Šárka Vaňková a Petr Vondráček si k sobě našli cestu po 20 letech: Toužím po svatbě, říká zpěvačka

Šárka Vaňková a Petr Vondráček v talkshow Na kafeečko.Zamilovaný pár promluvil o budoucích plánech, ale také o svém seznámení. Šárka Vaňková a Petr Vondráček jsou spolu druhým rokem.Šárka by si přála svatbu, Petr se do ženění vůbec nehrne. Uvidíme, jak to celé dopadne. + 9 fotek+ 10 fotek

Talkshow Na kafeečko tentokrát navštívili zpěvák Petr Vondráček a zpěvačka Šárka Vaňková. V rozhovoru s Miluškou Bittnerovou promluvili o tajných začátcích jejich vztahu, ale také o jejich budoucnosti, nebo jak Šárka vychází s Petrovou patnáctiletou dcerou Aničkou. Chystá se svatba? A jak je ovlivnila Šárčina otevřená zpověď o domácím násilí? 

Veronika Nováková
Veronika Nováková 18. 05. 2025 08:00

Zpěvačka Šárka Vaňková (37) a zpěvák Petr Vondráček (49) jsou spolu dva roky a mnohé jejich milostné spojení překvapilo. Paradoxně o sobě věděli už od roku 2004, kdy se Šárka stala historicky první českou stříbrnou SuperStar.

V talkshow Na kafeečko teď odhalují, co si o sobě mysleli, když spolu ještě nechodili, a proč se zatím neshodou v otázce svatby. „Mám maminku a tatínka od sebe, tak pro mě je svazek dvou lidí do života důležitý. Moji biologičtí rodiče spolu prostě nebyli v podstatě celý můj život, i když jsem vyrůstala s báječným otčímem, kterému dodneška říkám ,tati' a beru ho tak. Ale přece jenom je to trošku jiné, než když člověk vidí mámu s tátou, kteří k sobě patří, kteří mají být vedle sebe,“ vysvětluje Šárka, proč by si přála být vdaná. Takže pro mě je to tak strašně posvátné, že se jednou chci vdát, chci k někomu patřit, a chci jít životem společně. Peťa to ví.“

Podporují se také ve svých hudebních projektech, ať už je to Šárčino koncertní uskupení P. S. Iveta, kde společně zpívají Knoflíky lásky, nebo Petrův připravovaný koncert na počest Elvise Presleyho, který si Šárka 28. května nenechá ujít v pražském Divadle Hybernia.

Petr Vondráček zaznamenal Šárku Vaňkovou v SuperStar

Museli jste se znát ještě předtím, než jste spolu začali chodit. Co jste si o sobě mysleli? Zaznamenal jsi, Petře, SuperStar?
Petr: Ano, zaznamenal. Budu upřímný, ale měl jsem trochu tendenci tím pohrdat. Možná je to trochu namyšlené, ale myslím si o sobě, že jsem muzikant. Hraju na piano, zpívám, a dělám to už hodně dlouho. My jsme byli ti kluci od Šimka, začínali jsme u Slávka Šimka a Zuzky Bubílkové v pořadu S politiky netančím v roce 1998. Byl to pořad, který měl 2, 8 milionu sledovanost, takže dneska naprosto nemyslitelné.
Šárka: Něco jako SuperStar.
Petr: No jasně, ale my byli dřív. Všichni pak říkali, jaký fenomén je SuperStar a jak velkou to má sledovanost. Věděl jsem, že se něco děje. Ale tahle forma vybírání talentů – nebo trapné situace, kdy někomu něco nejde a diváky to baví – tenhle formát mě prostě znervózňuje.
Šárka: Vidíš, jak to znáš. Ty jsi to potají sledoval.
Petr: Ne, fakt moc ne. Mám rád, když je něco přesně, třeba u sportu, když se na vteřiny měří čas Usaina Bolta. Ne jako porota, která sedí, dělá že přemýšlí a posuzuje šestnáctileté klepající se ratlíky, kteří dělají, co můžou, a mají trému. Nerad jsem to viděl.

