Zpěvák Jakub Smolík převážnou část svého domu, kam pozval Lifee.cz, vymýšlel sám. Přestože se dopustil několika málo přešlapů, ať už šlo o centimetry v obýváku nebo o projekt schodů do patra, kde přebývají jeho děti, je bydlení jeho rodiny půvabné.
Zpěvák Jakub Smolík pozval magazín Lifee.cz s pořadem Vítejte do svého domu, na který je po právu pyšný. Bydlí nedaleko Prahy u Sázavy, shodou okolností na místě, kde vyrůstal jako kluk. A aby toho nebylo málo, vybudoval hned naproti domu přes ulici i originální Muzeum motorek.
Pozemek s dílnou, který se hodil
Líbí se mi tvoje bydlení – to jsi všechno dělal sám? Tušila jsem, že se tady přestavovalo, ale že opravdu tolik a že jsi to přestavěl vlastníma rukama, to se mi nechce věřit. Jak je to dlouho?
Je to už pomalu
dvacet let. Přestavbu jsme začali, když byla žena v jiném stavu a měla se nám
narodit Petruška. Bydleli jsme tehdy v pronajatém bytě v Kostelci nad Černými
lesy, ve čtvrtém patře, a byla to ta nejkrásnější léta…
…protože jste byli jako dvě hrdličky…
Ano, opravdu,
opravdu to bylo úžasný. Začal jsem přestavovat proto, abychom měli něco svého.
Jak ses dostal k tomu pozemku?
Moji rodiče bydleli tady naproti. A tenhle pozemek jsem koupil už předtím, tatínek tady měl ve stodole dílnu a máma slepice a zahrádku. … A dům, na kterém stál, byl v hrozným stavu, tak jsem ho zboural. A začal stavět.
Maminka a architekt mají vždycky pravdu
Stavěl jsi sám? Bez architekta?
Sám s pomocníky.
Až tahle přístavba, kde dnes sedíme, byla podle architekta – pomohl mi kamarád,
pan Topinka, který se sem přijel podívat. Měli jsme tu pergolu, pod kterou jsme
v létě sedávali, a on povídá: „Hele, napadlo mě tady bezvadný sezení, jako obývák.“ Nakreslil mi to a nám se to se ženou moc líbilo. Tak jsme to
tak udělali. A teď je to místnost, kde trávíme nejvíc času.
A třeba tu kamennou zeď, která patří k přístavbě, tu jsi taky stavěl vlastníma rukama?
Kdepak, tu jsem sám nevymýšlel ani
nedělal, to byla práce architekta. Byl to puntičkář. Třeba když byla jedna
lišta asi o 5 mm vedle, on se hned rozčílil, jenže já jsem to řemeslníkům
povolil: „Nechte to, nechte to, on to nepozná,“ povídám jim. Museli by to
otloukat a bylo by to navíc drahé. Jenže když architekt přišel, hned si toho
všiml. Říkám mu: „Já jsem jim to schválil,“ a on mi na to řekl
jednoduchou věc: „Jakube, já ti taky nekecám do toho, jaký máš dát nástroj do písničky. Mám určitou představu – buď ji budeš respektovat, nebo ne.“ A
měl pravdu.
Mlynářské schody nad ložnicí
Všimla jsem si ale jedné zvláštnosti – z ložnice vedou schody nahoru k dětským pokojům. Přiznám se, že mi přijdou tak nějak jiné...
To
je pravda, jednu věc jsem tehdy, když jsem to budoval, nedomyslel. Původně měly vést na
druhou stranu, jenže by zasahovaly až pod okno, a to se mi nelíbilo. Tak jsme
udělali tyhle. Jsou docela strmé, nahoře jsou pak tzv. mlynářské schody. Musíš
se naučit po nich chodit, aby ses nezřítila.
Děti chodí přes tvoji ložnici?
Jo, jasně. A proč ne? Ale
trochu mi vadí, že když ráno vstávají a šlapou po těch dřevěných
schodech, tak to dřevo pracuje a praská a vrže. A já mám z vojny lehké spaní,
takže se probudím a jsem hned nepříjemnej.
Jaký máš vůbec s dětmi vztah?
Máme mezi sebou
jasno. Nelžeme si. Spoléhají na mě – někdy až moc. Ale já jim říkám: „Až tady nebudu, už vás nebudu moct chránit.“ A i proto chci zůstat co nejdýl –
abych mohl být s nimi, když jsou ještě malé. Nechci se tady dalších třicet let
předvádět, to už mám za sebou, ale chci jim pomáhat, dokud to jde.
Co dalšího ještě ve videoreportáži z domu Jakuba Smolíka uvidíte a uslyšíte:
- K čemu všemu využívají Smolíkovi obývák
- Kdo fotil fotky rodiny, které visí v ložnici
- Jaké zvíře chovají
- V jakém muzikálu hraje Jakubova dcera
- Co má Jakub v pražském Podolí
Na snímky krásného bydlení Jakuba Smolíka se podívejte v naší galerii.








