Facebook
Instagram
Nemoc dítěte mi změnila život. Toto téma, o kterém se příliš nemluví, otevírá v červnu moderátorka Bára Hlaváčková ve svém pořadu Ženská tabu. jako dalšího hosta si pozvala do studia bývalou tanečnici Libušku Rohlíčkovou (43), dříve Vojtkovou, která se potýká s vážnou diagnózou sedmnáctiletého syna Matyáše.
Libuška Rohlíčková je mámou dvou dětí. Staršího syna Matyáše má s rockerem Josefem Vojtkem (58), sedmiletou dceru Elu pak se současným manželem Zdeňkem Rohlíčkem (43), synem Popelky Evy Hruškové (72). Když byly Matymu necelé čtyři roky, diagnostikovali mu lékaři cukrovku. Oběma se v tu chvíli obrátil život vzhůru nohama a oba to nesli velmi těžce.
"Já měla propad asi rok po tom, co mu tu cukrovku diagnostikovali. A to takový, ono to asi bylo spojené ještě s jinými věcmi, že jsem měla panické ataky," přiznává dnes Libuška, která v důsledku synovy nemoci musela s tancem skončit a otevřela si vlastní kosmetické studio.
Jak Matyášovi diagnostikovali cukrovku
Matyášovi byly čtyři roky, když ti oznámili, že má cukrovku. Jak ti tento ortel lékařů změnil život? Obrátil ti ho vzhůru nohama?
A dvakrát tak ještě... Máťovi tedy ještě nebyly ani čtyři roky, stalo se to těsně před jeho narozeninami, a je to šok, protože já třeba o cukrovce nevěděla vůbec nic. Nevěděla jsem, jak ta nemoc probíhá, co všechno je toho součástí. Myslela jsem, že asi nebude moct cukr, což jsem se samozřejmě spletla. Ten první týden v motolské nemocnici, kdy jsme tam s Matym skončili, protože měl cukr nějakých 30, což je hodně, ho dávali dohromady a na mně bylo se zaškolit, co cukrovka obnáší.
A co přesně to obnáší?
Je to obrovský zásah do celé rodiny, protože se mění stravování, každodenní rutina, do toho píchání inzulinu, v té době ještě píchání do prstu, kontrola cukru. Přichází tam permanentní strach, který jako matka máš najednou dvojnásobnej, protože to dítě musíš udržovat v nějaké hladině cukru, aby nedošlo buď k hypoglykemii, nebo hyperglykemii.
My to probereme ještě dopodrobna, ale zajímá mě, co předcházelo tomu, než jste se vůbec dostali do nemocnice? Co si registrovala, že u toho dítěte je jinak?
Byly to takový signály, o kterých jsem netušila, že souvisí s diabetem, ale Maty byl v té době hubenější, měl lehké kruhy pod očima, nebyl to zkrátka on. Ale co mě asi nejvíc zaráželo, bylo, že měl pořád hroznou žízeň, fakt velkou. Pak měl nějaké střevní potíže. My tehdy měli letět do Řecka a byli jsme u paní doktorky, která mu odebrala moč a říkala, že se mu tam trošku objevil cukr, ale ať se nestresujeme, že to nic není, že mohl něco sladkého sníst a že na dovolenou odletět můžeme. Takže jsme odletěli, tam to bylo v pohodě, vrátili jsme se, ale furt se mi Maty nezdál. Už neměl moc energie, nebyl čilý, nevydržel sportovat, takže jsem zašla k doktorce znovu, aby ho ještě zkontrolovala. Ona mu odebrala krev a zjistila, že v ní má cukr. Takže mi řekla, že by to chtělo za čas zkontrolovat na diabetologii, ale ať se tím nestresuju.
Pohoda.
Pohoda, pohoda. Ale já byla hysterická matka, takže jsem obvolala, co se dalo. A jsem hrozně vděčná kamarádce Monice Absolonové, která tehdy zvedla telefon do Motola, kde má známého, a zeptala se ho, že má kámošku, které řekli tuhletu věc. A pan doktor řekl, ať si zabalí věci a hned k nám přijedou, opravdu hned, takže jsme přijeli hned. On nám tam domluvil schůzku s paní doktorkou Kolouškovou, ta se na Matyho jenom podívala, vyplázl na ni jazyk a ona řekla: "Je to cukrovka." Ještě neměla žádné testy, neměla nic. Už jen podle toho, jak byl ten jazyk dehydratovaný, to poznala. Pak už to šlo rychle, takže jsem vděčná, že jsem jako správná hysterická matka nešla kolem diabetologie až někdy a že Maty díky tomu nedostal žádný záchvat a že ho nemusela odvážet záchranka. Tím pádem mu to nepoškodilo žádný orgán.
Co znamenala diagnóza pro celou rodinu
Co pro vás diagnóza cukrovky znamenala, jaké změny? To je píchání inzulinu, měření cukru, nějaká pravidelnost i nějaká omezení ve stravě. Co všechno tam je?
