Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Prvním hostem letního speciálu talkshow Na kafeečko je frontman kapely Rybičky 48, Kuba Ryba. V rozhovoru s Miluškou Bittnerovou zavzpomínal na dětství, které negativně ovlivnil odchod táty od rodiny, a promluvil také o blízkém vztahu se svou mladší sestrou. Prozradil, jak v nedávné době shodil deset kilo, a jak vypadá jeho cvičební rutina. Věděli jste, že kvůli refluxu musel dramaticky změnit svůj životní styl?
Frontman kapely Rybičky 48, skladatel a textař Kuba Ryba (40), dnes patří se svou kapelou mezi pět nejdražších v České republice, a v roce 2022 dokonce vyprodali O2 Arenu. V prvním dílu letního speciálu talkshow Na kafeečko Kuba promluvil o divokém životě „sex, drogy a rockenroll“, a hlavně o tom, jak se z toho nezbláznit.
Dnes například Kuba pravidelně dochází na terapie, protože se stále nesrovnal s dobou, když se jeho táta rozhodl opustit rodinu. „On úplně neodešel, měli jsme tam to, že měl odejít. Ale mně to v tu dobu stoplo dětství. Když ti táta v deseti letech řekne, že asi odejde od rodiny, a vedle máš půlroční ségru – stoplo mi to dětství,“ vypráví frontman kapely Rybičky 48, který je dnes tátou čtyřletého Lemmyho. „Uměl jsem od svých deseti let utírat dětský zadeček, vykoupat mimino… a když se mi potom narodilo dítě, tak jsem to všechno uměl. Vždycky říkám, že už jsem jedno dítě vychoval, a je to moje ségra,“ svěřil se Kuba Ryba v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou.
Kuba Ryba prožil v mládí divoké období
Kubo, 150 koncertů ročně, to je strašně moc. Navíc jste k tomu žili ten pravý rockový život. Přemýšlím, jestli umí stejně žít také dnešní generace dvacátníků.
Zaplaťpánbůh ne. A je to strašně dobře. Mám hodně známých a kamarádů, kteří jsou mladí. Třeba mé nejlepší kamarádce je dvacet. Rád si ten kontakt udržuju. Oni naštěstí tolik nekalí. Jsme skoro stejný ročník, Miluško, určitě to znáš – u nás to byl takový folklor. Od patnácti, od šestnácti let jsem chodil lejt pivo a panáky. Hrozně rád na to dneska vzpomínám, ale samozřejmě že mám kvůli tomu nějaká zdravotní omezení, protože toho rokenrolu bylo hodně. Jsem strašně rád, že mladá generace tolik nekouří a tolik nechlastá. Oni mají zase jiné věci, každá generace má něco dobrého i špatného. Ale jsem rád, že to není subkultura toho, že každý pátek a sobotu se jdeme ožrat. Je dobře, že to tak není. To jsem hrozně rád.
Prý jsi dokázal vypít litr morgana před koncertem.
Jo. Ale ono to bylo tak, že jsem byl vůči tomu už imunní. My jsme to takhle jeli třeba osm let, a když to dneska vidím zpětně, říkám si, že jsem sebou prolil cisternu. Jenže já už jsem byl imunní. Kdybych si do toho dal jiného panáka nebo malé pivo, tak mě to rozstřelí. Ale jak jsem to chlastal s colou… měl jsem období asi dvou nebo tří let, kdy jsem před koncertem nebo během něj toho vypil litr. Do toho samozřejmě čtyři nebo pět litrů coly, jak se to s tím míchalo. Do rána mejdany, čtyřicet cigár. Bylo to šílený. Nechlubím se tím, ale bylo to takhle, nebudu to zastírat. Myslím si, že to nebylo dobře, ale já jsem si to všechno hrozně užil. Takže – nelituju toho, ale kdybych měl teď na výběr a být znovu dvacetiletý, tak to znovu neudělám. Ale užil jsem si to super. Mám takové pravidlo ničeho nelitovat. A můžu si za to sám, takže je to moje věc.
