Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Pan Petr po zradě manželky začal pít a skončil na ulici. Každý den jen čekal, až přijde jeho konec. S pomocí dobrých lidí se ale dokázal znovu postavit na nohy a dnes pomáhá těm, kteří mají potíže se závislostmi.
Náš soused Dominik byl sympatický, ochotný a měl zlaté ruce. Občas se u nás zastavil. Měl jsem ho rád, rozuměli jsme si. Brali jsme ho s sebou i na chatu. Nikdy by mě nenapadlo, že mezi ním a mou ženou Kateřinou může přeskočit jiskra.
Neřešil jsem, že si spolu hodně povídají. Důvěřoval jsem jí jako nikomu jinému a věřil jsem, že by mě nikdy nepodvedla. Vycházel jsem z toho, že kdybych jí tohle nikdy neudělal já, ona to neudělá mně. Jenže jak jsem zjistil, nemůžeme soudit ostatní podle sebe. Žena, pro šel bych šel světa kraj, mi vrazila kudlu rovnou do srdce...
Moje žena a soused?
„Co kdyby k nám Dominik přišel v pátek na večeři?“ zeptal jsem se Kateřiny jednoho dne. Zrovna jsme dělali větší nákup na víkend.
„Jasně, klidně,“ odpověděla.
„Uvaříš něco dobrého?“
„Když mi pomůžeš...“ usmála se.
Na ten večer jsem se těšil. Dominik přinesl víno, my jsme taky měli doma pár lahví. Večer ubíhal v pohodové atmosféře. Jenže právě tehdy se mi v hlavě rozblikala první výstraha. Něco mi nesedělo na tom, jak se Dominik a Kateřina na sebe dívají, jak se spolu smějí. Mávl jsem nad tím rukou. Možná jsem měl o sklenku vína víc, než jsem si měl dát. Navíc jsem nikdy nezapochyboval o její věrnosti. Byli jsme manželé pět let. Věřil jsem, že jsme silný a dobře sehraný pár. Přesto mi ta večeře nasadila brouka do hlavy.
„Dominik je fajn, co?“ zeptal jsem se manželky, když odešel.
„Jo, je fajn mít milého souseda,“ pokrčila rameny Kateřina, jako by o nic nešlo.
Jenže šlo. To, co jsem viděl, nebylo možné ignorovat. Kateřina se v jeho přítomnosti červenala. Začal k nám chodit čím dál častěji. Vždycky se našla nějaká záminka. A pak jsem zjistil, že k nám chodí i tehdy, když nejsem doma. Kateřina pracovala z domova a najednou měla spoustu problémů s notebookem – nešel zapnout, něco nefungovalo... Dominik se v tom samozřejmě vyznal, takže ji s radostí zachraňoval...
Zhroutil se mi svět
Jednoho dne jsem přišel z práce dřív a našel jsem Dominika sedět v obýváku. Nepřekvapilo mě to, ale zarazila mě jeho reakce. Byl viditelně nervózní a rychle zmizel. Kateřině hořely tváře. Bylo to trochu divné, ale neřekl jsem ani slovo.
O pár dní později jsem zjistil, co se vlastně děje. „Zamilovala jsem se do Dominika. Chceme být spolu...“ řekla mi Kateřina otevřeně.
Bylo to jako zlý sen. Všechno se semlelo hrozně rychle. Musel jsem se vystěhovat, protože byt patřil Kateřině. Sehnal jsem si malou garsonku ve vedlejší ulici. Ona téměř okamžitě prodala byt a podala žádost o rozvod. Odstěhovala s Dominikem, ale neřekli mi kam. Nezvedala mi telefon, neodpovídala na zprávy.
Když jsme se setkali u soudu, Kateřina zářila, což se o mně říct nedalo. Připadal jsem si jako totální ztroskotanec. Neměl jsem chuť žít. Po rozvodu jsem začal pít. Ze začátku to bylo pár piv večer, ale pak jsem pil od rána do noci, den co den. Neplatil jsem nájem, protože všechny peníze jsem propil.
Brzy jsem přišel o všechno – o střechu nad hlavou i o práci. Spával jsem na lavičkách nebo pod schody, když jsem měl štěstí a nikdo mě nevyhodil. Modlil jsem se, aby si mě Bůh už vzal. Chtěl jsem jen zavřít oči a nikdy je neotevřít. Myslel jsem, že pro mě už není žádná naděje. Neviděl jsem důvod, proč žít dál...
Změnil jsem svůj život
„Proboha, co tu děláte?“ zaslechl jsem jednou známý hlas. Byl jsem schoulený na lavičce a čekal jsem na svůj konec. Zvedl jsem hlavu a spatřil starou paní, sousedku z domu, kde jsme kdysi bydleli s Kateřinou. Sedla si vedle mě, já se k ní přitulil a rozbrečel jsem se jako dítě. Vzala mě k sobě domů. Dala mi najíst, našla čisté oblečení po svém manželovi a nabídla mi pokoj pro hosty. „Můžete tu zůstat, jak dlouho bude potřeba,“ řekla. „Jsem tu sama... společnost mi přijde vhod.“
Zpráva o tom, co mě potkalo, se mezi bývalými sousedy rozšířila rychlostí blesku. Díky jejich dobrosrdečnosti a otevřenosti jsem se z toho bahna vyhrabal a postavil se na nohy. Pomohli mi najít práci, vlastní bydlení a poradili mi, ať zkusím terapii.
Začít znovu nebylo snadné, ale měl jsem vůli a motivaci změnit svůj život. Chodil jsem na terapii pro alkoholiky a postupně jsem v sobě objevil touhu pomáhat druhým. Lidem, kteří se ztratili stejně jako já. Od té doby uplynulo několik let. Dnes pracuju jako terapeut a věnuju se lidem se závislostmi. Není to jen práce. Je to poslání. Jsem šťastný, že můžu pomáhat těm, kteří si sáhli na dno.
Kateřině jsem odpustil, i když mě zradila a zachovala se ke mně hanebně. Nezůstala ve mně zloba, vztek ani zášť. A myslím, že právě díky odpuštění jsem se mohl posunout dál...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
