Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Pavel měl dlouho pocit, že mu život protéká mezi prsty. Všechno změnila o patnáct let mladší Petra. Zamiloval se do ní a opustil rodinu. Po nějaké době ale zjistil, že udělal životní chybu.
Ještě nedávno jsem byl manžel, otec dvou dětí a zaměstnanec velké firmy. Dny mi splývaly – ranní káva, práce v kanceláři, nákup, večeře s rodinou, čtení pohádek dětem. V té rutině jsem se cítil bezpečně.
Chtěl jsem ještě něco zažít
Moje žena Jana byla vždycky praktická, vyrovnaná a perfektně organizovaná. Dlouho jsem si myslel, že přesně to potřebuju. Časem jsem ale začal cítit, že jsem si vlastně ještě pořádně neužil. Každý den byl kopií toho předchozího. Měl jsem pocit, že mi život protéká mezi prsty. A právě v té chvíli jsem potkal Petru.
Vtrhla do mého uspořádaného světa jako uragán a všechno převrátila vzhůru nohama. Seznámili jsme se úplně banálně – ve frontě na kávu. Byla o patnáct let mladší, plná energie, trochu provokativní. Začali jsme se vídat. Nejdřív jen nevinně, občas jsme zaskočili na kafe, pak přišly večeře a a nakonec milování. Měl jsem pocit, že mě konečně někdo chápe. Cítil jsem se mladší a silnější. Zkrátka že znovu žiju.
Věřil jsem, že mezi námi je něco výjimečného. A tak jsem jednoho dne opustil ženu, děti, domov i všechno, co jsme spolu vybudovali. Sbalil jsem si věci a pronajal jsem si byt. Petra se ke mně nastěhovala asi za dva týdny. Byl to náš malý ráj. Každý den jsem se těšil, až se k ní po práci vrátím a budeme se milovat.
Mladá milenka mě zesměšnila
Jednoho večera jsem se vrátil domů naprosto vyčerpaný. A to jsem si ještě z práce nesl papíry, které jsem si chtěl prostudovat. Už na chodbě jsem slyšel hlasitou hudbu – ten typ, ze kterého vás rozbolí hlava. V předsíni jsem našel prázdné lahve od vína, z obýváku se ozýval smích a nějaké hlasy. Petra seděla na gauči s dvěma kamarádkami, nalíčená, v krátkých šatech, se sklenkou vína v ruce. „Nemůžeš se sem přiřítit jako na poradu a ještě s tím výrazem... Kazíš nám atmosféru...“ pronesla.
Chtěl jsem něco říct, ale raději jsem si to nechal pro sebe. Zamířil jsem do koupelny, ale Petra se zvedla z gauče a postavila se přede mě. „A kde je to víno, co jsi měl koupit? Vždyť jsem ti psala...“ řekla vyčítavě. Její kamarádky se začaly chichotat.
„Neměl jsem čas. Dneska jsem toho měl v práci hodně,“ bránil jsem se.
„Jako vždycky...“ procedila mezi zuby. „Jsi takovej suchar, že mě z tebe přechází chuť žít.“
Chvíli jsem mlčel. Podíval jsem se na ni a zaslechl další výbuch smíchu. „Přestaň, mám dost těch věčných výčitek,“ řekl jsem.
Jen protočila oči a mávla rukou. „Tak se vrať ke svý starý! Tam jsi byl král... v papučích!“ vyštěkla a sedla si na gauč.
Odešel jsem do kuchyně, sedl jsem si a zíral z okna. V tu chvíli mi zavibroval telefon. Přišla mi zpráva od mé manželky Jany: „Tvoje dcera se ptá, jestli zítra přijdeš na její vystoupení ve školce.“ Píchlo mě u srdce. Kolikrát jsem slíbil, že zavolám, že se stavím? Zklamal jsem nejen svou ženu, ale především děti. Do očí se mi draly slzy. Chtěl jsem odepsat, že přijdu, ale věděl jsem, že bych lhal. Pravda byla, že jsem se styděl. Jak bych se jim po tom všem mohl podívat do očí? Připadal jsem si jako naprostý hlupák.
Milenka mě podvedla
Další týdny mezi mnou a Petrou panovalo napětí. Něco ve mně vyhořelo, ale nedokázal jsem si to přiznat. Jednoho dne jsem se výjimečně vrátil z práce dřív. V bytě bylo podezřele ticho – obvykle tam hrála hudba na plné pecky. Vešel jsem do chodby a zaslechl jsem tlumené hlasy a mužský smích. Srdce mi divoce bušilo, v hlavě mi naskočily ty nejhorší scénáře.
Dveře do ložnice byly pootevřené. Strčil jsem do nich. Petra seděla na posteli jen ve spodním prádle, vedle ní ležel asi dvacetiletý kluk ve slipech. Byl rozvalený na polštářích a hladil ji po stehně.
„Co se to tady děje?!“ zařval jsem.
Petra se na mě podívala s ledovým klidem. „Pavle, to není tak, jak si myslíš...“ řekla tu nejotřepanější větu.
„Ne? A jak teda?! Neříkej mi, že je to tvůj brácha!“ vybuchl jsem.
Ten kluk se zvedl a natáhl si tričko. „Chlape, seber se,“ procedil posměšně a prošel kolem mě, jako bych tam nebyl.
Díval jsem se na Petru. Jen pokrčila rameny a zasmála se. Jako by se nic nestalo. V tu chvíli jsem si připadal jako ten největší trouba na světě. Kvůli Petře jsem opustil svou rodinu, abych teď stál a sledoval, jak se mi směje do obličeje...
Všechno jsem pokazil
O pár dní později se sbalila a odstěhovala. Nevím kam, možná k tomu svému mladému milenci. Zůstal jsem sám v prázdném bytě. Na stole ležely účty, které se kupily jako memento mého zmrveného života. Vedle nich stála už dva dny otevřená lahev vína. Neměl jsem ani sílu ji dopít.
Díval jsem se do zrcadla na svou tvář – unavenou, šedou, s kruhy pod očima. Kdo jsem? Muž, který přišel o všechno – o rodinu, děti, domov i klid. Neměl jsem nic. Ani lásku, ani peníze. Jen výčitky, které mě dusily, a prázdno, které nešlo ničím zaplnit. Petra se nejspíš někde smála a vykládala, jaký jsem trouba. Možná už si hledala dalšího chlapa, který jí koupí víno a vezme ji na večeři.
A já? Já nevěděl, jak teď žít. Jak se podívat do očí svým dětem a říct jim, že jsem je opustil kvůli někomu, kdo mě nikdy nemiloval...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