To zásadní, co mě prvotně učili, bylo, že dítěti musíš, protože je malý, podat inzulin ty, což ještě v době před 10, 12 lety bylo prostřednictvím pera. Oni tě ale musí naučit na klasickou injekční stříkačku, což já s panickou hrůzou z odběrů krve vždycky omdlívala. To bylo pro mě asi nejhorší. Ale je důležité si uvědomit, že tomu dítěti neubližuješ, ale pomáháš. Když to rodič zvládne, tak má vyhráno.
A dál?
Potom je tam druhá věc, a to, že se musíš naučit počítat jídlo na jednotky. Na to jsou diabetické tabulky, každý sacharid nebo každé jídlo, které obsahuje sacharidy, musíš počítat na jednotky. Takže máš určitý počet jednotek a určitý počet inzulinu, který musíš píchnout. Nesmí to být víc a nesmí to být ani míň.
To musíš projít úplně nějakým workshopem...
K tomu byl také ten týdenní "workshop" v nemocnici. Já na začátku furt brečela, vůbec jsem to nedokázala pobrat. Až se mnou doktorka potřetí seděla a říkala: "Já vás takhle domů nepustím. Vy si musíte uvědomit, že domů můžete, až když se to naučíte." Mně se to pak nějak přeplo. Měla jsem tam i jeden den psycholožku, fakt je to těžký pro toho rodiče. Vůbec se ztotožnit s tím, že to dítě má něco, co je nevyléčitelný, s čím bude bojovat. A pak ještě to, jak to prakticky zvládnout.
Aha.
Tak jsem začala počítat jako fretka. Paní doktorka po týdnu řekla, že už můžeme domů. Ale oni tam byli super, mají udělané pro děti video o diabetu jako pohádku, takže my si to s Matym pořád pouštěli. U něj to bylo trošičku jiné v tom, že si myslel, že se to vyléčí a že až se vrátí domů, bude to zase jako dřív.
Měla jsi ty sama nějaké velké psychické propady?
Já měla propad asi rok po tom, co tu cukrovku Matymu diagnostikovali. A to takový, ono to asi bylo spojené ještě s jinými věcmi, že jsem měla panické ataky. Takže ta psychika dostala velký záhul, do toho jsem ještě řešila sama sebe a nějak jsem to vybojovala. S pomocí lidí kolem a rodiny.
Maty byl malý, když mu cukrovku diagnostikovali. Zvykl si na to, že žije s tím režimem, že žije s těmi injekcemi, s tím měřením? Začal to pak brát jako běžnou součást života, nebo s tím měl také problém?
To víš, že s tím má problém. On si nikdo nedovede představit tu situaci. Ten pocit, který ty děti nebo lidé mají, je nepřenosný. On cítil nespravedlnost, ptal se, proč já? Měl samozřejmě propady, chtěl mi s tím švihnout, že už na to prdí. A pak jsem s ním musela hodně mluvit. Ono je důležité dětem neříkat: "Vždyť je to v pohodě, vždyť to nic není a vždyť to zvládneš." Je to něco, je to naprd, je to prostě tak. Je důležité pochopit jejich pocit, ale pak říct, že jsou horší věci, že se s tím dá žít, sportovat, chodit do školy. Dneska už je medicína na takové úrovni, že jsou prostředky, které těm lidem dokáží udělat život relativně normální.
Libuška Rohlíčková o strachu o dceru Elu
My už jsme to trošku nakously, kam se ta léčba cukrovky posunula za těch 13 let, co se s ní potýkáte. Protože ty jsi říkala, že dřív jste píchali pera.
Obrovsky se to posunulo na dvě zásadní věci, a to jsou senzory, které ty děti mají připnuté. Je to terminál, který jim permanentně měří cukr, a k tomu kanilka s pumpou. Ta komunikuje se senzorem, který pumpičce říká, jaká je hladina cukru v krvi, a ta pumpička se chová jako slinivka a posílá, nebo ubírá inzulin, který je v té krabičce, takže dítě na to nemusí myslet.
Ty máš ještě sedmiletou dceru Elu. Jak moc Matyho diagnóza ovlivnila tvoje obavy nebo strachy o ni?
Samozřejmě jsem se nad tím zastavila nebo s manželem jsme se nad tím zastavovali, ale konzultovali jsme to. Ale on ti nikdo nic neřekne. Já vlastně ani nevím proč Maty, nemám k tomu žádnou indicií. I když vlastně tenkrát mi řekli: "No, to víte, to jsou chromozomy vaše a Matyho tatínka, které se někde nesešly, a pak se stalo to, co se stalo a ta imunita začne zabíjet vlastní buňky." Elinku mám s jiným tatínkem, takže nad tím nemůžu takhle přemýšlet, to už bych neměla děti nikdy. Nikdy prostě nevíš.
Co dalšího prozradila Libuška Rohlíčková v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?
- Jak Matyáš snášel testy a všechna vyšetření v nemocnici
- Co všechno obnáší péče o dítě s cukrovkou
- Jak cukrovka omezovala Matyáše v běžném životě
- Jak jí nový režim zasáhl do práce
- Jak se k synově nemoci postavil tatínek Josef Vojtek
- Jak Matyáš zvládal cukrovkářský režim v pubertě
- Co syna nejvíc trápilo v souvislosti se zdravotními omezeními
- Čemu se nyní věnuje, když nemůže tancovat
Související články