Neměla tvoje máma o tebe starost?
Měla. Jasně, samozřejmě. Měli jsme celý život krásný vztah a máme ho pořád. Ona mě měla v sedmnácti. Respektuju ji jako mámu, ale byla to celý život také velká opora a kamarádka. Když jsem měl první sex, tak jsem za ní běžel a šel jsem jí to říct. Byli jsme fakt kámoši. Všechno se mnou probírala, nic nebylo tabu. To pro mě bylo hrozně super. Když jsem se poprvé ožral a spal jsem jinde, tak jsem jí to hned řekl, bylo mi blbě. Samozřejmě že mě nepochválila, řekla: „Nechlastej, kor v tomhle věku, kdy se ti rozvíjí mozek.“ Řešili jsme to, ale nikdy mi neřekla: „Tohle dělat nebudeš a dost.“ Nechávala mi hodně svůj prostor a já si myslím, že jsem na tom celkově vydělal. Měl jsem svůj přístup ke všemu. Nezakazováním mě nezkazila, ale motivovala mě.
Mladší ségra je jako moje dcera, říká Kuba Ryba
Ale pochopila jsem, že jsi byl velmi zodpovědné dítě?
To jsem byl.
Staral ses o mladší ségru, když vám odešel tatínek jinam.
On úplně neodešel, měli jsme tam to, že měl odejít. Ale mně to v tu dobu stoplo dětství. Když ti táta v deseti letech řekne, že asi odejde od rodiny, a vedle máš půlroční ségru – stoplo mi to dětství. Do dneška to řeším s psychoterapeuty a už jsem hodně daleko, než jak jsem byl předtím. Jel jsem i do Peru na ayahuascu, zkusit to vyřešit, a tam jsem si to vyřešil úplně nejvíc. Dalo mi to hodně do života. Uměl jsem od svých deseti let utírat dětský zadeček, vykoupat mimino… a když se mi potom narodilo dítě, tak jsem to všechno uměl. Vždycky říkám, že už jsem jedno dítě vychoval, a je to moje ségra.
Jaký máte vztah?
Snažil jsem se na ségru přenést to, co na mě přenášela máma – že si o všem můžeme povídat, nic není tabu, za nic jí neřeknu: „Jdi s tímhle do ha*zlu, to prostě ne!“. Spíš se snažím říct jí moji zkušenost, a když o tom nic nevím, vyslechnout si to. Máme moc pěkný vztah. I s tátou se normálně bavíme. Moc mu děkuju, že mě pomohl zplodit na tento svět, protože je to tady úžasný. Ale že bych ho vnímal jako otce, tak to ho vnímám do nějakých osmi nebo devíti let. Když jsem byl malej, tak byl úžasnej. On si se mnou hrál, ale potom přišly nějaké psychické problémy – máme to v rodině. Ale nevnímám ho jako žádnou autoritu. Od těch deseti let mi to ustřihnul. Našel jsem si kousek od dědy, od zpěváka, od kamarádova táty, a tak jsem si utvořil nějaký mužský archetyp, který bych rád následoval. Z každého jsem si vzal trochu. Něco ideálního z mého pohledu chlapa, jak bych v budoucnu chtěl působit na sebe i na lidi okolo. Tohle mi hrozně pomohlo, vlastně jsem si mohl vybrat. Neměl jsem slepou víru v to, že tohle je táta a je to Bůh.
V tom tvém divokém období rokenrolu musela jít láska a vztahy stranou.
No jasně. Já jsem se na sedm nebo osm let odpojil od těchto věcí. Ne že bych se s blízkými nestýkal, to vůbec ne, na druhou stranu jsem nebyl člověk, který by byl věčně vyjetý nebo nalitý. To vůbec ne. Rozhodně jsem nikdy nebyl feťák. Nedávno jsem se někde dočetl, že jsem dvacet let profetoval a byla tam i moje citace – tak to ne! Rozhodně ne. Měl jsem divočejší období, ale nikdy jsem si nic nepíchal, nikdy jsem necítil, že bych byl na něčem závislý. To vůbec ne. Deset let jsem hulil, ale už to taky nedělám. V mém věku už mi to nedělá dobře.
