Klára (37): Sestře jsem půjčila padesát tisíc. Místo jídla pro děti si koupila drahé oblečení a začala se mi vyhýbat

Když jsem mohla, své sestře jsem vždy pomohla. Před časem za mnou přišla s pláčem, že nemá z čeho žít a že se její děti dívají do prázdné lednice. Neváhala jsem a poslala jsem jí padesát tisíc z úspor na svou vysněnou exotickou dovolenou. Bez smlouvy, bez svědků. Vždyť komu jinému věřit než vlastní sestře, že?

Marcela (52): Po návratu z lázní mě sestra šokovala. Z mého bytu udělala party doupě

Půjčila jsem sestře peníze

Když mi Monika zavolala, okamžitě jsem poznala, že je zle. Její „zachraň mě“ nikdy neznamenalo, že si chce půjčit cukr. Vyprávěla mi srdceryvný příběh o tom, jak ji opustil muž, neposílá alimenty a před měsícem ji propustili z práce kvůli snižování stavů. Prý má v peněžence pár korun a nemůže dětem koupit ani mléko.

Co jsem měla dělat? Peníze jsem měla. Než jsem se stihla kousnout do jazyka, řekla jsem, že jí půjčím padesát tisíc. To by jí mělo pár týdnů vydržet. Slibovala, že mi vše vrátí, jen co se postaví na nohy. A já se cítila hrdě, že jsem jí mohla pomoci. Byla jsem tak hloupá...

Irena (41): Moje sestra se omluvila milence svého muže. Nechápu, proč to snáší

Sestra začala utrácet

O dva týdny později jsem ji potkala v obchodním centru. Stála před výlohou butiku a v rukou držela několik tašek s logy drahých značek. Přivítala mě s nadšeným pištěním, jako bychom byly nejlepší kamarádky. Když jsem se jí zeptala, kde vzala peníze na takové nákupy, odbyla mě smíchem a výmluvou na dárkové poukazy od kamarádky, které přece musela využít. Ujistila mě, že už má vyhlédnutou novou práci a brzy mi všechno vrátí.

Uplynuly týdny, pak měsíce. Zpočátku ještě občas napsala zprávu ve stylu „už brzy“ nebo „čekám na výplatu“. Pak se odmlčela úplně. Když jsem jí napsala, že si potřebuji promluvit, odepsala, ať zavolám zítra. Jenže druhý den už telefon nezvedala a po několika pokusech jsem zjistila, že si mé číslo zablokovala.

Ten samý den jsem ji viděla na sociálních sítích, jak si užívá „čas jen pro sebe“ v kavárně. Když jsem se jí konečně dovolala z jiného čísla, sykla, ať jí nevolám, že je mezi lidmi, a zavěsila.

Izabela (35): Máma, sestra i kolegové mě jen využívají. Když jsem skončila v nemocnici, nikoho nezajímalo, co je se mnou

Na rodinu se nemohu spolehnout

A tak jsem se sebrala a bez ohlášení jela k ní. Uvítala mě s výrazem, jako by spatřila exekutora. Když jsem se jí zeptala, co bude s dluhem, vybuchla. Křičela, že se chovám, jako by mi něco ukradla, a že si myslela, že jsme rodina. Na mou poznámku, že rodina neutíká a neblokuje si čísla, už jen odsekla, že teď peníze nemá a neví, kdy je bude mít.

Za pár dní mi od její dcery Julie přišla zpráva, že je maminka zhroucená a pláče, protože si myslí, že ji nenávidím. Ten večer mi Monika sama zavolala. Tichým hlasem se omlouvala, ne za dluh, ale za to, jak se chovala. Prý se styděla. Navrhla jsem jí, ať mi pošle cokoliv, třeba jen pětistovku, aby ukázala, že to myslí vážně.

O dva týdny později mi na účet přišlo pět set korun se strohou poznámkou: „První splátka. Promiň.“ Už jsem nereagovala. Bylo mi jasné, že zbytek peněz nikdy neuvidím. Největší ztrátou ale nebylo těch pětačtyřicet tisíc. Ztratila jsem víru v to, že se na rodinu můžu vždy spolehnout.

Martina (33): Moje sestra je celý život dokonalou lhářkou. A dokáže zmanipulovat všechny kolem sebe

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].