě u Martiny Hudečkové: V obýváku vystavuje ceny Juraje Herze i kolotočového kokosového koníka

Martina Hudečková (62), kterou máme spojenou s hlasem Renée Zellweger (57), nám s energií sobě vlastní předvedla obývací pokoj. Zavzpomínala přitom na dětství. „Bydleli jsme – když na to teď pomyslím – vlastně velmi bohatě, ve 4+1. Mí rodiče a dvě děti. Netísnili jsme se. I když dům nepatřil k nejkrásnějším, pro mě navždy zůstane spojený s dětstvím,“ usmála se.

V obýváku Báry Basikové: Stůl vyrobený ze staré fošny a spousta portrétů slavných osobností

Martina Hudečková má v bytě prostor i pro lyže

Jak dlouho ve svém krásném podkrovním bytě žijete?
Sedm let a musím říct, že pokud jde o bydlení, tak sedm šťastných let. Tím zaříkávám střechu, ať vydrží, ať neprotéká balkón, ať nespadne… a tak podobně.

Je tady moc hezká koupelna i skvěle vymyšlená kuchyně. To jste takto rekonstruovala?
Ne, přišla jsem k hotovému, nedělala jsem tady vlastně vůbec nic. Jen bylo třeba vymalovat a doladit pár drobností. Byt byl skvěle řešený. Ač to nevypadá, mám spoustu úložných prostor, které byste jen tak nevymysleli. Je tady využitý skutečně každý centimetr. Ty prostory jsou ve vestavěných skříních a mám i zvláštní dlouhý úzký prostor na lyže! V životě tam ale lyže nebyly a nebudou.

A v kuchyni máte také dost prostoru?
Mám. Jak jsou obvykle v kuchyních všelijaká nevyužitá místečka, taková ta za rohem, tak tady je to vyřešené nádherně. S tím jsem také velmi spokojená.

Jakub Smolík ukázal Lifee zvláštnost ve své ložnici: Strmé schody odtud vedou přímo do pokoje dětí

Martině Hudečkové chybí piano

Co máte ve svém bytě nejraději?
To se opravdu říct nedá, protože téměř každá z těch věcí má nějakou historii. Jsou to dárky od přátel, od Juraje (zesnulého partnera, režiséra Juraje Herze - pozn. red.), jsou to částečně i Jurajovy věci, jeho ceny, které já maskuju a přidávám je nenápadně mezi slánky a sošky. Ale myslím, že by měl radost, kdyby viděl, že stále žijí. A mezi to všechno jsem přidala svého kokosového koníka, kterého miluji a táhnu za sebou už dlouhá léta.

Preferujete nějaké barvy? Všimla jsem si, že je tady červená pohovka...
Vidíte, a to je barva, která do mého života přiskotačila s partnerem, protože já byla vždycky taková ta goblénová – to znamená, že mě baví třeba olivově zelená. To byl můj základ, ale jak vidíte, objevila se červená a teď tady převládá.

A co starožitnosti? Máte krásnou starožitnou almárku... Prozraďte mi, jak jste ji dostali nahoru do bytu?
Je to takové malé tajemství. Téměř všechny starožitné skříně se dají nějakým způsobem rozložit. Ono to tak nevypadá, ale i tento starobylý sekretář má dvě hlavní části a samozřejmě, když vyndáte šuplata a šuplátka, kterých jsou v něm desítky, tak se jeho váha značně zredukuje. A musel se stěhovat po schodech, protože výtah je hodně malý. Ještěže se sem nestěhovalo piano, které mi ale dost chybí.

Ve zvířecím obýváku Dagmar Peckové: Architektka spojila tři místnosti, aby se vešel i obrovský býk

Martina Hudečková je sběratelkou věcí

Myslím, že potřebujete hodně místa, protože je tady spousta drobností, obrázků, věcí, a dokonce i ceny pana Juraje Herze, že?
Přiznám se, že jsem založením věcař. Sama sobě se směju. Mám moc ráda věci, věcičky. A nejhorší na tom je to spojení s mojí sloní pamětí, díky níž dobře vím, kterou věcičku jsem od koho dostala nebo kde jsem ji získala. To všechno si vybavuju. Vždycky, když se někam stěhuju – tedy doufám, že tohle bylo naposledy – tak se mnou jdou všechny věci. Je to prostě takové zatížení.

Já vás vyzkouším, co je třeba tohle?
No, tak to jste zvolila docela jednoduchou věc. Tohle je secesní oko zalité ve skle, to se mi moc líbilo. Koupila jsem ho v Německu, kde jsme byli s Jurajem. Byl tam pracovně a měl nějakou řeč. Já si mezitím vzala taxíka a dojela přes celý Berlín do jednoho krámku, který je právě těmito věcičkami vyhlášený, abych mu to přivezla. Vzala jsem mu dech. To bere dech, když si myslíte, že si vaše přítelkyně jen odběhla na toaletu a ona se mezitím projede Berlínem tam a zpátky, aby vám přivezla to, co se vám včera na procházce líbilo.

Máte opravdu ke všemu, co tady vidím, příběh?
Mám. Ty věci s sebou netahám nadarmo! Třeba koník – to bylo krátce po revoluci, asi v roce 1990, když se uvolnil trh. A místo různých socialistických předmětů se najednou začalo dovážet opravdu kdeco a jeden proud zachytil i jakousi indickou vlnu výrobků z kokosového dřeva. Koník je z tohoto materiálu a já vlastně nevím, co si pod tím představit. Protože když se řekne kokosové dřevo, vidím palmu. Miluju staré kolotoče, staré karusely. No, a tohle je koníček z karuselu. Když jsem ho viděla, musel být můj. To je jedna z mála věcí, kterou jsem koupila sama sobě.

Co dalšího se ještě ve videoreportáži s Martinou Hudečkovou dozvíte:

• Co u jejího bytu nesmí chybět
• Jaké barvy kromě olivově zelené má ráda
• Kde konkrétně koupila oko ve skle pro Juraje Herze
• Jestli kupuje věci sama sobě