A že jsi se v tu chvíli odpojil?
Já jsem se hlavně odpojil sám od sebe. Osm let jsem byl nejvíc odpojený od sebe. Pak jsem něco zapíjel a neřešil. Dneska už vím, že není zodpovědné se takhle chovat ke svému tělu. Ale tak to prostě bylo. Nebudu každé ráno vstávat a peskovat se: „Jé, tak to jsi po*ral.“ Ne – spousta věcí byla skvělých! Choval jsem se vůči svému tělu blbě, ale už se stalo.
Ale vydrželo ti to.
Zaplaťpánbůh. Hele, vypadám dnes líp než ve dvaceti. Já jsem s tím spokojenej.
Chtěla jsem ti to říct.
Viděl jsem fotky a videa, myslím si to taky. Dobře jím, beru vitamíny.
Sluší ti, když nemáš černé linky v očích.
Děkuju, manželka mi to říká celý život. Ale já to prostě miluju! Na koncerty to miluju. Mám to kvůli tomu, že když tě potom lidí fotí, tak ti to víc zvýrazní oči. A navíc jsem miloval kapely, který to dělaly. Nějaké věci tam mít musím. Někdo to miluje, někdo to nesnáší.
Kuba Ryba má dole deset kilo
Prozradíš nám, jak jsi zhubnul 10 kilo?
Jednoduše. V prosinci jsem začal cvičit, ale nic hroznýho. Nechodím do fitka. Mám fitko rád, ale nemám rád to převlíkání a dojíždění, tak jsem si domů pořídil úplně obyčejný dvě činky, pětikilový a desetikilový – je to variabilní. K tomu podložku na zem a dělám každý den asi šest cviků na břicho, každý po sto padesáti.
Sto padesát?
Ve třech sériích. A potom mám asi sedm cviků na ruce, taková ta klasika – ramena, prsa, bicák, tricáky. Ale nedělám to na křeč. Když to ráno stihnu. Snažím se vstávat dřív než synek, abych připravil snídani a v klidu si zacvičil. Stihnu třeba jen jednu sérii, tak si tu druhou udělám odpoledne a třetí večer. Dnes jsem třeba stihnul jednu a půl z toho celkového objemu, co dělám, a vím, že až usne, tak stihnu zbytek. Tohle dělám od prosince.
A jídlo?
Dva a půl měsíce jedu na krabičkách. Mám skvělou firmu a jsem s ní poprvé spokojený. Kouzelné je to, že nad jídlem nemusíš přemýšlet. Beru si to na koncerty, někdy to ani nesním – tak to hodím do mrazáku a mám jídlo na víkend, nebo si ho sám připravím. Po koncertu si samozřejmě pivo dám, ale teď to mám tak, že vůbec nepiju před koncertem. Konečně zažívám, jaké to je být střízlivý. Před koncertem nepiju vůbec a dávám si třeba dvě nebo tři pivka po koncertu. Když někde spíme, tak s klukama jdeme a bavíme se. Nedávno jsem po půl roce vypil osm piv.
To musel být šok. Opil ses?
Já jsem se rovnou po*lil. Až takhle, vůbec jsem to nečekal, navzdory tomu, co všechno jsem v životě vypil. Půl roku jsem teď nepil vůbec. Asi to bylo hodně tekutiny.
Mirai přišel na to, že má Kuba Ryba reflux
Je to i kvůli tomu, že jsi řešil reflux?
Jenom kvůli tomu. Měl jsem reflux čtyři roky a rok a půl trvalo, než vůbec přišli na to, co to je. Pořád mě léčili na hlasivky, protože jsem chraptěl, a mám tichý reflux, takže mě vůbec nepálila žáha. Měl jsem až ty konečné příznaky.
