Michaela Maurerová vzpomíná na divoké mládí: První lásku urvala v jesličkách, na DAMU zažila milostné drama s hercem

Herečka Michaela Maurerová (46) je moderátorkou nového pořadu magazínu Svět ženy, Retrohubky, ve kterém vzpomíná společně se známými osobnostmi na dobu dětství a dospívání - se vším, co k tomu patří. Zpátky do minulosti se proto vrátila i v talkshow Na kafeečko.

„Já jsem do jedenácti vypadala jako chlapeček. Já jsem byla kámoš Honzík. Takhle jsem vyrůstala. Byla jsem bez sourozenců, jedináček,“ vypráví v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou. Míša byla typické pražské sídlištní dítě. „Naši se rychle seznámili a já nechci říkat, že jsem dítě omylu, ale nebyla jsem úplně plánovaná – po třech měsících od seznámení. Myslím, že ani nebyli stvořeni pro to, aby spolu zůstali. Takže se potom rozvedli a já jsem žila sama s maminkou v tom dvanáctém patře paneláku.“

Michaela Maurerová si ušila model z hedvábného sametu: Parádní škrabošku mi vyrobila sedmiletá dcera z brčka

Michaela Maurerová o svém retro dětství

Míšo, pojďme zavzpomínat nejprve na tvé dětství. Ty ses narodila v roce 1979. Když jsi chodila do školy, to byla ještě hluboká totalita.
Nosili jsme stejnokroje. Mám krásné fotky, na kterých mám flanelové lacláčky. Dokonce jsem byla i v jesličkách. Jsem dítě, jehož rodiče hodně pracovali. Tatínek je lékař, maminka byla inženýrka ekonomie a v Praze jsme neměli hlídací babičky. Takže jsem byla v jesličkách. Do jedenácti let jsem vypadala jako chlapeček. Máma mě stříhala podle hrnce, měla jsem zubatou ofinku a neměla jsem náušničky. Opravdu jsem vypadala jako kluk. Taky jsem dědila oblečení po bratranci z Havířova. A měla jsem být původně Honzík. Nebyla jsem asi úplně příjemné překvapení pro rodiče.

Tenkrát to vlastně nevěděli dopředu.
Nevěděli. Nebyly ultrazvuky, takže naši byli tak nějak připravení na Honzíka. Už od útlého věku jsem se ale cítila jiná. Přestěhovali jsme se na sídliště, bydleli jsme ve dvanáctém patře paneláku s výhledem na trafostanici, a to utvářelo můj pohled na život. Všechno se tam odehrávalo na těch vybagrovaných muldách – v zimě se tam sáňkovalo, v létě tam bylo křoví, kde jsme si dávali první pusy. No a já jsem nastoupila do sídlištní školy Mráčkova.

To je na jižním městě?
Ne, to jsou Modřany, Lhotka. Já jsem chodila do první třídy, kde byla 1. A, B, C, D, E, F, G, H. Takže to bylo totální mraveniště, kde jsme měli kóje, drátěné šatny. A tam se potom odehrávalo všechno – ty první tlačenky s tou nejvyvinutější holkou.

To se odehrávalo i u nás v Hořicích.
Ty jsi to musela zažít, já jsem do jedenácti vypadala jako chlapeček. Já jsem byla kámoš Honzík. Takhle jsem vyrůstala. Byla jsem bez sourozenců, jedináček. Naši se rychle seznámili a já nechci říkat, že jsem dítě omylu, ale nebyla jsem úplně plánovaná – po třech měsících od seznámení. Myslím, že ani nebyli stvořeni pro to, aby spolu zůstali. Takže se potom rozvedli a já jsem žila sama s maminkou v tom dvanáctém patře paneláku.

Míša Maurerová otevřeně o dětech: Miluji je, ale už aby skončily prázdniny a šly do školky a školy

Po domácku píchnutý pupík byl průšvih

Existuje něco v době dospívání, za co se stydíš? A říkáš si, jak jsi to mohla udělat?
To bylo později, kdy u nás začal být strašně moderní piercing. A já mám docela přísné rodiče. Obzvlášť maminka, která na mě byla sama, tak byla velmi akurátní. Disciplína, šetřivost. No a já jsem strašně toužila mít něco takového, protože v té době to kluci měli v obočí, v jazyku a v pupíku. To mě strašně lákalo.