Ale když se po letech podíváme na některé soutěžící, tak to klobouk dolů.
Petr: To je jasné. Z dnešního pohledu už je to jiné. Ale v té době – je to reality show. Že se díky tomu někdo vyhoupne, tak je to dobré. Když má někdo talent, tak si zaslouží být vidět a slyšet, to je jasné. Ale je to reality show a já se u toho trochu kroutím.

Šárku Vaňkovou miloval kamarád Petra Vondráčka

Takže na SuperStar jsi Šárku zaznamenal?
Petr: Jasně, navíc byl do ní strašně zamilovaný můj kamarád. Ten se do ní úplně zbláznil, takže já o ní pořád poslouchal.
Šárka: Chudák.
Petr: A říkal jsem: „Co na ní vidíš? Je jí šestnáct, co blbneš?“ Ale jo, byla tam nejhezčí. Kdyby to byla Miss, tak z té party deseti finalistů bys určitě vyhrála. Takhle jsi byla o kousek druhá za Anetou Langerovou.
Šárka: Tak to jsi hodnej.

A ty jsi Petra z televize znala?
Šárka: No jasně, že jo, babička do něj byla zamilovaná.
Petr: Tohle jsem vždycky miloval, když za mnou přišla holka a řekla: „Tebe miluje máma nebo babička.“ „Super. A jdeš se mnou ty na kafe?“ „Promiň, já už musím, ahoj! Ale vyřídím babičce.“
Šárka: Já si moc vážím pana Šimka a paní Bubílkové, ale v té době, když tam kluci zářili, tak mně politická témata nic moc neříkala. Takže já jsem na ten pořad moc nekoukala a v té době se mi Peťa nelíbil jako mužský objekt, protože jsem byla ještě malá nebo mladá. Neseděla jsem u televize, že bych na něj koukala jako na nějaký idol. Spíš jsem ho začala vnímat, když jsme se potom začali potkávat na muzikálu Adéla ještě nevečeřela.

Tam jsi hrál Nicka Cartera. A ty?
Šárka: Já jsem hrála jednu z dívčího tria, provázely jsme celým příběhem.
Petr: A hrála i Olinku Schoberovou, Biancu. Hladila mě přes tvář: „Máte krásnou tvář. Nejen bystrou, ale i klasicky dokonalou.“
Šárka: Já jsem po něm vyjížděla, ale jen v roli.

A líbil se ti jako chlap?
Šárka: Jo.
Petr: Já jsem byl vždycky takový jelimánek.
Šárka: Ale on mnou pohrdal.
Petr: Tebe spíš přitahovali gauneři. Vždycky jsou ti gauneři pro ženské přitažlivější, ti rebelové.

Vztah kvůli kolegům týdny tajili

Seznámili jste se při zkoušení hry Prezidenti. Vylepšilo vám to zkoušení, nebo to naopak bylo složitější?
Šárka: To zkoušení bylo právě skvělé!
Petr: To bylo skvělé.
Šárka: Protože my jsme to nějaký čas tutlali i před těmi kolegy, aby to náhodou nějak nepokazilo kolektiv. Takže bylo vlastně vzrušující, že jsme to věděli jen my dva. Chodili jsme kolem sebe na těch zkouškách a věděli jsme, že se třeba večer uvidíme. To bylo hrozně hezké.

A kolegové to nevěděli.
Petr: Pár týdnů.

Dokonce jste hráli mileneckou dvojici, že? Mohli jste se k sobě přibližovat v rámci role.
Petr: To ano.

