
Irena nemůže uvěřit tomu, jak se její sestra Laďka chová. Už pět let ví, že má její muž Marcel milenku, přesto s ním zůstává a nechává se ponižovat...
Všechno to začalo před čtyřmi lety, kdy Laděnka zjistila, že její muž má už skoro rok poměr s kolegyní z práce. Bohužel to nebyla jeho první milostná avantýra! Tehdy jsem čekala, že se sestra okamžitě rozvede. Pro mě už by to byla poslední kapka. Ale velmi jsem se spletla! „Na rozvod zapomeň. Zvykneš si a jednou mi i poděkuješ,“ řekl jí tehdy Marcel. A ona si skutečně začala zvykat.
Stále ho miluje
Poslední měsíce pozoruji, jak se moje milovaná, hodná a vždy laskavá sestřička ztrácí. Dřív bývala veselá, ráda organizovala různé rodinné sešlosti, na něž vždy bohatě napekla a navařila. Nyní je jako bez života, dokonce často mluví šeptem.
„Irenko, on je prostě takovej, nikdo ho nezmění a já ho miluji,“ řekla mi mnohokrát, když jsem se ptala, proč to všechno snáší. „Také nechci, aby děti vyrůstaly bez táty jako my dvě.“ Jenže děti, které vidí nešťastnou a ustaranou mámu, rozhodně spokojenou rodinu nezažívají. Navíc je sestra na vše sama, Marcel doma s ničím nepomáhá a domů si chodí, jak chce. Nedávno se však sestřiččin život naprosto vymkl všemu, co jsem si kdy dokázala představit.
Bouchly jí saze
Začal školní rok, malá nastoupila do první třídy, malý do školky a Laďka sprintovala, aby vše sama stíhala – domácnost, práci i rodinu. Marcel si chodil domů nejdříve po deváté večer. Laďka byla naprosto vyčerpaná. Tehdy jí „bouchly saze“. Vzala telefon a zavolala oné ženě. „To se vůbec nestydíte? Marcel má dvě malé děti, měl by být večer s nimi, pomáhat s úkoly a číst pohádku na dobrou noc. Místo toho je s vámi!“ křičela prý.
Když mi to vyprávěla, měla jsem na okamžik pocit, že se konečně vzchopila. Jenže to netrvalo dlouho. Marcel se to ještě v ten den dozvěděl a donutil mou sestru, aby se jeho milence omluvila. „Co sis to dovolila?! Okamžitě se jí omluvíš!“ nakázal jí a ona poslechla.
Jsem naprosto bezmocná
Pak mi samozřejmě plakala do telefonu. Nemohla jsem ji vůbec uklidnit a měla o ni opravdu strach! „Proč to všechno proboha děláš? Víš, že nemusíš, že ano? U nás máš ty i děti dveře dokořán. Náš dům je velký a můj Igor vás má moc rád,“ opakovala jsem jí. Chvíli bylo ticho a pak mi to znovu řekla: „Protože ho pořád miluju. Je to láska mého života,“ vydechla.
Ten okamžik mi vehnal slzy do očí – ne z dojetí, ale z bezmoci. Slyšet sestru, jak se dobrovolně ponižuje, je strašné! Aktuálně tápu, zda jí domlouvat, přesvědčovat ji, anebo ji prostě nechat, ať si žije ve světě, kde se žena omlouvá milence svého muže.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].