Nebyly ještě žádné salóny.
Byly! Tady v Praze byly a byly hodně drahý. Já jsem tehdy měla jedno z nejmenších kapesných ze všech dětí kolem. Ale když po něčem toužíš – když mám nějakou touhu, tak nehledám, proč to nejde, ale jak to udělat. Já jsem byla chudokrevná, vždycky mi brali krev v leže, očkování byl týdenní maraton strachu a úzkosti. Takže já jsem se rozhodla, že si to píchnu sama.

Nezkoušejte to doma!
Od táty jsem si vzala chirurgické rukavice a koupila jsem si jehlu. Koukali na mě jak na feťáka, nebylo to zvykem. Alpou jsem si vydezinfikovala pupík, zamražená břišní řasa, na ni jsem dala ten kolíček a propíchla si to. To jsem ještě zvládla. Úplně bílá. Vytáhla jsem tu jehlu a začala tam rvát náušnici. Jenže jsem si koupila menší průměr jehly než měla ta náušnice, takže to tam nešlo narvat. Ale když už jsem byla v tomhle procesu – to dokončíš!

No jasně, to tam narveš.
To prostě dáš. Ale ve chvíli, kdy jsem to tam začala rvát, tak to začalo krvácet, a já jsem omdlela. Tenkrát mě zachránila stejně stará kamarádka, sousedka, která bydlela ve čtrnáctém patře. Ta na mě tak dlouho zvonila a bušila, až jsem ji pustila, a ona viděla tu řezničinu. No a – povedlo se. Nakonec jsme to tam narvaly. Byla jsem šťastná, odstranila jsem krev a pupík zalepila. Jenže přišla fáze dvě – nesmí to zjistit máma, protože to by byl strašnej průšvih. Samozřejmě, že máma to vždycky zjistí. Žijete spolu v bytě, ona tě pozoruje a hlídá. Takže z toho byl opravdu průšvih.

Kolik ti bylo?
Patnáct nebo šestnáct. Hlavně mi mamka vysvětlila, že jsem si mohla strašně ublížit. Je fakt, že do dneška tam mám tu jizvičku.

České herečky, které umí šít: Míša Maurerová si spíchla večerní šaty, Petra Hřebíčková tvoří pro děti

Muži mě fascinovali, ale neuměla jsem to s nimi

Míšo, jaké byly tvé první lásky?
Já jsem začala velmi brzo. Tím, že jsem vyrůstala bez táty, tak mě ten mužský svět hrozně fascinoval. To jsem si uvědomila až později po X letech terapií, kdy hledáš sám sebe a chceš spoustě věcí rozumět, i svým vztahovým. To, jaký má žena vztah k mužům, které potkávám, jak se zamilovává, co u chlapů hledá, hodně souvisí se vztahem k otci. A to, jak vnímá rodiče, jak spolu komunikují. Spousta dětí, které vyrůstají v rodině, kde jsou rodiče spolu a kde to okoukávají, tak to berou jako samozřejmost. A já ne. Já jsem třeba neviděla nahatýho chlapa. Nebylo běžné, že by táta chodil nahý nebo v trenkách. Pro mě to bylo fascinující. Nevěděla jsem, jak se muži chovají k ženám, co je dvornost, co je, když ji balí.

K vám žádný strejda nepřišel?
Ne, nikdo s námi nežil. Máma samozřejmě měla nějaké vztahy. Byly jsme samy dvě ženy a mě ten mužský svět fascinoval. Byla jsem divoká, temperamentní, a evidentně teď zpětně vyhodnocuju, že jsem se těm chlapům líbila. První lásky, kdy jsem objevovala svět mužů, byly už v těch jesličkách, kde jsem měla pocit: „Chci ho, tak si ho urvu!“ Takže já jsem si ulovila toho chlapečka a dala jsem mu pusinku, protože jsem ho chtěla. Byla jsem iniciativní už v tom nízkém věku. Později ty první lásky v pubertě byly. Já jsem samozřejmě vždycky toužila po těch zlobivých klucích, já jsem na ty hodné moc nebyla. Většina holek to tak má.

Po čase ale zjistíš…
Jako rodič si potom pro své děti přeješ ty hodné. Ale asi to tak má být. Kvality, které jsem obdivovala, se různě měnily. Většinou jsem obdivovala a chtěla kluky, které chtěli ostatní, a vytyčila jsem si cíl, že ho urvu. Ale když se mi ho potom podařilo sbalit, tak jsem neuměla dál pokračovat v tom vztahu. Ty vztahy mi potom dál nefungovaly, protože jsem to nebyla já. Vždycky jsem to dotáhla do cíle – sbalit ho. Ale pak teprve začínal vztah, a to mi nešlo. Do daleké dospělosti trvalo, než jsem pochopila, co je to ten vztah. Co to je ta uvolněnost a jak se mám vlastně vedle chlapa cítit. Má to být pro mě přirozené, žádná hra, má mě mít rád takovou, jaká jsem, bez toho předstírání. Protože to je strašně únavné a vyčerpávající. A to trvalo dlouho.

