Martina (43): Dala jsem na rady učitelek a dnes toho lituji. Synovi jsem předčasným nástupem do školy znechutila život

Náš syn Aleš byl od mala šikovné a vnímavé dítě. Ale byl hodně hravý. Neudržel dlouho pozornost a jediné, co ho bavilo, byla auta. Neustále si stavěl z kostek garáže a města pro svá auta. U toho vydržel hodiny.

Albert (45): Dceru trápí jedna zvláštní učitelka. Je jak vystřižená z historického filmu a žáky hodnotí podle oblečení

Syn se uměl podepsat, a to rozhodlo

Aleš zdědil talent na malování po mně. Od tří let maloval hezké obrázky a asi v pěti letech se začal sám od sebe podepisovat a psát první slova. Vnímala jsem synův zájem o to, aby znal písmenka. „Maminko, jak se napíše slovo tatínek, babička, dědeček...?“ neustále na mě Aleš vyzvídal.

Namaloval obrázek a napsal slovo. Osobu, které chtěl obrázek věnovat. Dmula jsem se pýchou a viděla v synovi malého génia. Pro mě byl nástup do školy jednoznačnou volbou. Manžel už tak nadšený nebyl a znepokojovala ho synova nechuť udržet pozornost, zůstat chvíli v klidu a silná touha po hraní si s autíčky.

Lenka (32): Osmiletý syn začal nosit ze školy stále zvláštnější úkoly. Posvítila jsem si na paní učitelku a nestihla se divit

Zápis do školy měl katastrofický průběh

Konzultovala jsem synův vývoj s učitelkou ve školce. Ta Aleška chválila. Je prý vnímavý a chytrý, a ve škole se režimu přizpůsobí. Ale na druhou stranu nám řekla, že je syn hravý a extrémně pomalý, s nechutí se účastnit kolektivních her. Učitelka ze školky byla zápisu přítomna. Aleš celý zápis do školy brečel, odmítl plnit úkoly, občas odpověděl na otázku, ale bojkotoval vše, co po něm učitelka chtěla.

Byla jsem zděšená, jaký odpor syn při zápise do školy projevil. Já i manžel jsme se obrátili o radu také na učitelku ze školy, která situaci bagatelizovala. Prý kdyby nemělo do školy chodit každé dítě, které u zápisu pláče a odmítá spolupracovat, byly by prázdné lavice. Dali jsme s manželem na odbornou radu dvou učitelek a spoléhali na jejich odborný úsudek. Bohužel jsme měli dát spíše na obavy manžela.

Veronika (44): Maminka má zvyky ze staré školy. Na rodinném výletě jsem si připadala jako malá holka

Osm let trápení mě utvrdilo o špatném kroku

V současné době chodí Aleš do osmé třídy a je průměrný žák. Odpor ke škole má v sobě zakořeněný. Jeho školní docházka je pro nás peklo. A to doslova. První stupeň základní školy byl utrpením. V první třídě se syn naprosto odmítal přizpůsobit školnímu režimu, neustále měl po kapsách autíčka, tajně si hrál pod lavicí a nevěnoval pozornost učitelce. Doma jsme se s ním celé hodiny učili a doháněli to, co ignoroval ve škole.

V domácím prostředí byl syn ochotný se učit. Ale ve škole nikoliv. V druhé třídě Aleš pochopil, že je třeba učitelku poslouchat a alespoň při testech podal výkon. Průměrný. Záměrně. Školu nesnášel. Nebavila ho. Měl k ní odpor. A to jenom kvůli nám dospělým, kteří jsme ho natlačili do světa, na který nebyl mentálně zralý. S dnešními zkušenostmi bych se jednoznačně rozhodla pro školní odklad. Tenkrát jsem udělala chybu.

Karel (72): Můj klidný důchod je v troskách. Snacha si z nás udělala bezplatnou školku

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].