Martin (36): Její koláče byly jen začátek. Osamělá sousedka mě uhání tak, že se bojím chodit domů

Poslední rok byl pro mě hodně náročný. Po pěti letech vztahu jsem zažil dost nepěkný rozchod. Bývalá přítelkyně mě úplně psychicky zničila a já chodil jak tělo bez duše. Věděl jsem jediné: musím se odstěhovat daleko od ní. Do jiného města se mi ale nechtělo, tak jsem zvolil aspoň druhou stranu Prahy. A konečně se rozhoupal pořídit si vlastní bydlení.

Mohlo by Vás zajímat:

Bořivoj (49): Už toho mám dost. Soused si ode mě neustále něco půjčuje a vrací mi to rozbité

Těšil jsem se na nový začátek

Malý byt v tiché čtvrti mi připadal jako ideální volba. Když jsem tam byl na prohlídce, hned jsem cítil, že to přesně ono. Bydlení blízko přírody, ale zároveň i v rozumné vzdálenosti od konečné stanice metra a všeho vyžití. Viděl jsem v tom nový začátek. Chtěl jsem si dát život dohromady, přijít na jiné myšlenky.

Stěhováci mi nanosili do bytu krabice a pár kousků nábytku ze starého bytu a je s nadšením pustil do vybalování. Po pár hodinách mi někdo zazvonil na dveře. „Dobrý den, já jsem Hanka, bydlím naproti. Chtěla jsem vám popřát, ať se vám hezky bydlí. Tady máte koláč na přivítanou,“ usmála se celkem sympatická žena. A trochu déle, než je běžné, si mě prohlížela. Bylo to milé, i když trochu zvláštní. Ale v tu chvíli jsem to bral jako sousedskou vstřícnost a velmi jí poděkoval. Sousedské vztahy jsou přeci důležité. Netušil jsem ale, že se s touto ženou, dost nepříjemně zvrtnou...

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (52): Muži mě vždy podváděli se ženami. Ten poslední mi zahnul se sousedem a ví o tom snad celé město

Začalo to být nepříjemné

Jenže u koláče to zdaleka neskončilo. „Nechcete, abych vám pomohla pověsit záclony? Udělal jste si k večeři něco pořádného? Nepotřebujete vyžehlit košile?“ Hanka se objevovala téměř denně s nějakou nabídkou. Vždy se u toho uculovala a bylo vidět, že touží, abych jí pozval dál. Nikdy jsem to ale neudělal.

Když zrovna u mě nezazvonila, „náhodou“ jsem ji potkal před domem. Jak kdyby už znala můj denní režim. Když mě nezastihla doma, nechala mi vzkaz ve schánce. Kolikrát jsem našel krabici s moučníkem nebo jiným dárečkem na rohožce před bytem.

Hanka je sice milá, ale vůbec není můj typ. A z toho, co jsme zatím dozvěděl, jsem pochopil, že je dost zoufalá. Jej jí čtyřicet let a hledá chlapa pro život. Tedy i potenciálního tatínka. Biologické hodiny ji nejspíš bijí na poplach, a tak se podle toho také chová. Jenže já teď určitě po ničem takovém netoužím. I kdyby se mi líbila, ten její přehnaný zájem už je moc. A nejspíš odrazuje i jiné chlapy.

„Hanko, jste moc hodná, ale já teď opravdu chci být sám,“ řekl jsem jí jednou opatrně. Jen se usmála a pokrčila rameny. „To říkají všichni. Ale být sám je přece škoda.“

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (48): Soused mi svedl manželku přímo před nosem. Skončil jsem na ulici a nebýt dobrých lidí, dopadlo by to se mnou špatně

Už se domů netěším

Hanka se nedala odbít a ve svém tlaku pokračovala. Sousedské pozdravy se změnily v dotěrné dotazy, kam jdu, s kým jsem byl, proč se vracím tak pozdě. Nevěřícně jsem kroutil hlavou a litoval, že jsem si ji připustil moc k tělu.

Došlo to tak daleko, že jsem začal schválně chodit domů později, vybírat si zadní vchod, abych se jí vyhnul. Místo toho, abych si tedy užíval svoje nové bydlení, trávím čas jinde. Její zájem je už za hranicí normálnosti.

Nechci být hrubý, ale je mi jasné, že zdvořilé náznaky na ni nezabírají. A začínám mít strach, co bude dál. Přemýšlím, co se stane, až se její přehnaná „láska“ jednoho dne změní v hysterii nebo v nenávist, protože jí už rázně řeknu, ať mě neotravuje. Z nové etapy života se tak pomalu stává noční můra a já nevím, co s tím...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (70): Sousedka je protivná ženská. Chtěla jsem být milá na její malou dceru, ale ona mě seřvala