To muselo být docela těžké.
Bylo. Než jsem si k tomu došla. Taková ta sebeúcta, že si vážíš sám sebe a že se neustále nepřizpůsobuješ. Já jsem se strašně snažila přizpůsobit obrazu, jak mě on chce vidět. Místo abych řekla „tak tady jsem, taková je Míša, ber nebo nech bejt“. Dlouho mi trvalo, než jsem na to přišla.

Michaela Maurerová o výchově tří dětí: V určitý moment si musíte rozmyslet, jestli chcete kariéru nebo rodinu

Odchod od mámy a dramatická první láska

V osmnácti jsi odešla od mámy a živila ses sama. To tě máma nechala takhle brzo odejít?
Nechala, protože věděla, že jí nic jiného nezbude. Byla jsem velmi svébytná. V prváku na DAMU jsem se zamilovala do jednoho nejmenovaného kolegy herce. Byl to vlastně jediný herecký kolega, do kterého jsem se v životě zamilovala. Pak už jsem s hercem nikdy nechodila. Ale byla to velká láska, byl to charismatický muž. No a tehdy jsme spolu začali bydlet, já jsem to chtěla vyzkoušet. Takže jsem se odstěhovala od maminky a bydleli jsme spolu v pronájmu. Máma věděla, že jsem tak zamilovaná, a tak to chci vyzkoušet – a už jsem vlastně plnoletá – že věděla, že by to akorát způsobilo hádky. Takže mě nechala jít si to vyzkoušet. Myslela si, že se vrátím. A já jsem se nevrátila.

Ale vy jste spolu tak dlouho nebyli, ne?
On si mě vyhlídnul a byl to jeden z mála chlapů, který vážně sbalil on mě, a ne já jeho. Většinou jsem to měla pod kontrolou já, tentokrát to bylo v jeho režii. Byli jsme spolu asi rok nebo rok a půl a potom jsem v tom podnájmu bydlela sama. Bylo to velmi bouřlivé a vášnivé. Ale asi to bylo fakt důležité, že jsem se tak osamostatnila. Jsem samozřejmě hrdý člověk a řekla jsem si: „Dobře, tak jsem odešla, budu se živit sama.“ Hledala jsem si brigády, a to je skvělá škola života. Myslím, že pro herečku je to neuvěřitelná studnice různých typů lidí.

Vnímáš dneska něco jinak, než jak jsi to prožívala předtím?
Určitě. Třeba zrovna ten vztah s nejmenovaným kolegou, to bylo šílený. To byla Itálie, antická dramata. Teď zpětně je to vlastně sranda a občas, když se potkáme, tak se tomu i zasmějeme a je to vlastně hrozně milý. Věci, které se ti dějí v životě a prožíváš je, tak je vnímáš fatálně. Jsem hodně intenzivní a temperamentní, a tak všechno – úspěchy i neúspěchy – prožívám naplno. A až potom zpětně si říkám, proč jsem to tak dramatizovala.

Co bys dneska řekla osmnáctileté Míše, která nastupuje na DAMU? Řekla bys jí, ať něco nedělá?
Spoustu věcí, samozřejmě. Ale nechci to měnit. Zjišťuju, že jakmile do něčeho šáhneš, tak je to prostě jako když vytáhneš jednu kostičku z pyramidy a spadne ti celá. Nebyla bych tím, kým jsem teď. Všechno tě utváří, i ty negativní věci, blbosti, za které se trochu stydím.

O čem dalším promluvila Michaela Maurerová:

• Jak dopadly sametové šaty, které si sama ušila na ples
• Jaká je její skutečná barva vlasů
• Kdy jí táta chirurg napíchnul uši kvůli náušnicím
• Jak se v dětství a dospívání sama oblékala
• Jak jí změnily život děti a jak náročný byl porod dvojčátek

Na fotografie Michaely Maurerové v novém pořadu Retrohubky, a také na její tři děti Magdalenku, Josífka a Emmu se můžete podívat v naší fotogalerii.