Šárko, nedlouho poté však vyšla tvá Třináctá komnata, která se týkala domácího násilí, a Petr v ní také mluví. Jaké to bylo říct o této zkušenosti Petrovi?
Šárka: Po těch letech, kdy to všechno přebolí, a jdeš dál, tak se mi hrozně ulevilo, že se mu s tím můžu svěřit. Když se ti něco takového děje, tak jsi tím do budoucna docela postižená. Proto si myslím, že je hrozně důležité něco takového říct na rovinu.

Šárka Vaňková obětí domácího násilí

Jaké to bylo pro tebe, Petře?
Petr: Já jsem odpůrce veškerého násilí, jsem pacifista non plus ultra. Nesnáším, i když se pohlavkují děti – byť, když některé vidím, jak řvou a jsou bez hranic a mantinelů, tak by si pár na prdel zasloužily, to je pravda. Ale jinak jsem velký odpůrce jakéhokoliv fyzického násilí. Nejraději mám klidné vyřešení nebo domluvu. Ale pokud má v sobě někdo násilnické geny, tak je to těžké – neměl by pít, ale chodit na nějaké konzultace. Je to prostě strašné. Na druhou stranu, když kolem sebe některé lidi vidím, třeba v autech, tak někteří jsou na facku. Ale obecně to prostě nesnáším, nesnáším násilný fyzický kontakt, jakoukoliv násilnou inzultaci – fuj.

V okamžiku, kdy ti to Šárka řekla, měl jsi chuť něco udělat?
Petr: Neprobíhalo to stylem: „Chci ti něco říct. Prosím tě, stalo se mi to a to.“ Vím, že si prošla několika vztahy, a byly to vztahy nahoru a dolů – já to měl taky takové. Každý máme za sebou nějakou minulost a to, že se jí tohle dělo, je strašné. Ale co v tu chvíli můžu dělat já? Být pro ni oporou. Tak to snad jsem.

Prý se ti, Šárko, přihlásilo hodně dívek a žen, které si procházely něčím podobným. Jak s tím pracuješ?
Šárka: Když se ten pořady odvysílal, tak mi opravdu chodily takové strašné příběhy! Nejen od ženských, ale i od chlapů. A já jsem z toho byla celý ten den špatná. Opravdu jsem nad těmi zprávami brečela, byla jsem z toho úplně v šoku, co se děje – a to já třeba ještě můžu být vděčná, že jsem v té době neměla dítě. Některé ty příběhy byly tak příšerné, a do toho ještě děti… já nevím, já bych to možná ani nezvládla. Takže jsem to s nimi sdílela, psali jsme si, potom to utichlo. Ale dodneška se mi stává, že někde zpívám a přijde za mnou nějaká paní a poděkuje mi za tu Třináctou komnatu, nebo mě obejme a řekne: „Já jsem byla tak ráda, že na to nejsem sama!“. Občas se mi to ještě takhle vrací. A je to teda hrozně smutné. Když jsem si rozklikla některé ty profily lidí, kterým se tyhle věci děly, a zjistila jsem, že je to krásná sympatická ženská, tak je to hrozné.

Člověk má pocit, že se to může stát jenom někomu nedostatečnému nebo hloupému.
Šárka: Děje se to i hrozně hodným lidem, kteří jsou úspěšní, a děje se to od lidí, kteří mají nějaký svůj vlastní komplex a mindrák. Potřebují toho silného člověka dostat na svoji úroveň. To je to.

Děkuji, že jsi o tom promluvila.
Šárka: Není zač. Mně se možná potom i ulevilo.

Chystá se svatba?

Nevidím zatím na Šárčině ruce prstýnek. Takže jak to plánujete do budoucna? Plánujete? Neplánujete?
Petr: Registrované partnerství je i pro heterosexuální páry.
Šárka: Já si myslím, že tyhle vyhýbavé odpovědi nikam nevedou, takže si myslím, že je to zcela jasné.
Petr: Třeba se to někdy stane, já nevím.
Šárka: Já třeba tím, že mám maminku a tatínka od sebe, tak pro mě je svazek dvou lidí do života důležitý. Moji biologičtí rodiče spolu prostě nebyli v podstatě celý můj život, i když jsem vyrůstala s báječným otčímem, kterému dodneška říkám „tati“ a beru ho tak. Ale přece jenom je to trošku jiné, než když člověk vidí mámu s tátou, kteří k sobě patří, kteří mají být vedle sebe. Takže pro mě je to tak strašně posvátné, že se jednou chci vdát, chci k někomu patřit, a chci jít životem společně. Peťa to ví.

