Zázračná výdrž obrovského bytu Aleše Cibulky a Michala Jagelky: 20 let se tu nemalovalo a slouží i linka na míru

Michal s Alešem přivítali pořad Vítejte magazínu Lifee.cz zvesela. Poseděli jsme na sedačce, která je prý levná, protože jejich vipet Tobísek se na ní stejně podepíše. Lifee.cz pohostili chlebíčky a koláčky a zmínili se i o vaření. „Pan Jagelka vymyslí velkopanskej recept, srnčí, dančí, podlévání… a já jsem ten dříč, co krájí cibuli a připravuje všechny ingredience,“ směje se Aleš, ale pak dodává, že má tu čest finálně řešit ochucení.

Pavel Berky z MasterChefa ukázal provizorní kuchyni, ve které vaří na statku: Místo linky má jen stolky

Aleš Cibulka s Michalem Jagelkou bydlí u vipeta Tobiáše

Bydlíte v krásném mezonetovém bytě – dva muži a pes. Jaké je to spolubydlení?
Domácnost se zvířetem je úplně jiný level. Všechno je napůl zničený a všechno se přizpůsobuje jemu. Ale pro nás je to láska. A nebydlí on s námi, ale my s ním. On nám umožňuje, že smíme sdílet jeho prostor. Má všude hračky, míčky, tenisáky, uzlíky. V kuchyni má víc místa na žrádlo než my na svoje věci. Kdo obětuje své bydlení zvířeti, ten to chápe. Zvíře se musí mít dobře.

Byla nějaká zvířata před Tobiášem?
Ano. Naši milovaní barmští kocourci Barnabáš a Kristián. Bratři. Jeden se dožil 14 let, druhý téměř 18. Byli s námi od léta, kdy jsme spolu začali žít. Když odešli, přísahali jsme, že už žádné zvíře nechceme. Ta bolest byla příliš velká. No… a dopadlo to tak, jak mělo. Máme Tobiáše.

Jak k tomu došlo?
Když kocouři odešli, najednou jsme měli pocit volnosti. Byli soběstační, ale přesto jsme mohli zmizet maximálně na dvě noci. Pak jsme konečně mohli na chalupu i na delší dobu. Vždycky jsme ale pokukovali po whippetech a nedaleko naší chalupy je chovná stanice. Jednou jsme tam jeli jen tak se podívat a viděli jsme tam fenu, která měla mít štěňata… a bylo vymalováno. Plán byl původně jasný; psi nás přivítají, olíznou, poděkujeme a půjdeme. Jenže jakmile jsme otevřeli dveře, dvě fenky na nás vyskočily, olíbaly nás… a byla to láska na první pohled. A tak jsme prohlásili: „Až bude štěně – hlásíme se jako první!“ A tak jsme si vybrali Tobíska.

V moderní kuchyni Heleny Vondráčkové: Zavařuje tady své legendární okurky a v noci sem chodí mlsat

Sedačku táhli Cibulka s Jagelkou přes půl Prahy

Váš společný byt má úžasnou historii...
Tohle byla původně administrativní budova ČKD. Základ je zhruba z 30. let – takže skoro 100 let starý, poctivý železobetonový skelet. Ten zůstal, příčky se vybouraly a dovnitř se vsadil nový dům – nové byty. My jsme tenhle konkrétní mezonet našli na internetu. Zavolali jsme developerce, že ho chceme vidět. Přišli jsme sem, ona si o nás nejspíš myslela že jsme blázni. A první, co Michal udělal… šel nahoru a lehl si do vany. V kabátu a v botách, v zimě. Protože jemu šlo o vanu. My jsme nikdy předtím neměli vanu. A když se do ní vešel a bylo to dobré… bylo rozhodnuto. Seběhl dolů a řekl: „Bereme ho!“

Zažili jste při stěhování nějaké drama?
No jedna věc se zapsala do naší historie, a sice stěhování sedačky. Potřebovali jsme ji přestěhovat a stěhovací služba nemohla, takže jsme ji, my dva blázni, nesli sami. Ze Sokolovské až k Saska aréně. Lidi z baráků koukali, co to za dva magory táhnou obří sedačku přes celou Prahu 9. Byl to jediný kus nábytku, který jsme si fakt fyzicky donesli vlastníma rukama až do 5. patra.

A nic jiného jste si už ze starého bytu nevzali?
Ne, rozhodli jsme se, že ve starém bytě necháme všechno staré a tady začneme úplně od nuly. Možná jsme si vzali hrnce… a kocoury. Jinak absolutně všechno znova a po svém. Oslovili jsme bytové architekty, ale ti nám moc nerozuměli. Já jsem si třeba celý život přál narciskově žlutou pracovnu. A architektka tvrdila, že to bude rušivé, že to bude dělat napětí… tak jsme se na ně vykašlali a udělali si to sami. Po svém. A pozor, ty barvy, kterými jsme tehdy vymalovali, byly velmi originální a drahé.

Ve zvířecím obýváku Dagmar Peckové: Architektka spojila tři místnosti, aby se vešel i obrovský býk

Jakým kouskem Aleš Cibulka šokoval partnera i opraváře

Máte atypickou kuchyňkou linku, že?
To jsme vychytali – velikost kuchyňské linky. Dámy vašeho vzrůstu jsou vždy překvapené, jak je vysoká. Dělala se totiž na míru pro dva chlapy. Abychom se u ní neutopili. A i tahle linka drží 20 let. Což je zázrak vzhledem k tomu, co pan Cibulka na ní dokáže provádět. Vařením to ani nazvat nejde – spíš tomu ubližuje. A linka pořád drží.

Co vy na to, Aleši?
No… jak říká, že dávám zabrat lince – to je tak. Za 20 let vám prostě občas něco upadne, přeteče… a tam je malinkej škrábaneček. A já to mám dvacet let na talíři. Jednou jsem nesl velkej kovovej koš, upadl mi a prorazil dlaždici, musel jsem ji měnit. Je teda o centimetr výš než ty ostatní. A ještě jsem dostal vynadáno za to, že mi upadl kovovej koš.

Ale to mělo ještě dohru, že, Michale?
Protože už byl nervózní, že odcházíme! A víte, co potom udělal? Aby jako nic nepřišlo nazmar – vzal zbytek betonku a ty špachtle a misky od toho… a strčil to všechno do myčky. A pustil ji. Takže se nám zabetonovala myčka. Ucpala se, zastavila se, ztvrdlo to v odpadu. Takže jsme kvůli jedné dlaždici kupovali novou myčku. Když přišel opravář, prohlédl si tu zatuhnutou myčku a chytil se za hlavu: „Jak se tohle může stát?“ Napráskal jsem mu to sakum prdum. A ten opravář jenom: „Můžete mi prosím ukázat toho pána?“

Co dalšího se ještě mimo jiné ve videoreportáži dozvíte:

• Kdo zničil staré sedačky
• Kam utíkají ze svého bytu
• Kdy se jejich Tobiáš narodil
• Jak dlouho v bytě nemalovali
• Co se u nich nejčastěji vaří
• Co Michal Jagelka určitě nikdy nejí

V naší galerii se podívejte na snímky z rozlehlého mezonetového bytu Aleše Cibulky a Michala Jagelky.