Jak na to přišli?
Přišel mi na to Mirai. Byli jsme na Kanárských ostrovech. Oni tam točili klip a psali mi, jestli si tam nechci zahrát. Zjistili jsme, že bydlíme asi pět baráků od sebe. Tak jsem si v tom klipu zahrál a pořád jsem chrchlal kvůli hlenům. Mirai říká: „Máš reflux.“ „Nemám. Nepálí mě žáha.“ „Máš tichý reflux, já to mám taky.“ On to řešil rok předtím. Do té doby mě léčili na hlasivky, ale šel jsem na gastro, tam jsem byl za poslední roky asi sedmkrát. Dostal jsem hadice všemi tělesnými otvory, a tam zjistili, že mám relux nervový. Nemám tam urvanou záklopku, ale během stresu nefunguje.
Měl jsem to léta, chraptěl jsem od dvaceti, jenže jsem to ještě uzpíval, tak jsem to neřešil. Když už jsem si před koncertem pouštěl kyslík a jel Vincentku, tak už to bylo blbý. Tenhle rok je po čtyřech letech super, protože jsem zjistil, že musím jíst malé porce. Mám nějaké prášky, ty první mi nezabíraly, ale vím, že se to nedá brát dlouhodobě. Tuhle sezonu to zkusím, abych měl klid, a v prosinci budu mít pauzu, tak to vysadím. Jíst malé porce pětkrát denně, to u mě funguje úplně nejlíp. Pořád mám trochu reflux, mám trochu nakřáplý hlas, ale to mi nevadí, není to špatný.
To si nechej. A kouříš?
Osm měsíců jsem nekouřil, přestal jsem s tím kvůli refluxu. Je to moje věčný téma, protože mám ještě astma, prostě jsem pitomec. Tohle je moje poslední neřest, který se chci zbavit, a fakt mě točí. U všeho jsem si uměl přepnout. Když jsem v kapele cítil, že se pilo půl roku v kuse a byli jsme pořád na mejdanu, řekl jsem si: „Hele, tohle už zavání průserem, tři měsíce teď nebudu pít.“ A byl jsem v pohodě. S tím kouřením mi to prostě nejde. Zkoušel jsem nahřívaný tabák, a to mi dělá na žaludek ještě hůř. Takže ubírám a zkouším to.
Prý existují nějaké prášky.
Jo jo, měl jsem je. Fungují výborně, akorát jsem se v letáku dočetl, že to nemají jíst lidi s refluxem. Takže já jsem to jedl a odpálilo mě to tak, že jsem měl bolesti a celý listopad jsem se svíjel bolestí. Pět měsíců jsem nekouřil, ale pak jsem si zase někde dal cigáro, spadnul jsem do toho a hned jsem si vzal tyhle léky. Ale tělo to nevydrželo.
Máš silnou vůli a jednou to dokážeš.
Mám. Na tohle mám silnou vůli, jen si to potřebuju přehodit v hlavě. Říkal jsem našemu fotografovi: „Ty nekouříš dvanáct let, jak to děláš? Ty nemáš chuť?“ „Pořád!“ Takže nulová motivace. Navíc mi to hrozně chutná. Zaplaťpánbůh, že tahle generace už tolik nehulí. Mají zase ty ovocný blbosti, což je podle mě taky strašný nesmysl, ale je to lepší než balíček cigaret a k tomu flaška rumu.
Co dalšího prozradil Kuba Ryba v letním speciálu pořadu Na kafeečko:
- Jak se seznámil se svou manželkou
- Jaké povahy je jeho syn Lemmy
- Proč vybrali Lemmymu originální jméno
- Jak synovi vysvětlují téma smrti
- Jak vznikla kapela Rybičky 48
Na fotografie Kuby Ryby i s jeho synem a manželkou se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