Ty jsi nikdy nebyl ženatý, že?
Petr: Ne, nebyl. Když jsme se se Slávkem Šimkem bavili o Bohu, tak říkal: „Na cestě k Bohu nepotřebuješ prostředníka. Nemusíš chodit do kostela, nemusíš být ortodoxní katolík pro to, abys dokázal svoji víru v Boha.“ On v něj obrovsky věřil. Věřil v přírodu, sílu, v dobro - miloval Rychlé šípy a Foglara. A to vyjádření, že na cestě k Bohu nepotřebuju prostředníka, je vlastně trochu analogické s tím, že láska není na papíře. Láska buď je, nebo není. Samozřejmě, vím, že ženy to asi víc potřebují…

Ono je to potom i ve vztahu k dětem.
Šárka: Třeba Petr má krásný vzor ve svých rodičích, kteří svatbu měli, měli dvě děti a byli spolu celý život. Fungovalo jim to a byli spolu šťastní. Takže – samozřejmě, že láska nerovná se svatba, a svatba nerovná se láska, to já moc dobře vím, ale přece jenom. Je to nějaké požehnání.

Dcera Petra Vondráčka miluje tanec

Aby se dřív nevdala Petrova dcera, že?
Petr: Aničce je patnáct.
Šárka: To se klidně může stát.
Petr: Taky je dobré se brát, když je člověku přes dvacet. To je nejlepší. Přijde mi to nejpřirozenější, i mít děti.

Když se to nestihne, jde to i později. Šárko, neboj.
Petr: Jako jo, jsou i matky, kterým je přes sedmdesát. Já vím.

Šárko, ty jsi vlastně macecha, viď?
Šárka: Já to slovo tak nesnáším!
Petr: Je to jako z Perníkové chaloupky.
Šárka: Myslím, že ve vztahu macecha – syn to vyzní jinak, jako ze srandy, než ve vztahu macecha – dcera. To je hrozné.

Petře, půjde tvá dcera ve tvých šlépějích?
Petr: Myslíš hudebnických? Ona tancuje, maluje, má ráda výtvarno. Tancuje street dance, i když má podle mě předpoklady spíše na balet. Dělala toho spoustu, ale momentálně zakotvila u street dance. Piano ji štvalo, protože ji nebavily noty, a to úplně chápu. Když něco slyší, tak si to na piano zahraje, akordy umí. A zpívání ji také moc nebaví. Myslím, že půjde trochu jinou cestou.
Šárka: Spíš pohybově. A je teda strašně chytrá. Pálí jí to a myslím, že bude v životě úspěšná, protože má tah na branku.
Petr: Ale zase je hodně citlivá, což v dnešní době je lepší být drsný. Nezdravit, neděkovat, neříkat „prosím“. Prostě být drsný. Nepouštět lidi na přechodu, kopat do aut, když tě nepustí. Taková je doba, Miluško.

O čem dalším promluvili Šárka Vaňková a Petr Vondráček:

  • O mazlíčkovi Damiankovi - pejskovi naháčkovi - který potřebuje speciální péči
  • Jak často doma Petr Vondráček pouští Elvise
  • Jaký mají vztah k sociálním sítím a co Petr Vondráček snídá
  • Kdo u nich doma vaří a kdo lépe vysává
  • Proč je Šárka Vaňková vegetariánkou

Na fotografie Šárky Vaňkové a Petra Vondráčka se můžete podívat v naší fotogalerii.

Související články

Další články