Viktor (37): Všichni se na mě vždycky mohli spolehnout. Když jsem potřeboval pomoc já, najednou nikdo neměl čas

Když někdo něco potřeboval, vždycky jsem byl po ruce. Vildovi se v lednu porouchalo auto, a tak jsem ho bez řečí odtáhnul. Markovi jsem pomohl stěhovat gauč do čtvrtého patra, samozřejmě bez výtahu. Místo Adama jsem celý den strávil běháním po úřadech, on si totiž neuměl vyřizovat dotace. Dělal jsem to rád, protože jsem se cítil potřebný. Poslední dobou se ale něco změnilo. Přestal jsem se cítit jako přítel a stal se z mě nástroj. Taková bezplatná pohotovost bez svátků a víkendů.

Karel (32): Nestydím se za to, že jsem hodinový manžel. Rád pomáhám ženám, které se nemohou spolehnout na své muže

Kamarád potřeboval pomoc

V pátek večer mi zavolal Marek. Hlas měl až příliš veselý, jako vždy, když něco potřeboval. Prý ho můžu zachránit jenom já. Měla to být rychlá akce na chatě, jen přenést pár betonových desek. Nabízel mi pivo jako odměnu. Opravdu jsem chtěl odmítnout, ale než jsem v sobě našel špetku asertivity, slyšel jsem sám sebe, jak souhlasím.

V sobotu ráno jsem jel asi šedesát kilometrů na jeho chatu. Vůbec to nebyla rychlá akce. Těžké, špinavé desky jsme nosili z jednoho konce pozemku na druhý až do pozdního odpoledne. Záda mě bolela a pot mi stékal po krku.

To slíbené pivo bylo jen jedno. Ale stejně jsem si ho nedal, protože Marek mi nabídl láhev, až když jsem se chystal na cestu zpátky. „Bez tebe bych byl v háji. Na tebe je vždycky spoleh,“ plácl mě po zádech a sám se napil piva.

Ludvík (58): Rád jsem sousedům opravil, co bylo potřeba. Všechno se ale záhy obrátilo proti mně

Nikdo mi nepomohl

V neděli ráno jsem se probudil rozlámaný jako stařec. Každý krok mi připomínal včerejší dřinu. Čekala mě ale ještě jedna povinnost: potřeboval jsem ze sklepa vynést starou kovovou skříň a pár beden s nářadím. Řekl jsem si, že když já vždycky pomáhám ostatním, snad teď někdo pomůže mně.

Napsal jsem Markovi, jestli by neměl čas. Pak Vildovi, který mé pomoci využil nesčetněkrát. Nakonec Adamovi, kterému jsem zařizoval věci na úřadech. A pak jsem čekal. První odepsal Marek: „Sorry, kámo, akce na chatě mě zničila.“ Adam se ozval po dvou hodinách, že má na starosti děti a příště to snad vyjde. Vilda se neozval vůbec.

Klára (37): Sestře jsem půjčila padesát tisíc. Místo jídla pro děti si koupila drahé oblečení a začala se mi vyhýbat

Cítil jsem úlevu

Seděl jsem na gauči a díval se na prázdný display telefonu. Vzpomněl jsem si, kolikrát jsem já všeho nechal, abych pomohl jiným. Jediná moje prosba o pomoc a... nic. Otevřel jsem kontakty a bez velkého přemýšlení jsem začal mazat lidi, kteří se na mě vykašlali. Šlo to snadno. Necítil jsem vztek, spíš úlevu.

Uvědomil jsem si, že většina mých „přátel“ byli jen lidé, kteří volali, když něco chtěli. Když jsem já potřeboval pomoc, najednou byli unavení, zaneprázdnění nebo prostě nedostupní. Nešlo mi o jejich vděčnost. Šlo o to, že když já něco potřebuji, najednou jako bych neexistoval.

Izabela (35): Máma, sestra i kolegové mě jen využívají. Když jsem skončila v nemocnici, nikoho nezajímalo, co je se mnou

Takové kamarády nepotřebuju

Vyšel jsem ven. Šel jsem jen tak na procházku, abych nebyl v bytě, který mi najednou připadal příliš tichý. Potkal jsem souseda z vedlejšího vchodu. Vždycky jsme se jen zdravili. Tentokrát jsme se ale dali do řeči. Bavili jsme se o počasí, o dopravě, o blížící se rekonstrukci ulice. Bylo to normální, bez jakýchkoli skrytých očekávání a pocitu dluhu.

Došlo mi, že přesně tohle hledám – vztahy bez povinností. Domů jsem se vrátil za soumraku. Telefon na stole mlčel a to ticho bylo skutečně uklidňující. Úleva přišla, až když mě nikdo nepotřeboval. Nevěděl jsem, co bude dál, ale jedno bylo jisté. Už nikdy nechci být jen pomoc pro ostatní. Asi je lepší být sám, než s těmi, kdo jen berou.

Michal (31): Práci jsem obětoval všechno. Pak jsem pochopil, že jsem jenom jedno kolečko v soukolí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].