Český Leonardo di Caprio nám ve své pracovně ukázal lásku svého mládí: Michal Jagelka vzpomíná na Hanu Maciuchovou

Michal Jagelka, jinak také muž, který se může honosit titulem Princ českého dabingu, si pochvaloval, jaký má po pracovní stránce pestrý život. Jeho pracovna, k jejíž návštěvě nás s pořadem Vítejte pozval, ostatně mnohé napovídala. Ovšem k tomu princi neopomněl se smíchem dodat: „To už je dávno, tak patnáct let. Dneska se přehrávám do starších králů.“

Dalibor Janda nás pozval do své pracovny: Prozradil, kam všude se musí fanynkám podepisovat a exkluzivně pro Lifee.cz zazpíval

Michal Jagelka je skoro prezident

Tak tohle je prezidentská pracovna?
Aleš tak pomlouvá můj pokoj, závidí mi, protože je žánrově jinde, má brakovou literaturu, ale když se podíváte ke mně, vidíte historické knihy, cestopisy, paměti. I právnické knihy z dob, kdy jsem studoval práva. Já jsem si v sedmadvaceti řekl – protože jsem trochu pracoval v místní politice na Praze 9 – že bych měl být vzdělaný. Tak jsem šel dělat přijímačky na právnickou fakultu. Připravil jsem se dobře a vzali mě. Mám tři roky práv, šest semestrů, a i první státnici. Takže jsem takové právnické embryo.

Jak se do prezidentské pracovny hodí ten cvičební míč?
To je velmi správná otázka. My vždycky s Alešem dostaneme jednou za čas záchvat – i teď, rok a půl před padesátkou – že bychom se sebou měli něco dělat. Takže u nás doma najdete po bytě rozeseté všelijaké věci na cvičení, v ložnici máme například rotoped, činky a takové věci. Ale já věřím, jsem životní optimista, že jednoho krásného dne se do toho vrhneme a budou z nás zase mladí krásní svalnatí kluci.

Třeba až vám bude těch 50, tehdy si řeknete: Už je to čas.
Anebo si řekneme: „Už je pozdě, kašleme na to, rozprodáme všechny ty věci a budou aspoň nějaké peníze na chalupu.“ Člověk si má ale pořád dávat cíle, to jsem celý život miloval. Proto jsem nikdy neustrnul, že bych byl jen herec, jen dabing, jen rádio… mě bavily životní výzvy a změny. Takže jsem se spoustu věcí naučil právě tím, že jsem je prostě chtěl zkusit.

Jiří Havelka z Teorie tygra se tísní doma se čtyřmi dětmi: Pracovnu mám momentálně na parapetu, připouští

Aleš a Michal mají pestrý život

Jaká byla vaše největší výzva?
Největší? Ne. Spíš jde o dlouhou řadu výzev, stovky menších a o něco větších výzev, co si člověk před sebe klade. A Aleš to má stejně. My vždycky říkáme, že kdybychom pracovali v korporátu, chodili každý den na jedno místo od osmi do osmi se stejnými lidmi, tak se jdeme oběsit. Náš život je pestrý. Jeden den talk show v Ostravě, pak představení v Šumperku, pak dva dny volna, pak rádio, pak dabing. Ta pestrost je na tom krásná. To jsou ty každodenní výzvy. To mě baví.

Jste hodně známý jako dabér. I to vás baví?
Samozřejmě. Je to práce jako každá jiná – jsou výzvy a pak i rutinní věci, běžné seriály a telenovely. To není nic vzrušujícího. Ale když vznikne nový krásný film se špičkovými herci, na to se těším. Nejdřív se s Alešem na film tajně jdeme podívat do kina, abych věděl, do čeho půjdu, a pak to nadabuju. A míváme na to čas, vymazlíme to.

Potkal jste někdy někoho, koho jste daboval?
Ano. Znám se osobně s Richardem Gibsonem – to je herec gestapáka Herr Otto Flicka ze seriálu Haló haló. Jednou byl v Praze na ComicConu – a já mu tam předváděl, jak ho tady dabuju. A jeho úplně fascinovalo, co to je český dabing a proč to děláme. Byl na pódiu, vyprávěl a nikdo se nesmál. Pak jsem mu řekl: „Jen otvírejte pusu a já vám to nadabují česky.“ A publikum v Aréně Vysočany šílelo smíchy. Byl to skvělý zážitek.

Skrytá profese herečky Míši Dolinové: Z ložnice řídí svoji agenturu a vymýšlí role pro kamarádky

Michal Jagelka má doma obrazy po babičce

Kdo je na těch fotografiích tady nad námi?
To jsou moji rodiče. Svatební fotky mojí maminky a tatínka. Rok 1974. Brali se v Libeňském zámečku. A tohle je vítání občánků v Praze-Čakovicích, vtipné přání tehdejší doby. To k socialismu prostě patřilo. Tenkrát jsme to dostávali všichni...

Asi jsme vás dneska inspirovali k tomu, že jste začal procházet staré fotky…
Přesně tak. Tamhle je například krásná fotografie od Bořka Navrátila – když jsme spolu hráli v Národním divadle v Praze. Boříček byl skvělý člověk, profesor z konzervatoře, náš kolega. Mám i fotku s Haničkou Maciuchovou – mojí láskou. Moje profesorka na konzervatoři, třídní učitelka a později kamarádka.

Máte tady kromě fotek i obrazy…
To ano, támhle nahoře jsou dva obrazy ze staré chalupy po babičce. Staré hymny z roku 1918 – česká a slovenská hymna. Pod těmito dvěma obrazy jsem jako dítě trávil prázdniny na Znojemsku u babičky na chalupě. A říkal jsem si – ty musím mít v prezidentské pracovně. Hodí se sem. Kdybyste se podívali do skříní – je tu tolik věcí, krámů, vzpomínek, pořád si říkám, že jednou tomu dám řád. Ale jak jsme pořídili chalupu, tak máme další shromaždiště, místo, kam odvážíme další věci a fotky a dopisy. Takže se bojím, že to skončí jako u každého – až tu jednou nebudeme, ti po nás to vezmou, hodí do popelnice nebo do kamen a bude konec.

Co dalšího se ve videoreportáži z pracovna Michala Jagelky ještě dozvíte:

• k čemu používají s manželem rotoped
• jaké hollywoodské herce dabuje
• v jakém kusu hrál v Národním divadle v Praze
• s jakou celebritou by mohl venčit psa
• proč už nehraje divadlo

Na snímky z pracovny Prince českého dabingu, Michala Jagelky, se můžete podívat v naší galerii.

Galerie Český Leonardo di Caprio nám ve své pracovně ukázal lásku svého mládí: Michal Jagelka vzpomíná na Hanu Maciuchovou

+ 25 fotek + 26 fotek