
Ljuba si začala v práci s pohledným Hubertem. Ten byl každý den dobře naladěný a od prvního dne to mezi nimi jiskřilo. Z flirtu vznikl vztah, který záhy skončil. Hubert neunesl své černé myšlenky. A psychické problémy.
Nastoupila jsem do nového zaměstnání a hned první den to mezi mnou a kolegou Hubertem začalo jiskřit. Nic významného. Jen jsme se na sebe dívali o dvě vteřinky déle než bylo nutné. Letmé doteky.
Začátek vypadal slibně
Hubert byl ve vztahu, stejně jako já. Mě můj partner nevyhovoval, jelikož to byl mamánek. Vždy jsem byla na druhém místě po jeho matce. Vztah jsem měla v plánu ukončit bez ohledu na Huberta. I ten byl zadaný. Ale i on směřoval k rozchodu. Takže by se dalo říct, že naše vzájemná přitažlivost tomu jen napomohla.
Dva měsíce jsme kolem sebe kroužili a užívali si to vzrušení. Smyslné pohledy, fantazii, doteky a tajné schůzky v kuchyňce. A pak to šlo rychle. Rande, další a společný víkend se vším všudy. Náš vztah byl jak uragán. Hubert byl neskutečně citově založený a taková vyznání lásky jsem nikdy neslyšela. Dokonce jsem nabyla dojmu, že vše před Hubertem bylo o ničem a teprve s ním žiju.
Problémy na začátku našeho vztahu
Jenže se během chvilky ukázalo, že za Hubertovou skvělou náladou stály antidepresiva. Užíval je dlouhodobě. Prý měl panické ataky a černé myšlenky. Viděla jsem ho totiž, jak si je ráno bral při prvním společném víkendu. Jenže při dalších víkendech jsem nezaznamenala, že by nějaké prášky měl. Když jsem se ho na tuto skutečnost zeptala, dost ošklivě reagoval.
„Co ti je do toho? Uvědomuješ si, že jsi vlezlá? Přestaň mě kontrolovat!“ rozčílil se na mě Hubert. Ani ne za pět minut se mi omlouval. A takových reakcí přibývalo. A stupňovaly se. Hubert přestal být ten kluk nad věcí. Spíše to byl nerváček, který měl neustále nějaký problém. Až jsem to nevydržela a rozešla se s ním. Z práce jsem musela dokonce odejít, jelikož s Hubertem se nedalo existovat na jednom pracovišti.
Pravda vyšla najevo záhy
Hubert mě pomlouval všude. Trápila jsem se tím a byla jsem zmatená. Nechápala jsem ten jeho osobnostní veletoč. Z prima muže se stal psychopat. Až jsem na ulici potkala jeho sestru a ta mi vše vysvětlila: „Hubert kdysi neunesl rozchod s jednou holkou a začal mít deprese a černé myšlenky. Jenže pokaždé je to stejné. Antidepresiva bere jen určitou dobu a pak je ze dne na den vysadí. Bez vědomí lékaře. Jen proto, že je třeba zamilovaný.“
A měla jsem jasno. Pocit nového impulzu u Huberta způsobí, že se cítí dobře a nabyde dojmu, že prášky nepotřebuje. Jenže když prvotní euforie odezní, Hubert je na tom psychicky hůř než a hůř. Proto ty ataky na mou osobu. Proto ty nevysvětlitelné a bezdůvodné hádky. Můj zážitek byl pro mě velkou životní lekcí. A Huberta mi je vlastně líto. Je to hazardér se svým zdravím. Já jen promarnila půl roku života ve vztahu, který byl od začátku předurčen k záhubě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].