Michal (38): Manželka prozradila kamarádce moje největší tajemství. Štve mě, že je z toho historka pro pobavení

Pracuju v městském archivu. Tiše sedím mezi starými dokumenty a dělám svou práci. Večer se vracím do bytu, který už roky není mým domovem. S manželkou se míjíme – ona je věčně rozzářená, s mobilem u ucha, já se uvnitř cítím prázdný. Čím dál víc mám pocit, že Lucie už se mnou nemluví. Mluví „o mně“. A nejvíc se svou kamarádkou Alenou...

Mohlo by Vás zajímat:

Oliver (41): Manželka si na sociální síti stěžuje, jak se mnou trpí. Přitom má vše, na co si vzpomene

Manželka mě zostudila

Byl to jeden z těch společenských večerů, které na první pohled vypadají nevinně. Alena dorazila první, jako vždycky, s lahví prosecca a výrazem „vím všechno nejlíp“. Pak přišli Karel s Evou, Lucčini spolužáci z vysoké. Neustále se rozchází a schází, ale na večírcích fungují v pohodě.

Seděli jsme kolem našeho starého stolu s puntíkovaným ubrusem, co měl navozovat atmosféru domova. Svíčky dohořívaly, víno teklo proudem a konverzace plynula lehce. I když... já jsem už po první skleničce cítil, že tam nejsem víc než rekvizita. Kus nábytku, co občas přikývne, ale neruší.

Pak se dostali k sexu – jakože vtipně, samozřejmě. Kdo má děti, kdo nemá čas, kdo spí odděleně. Karel se smál, že Eva u nich doma objímá jenom psa. Eva mu to vrátila s tím, že pes aspoň nechrápe. A pak se Alena, s hlasem přiopilým vínem a přesvědčením, že může všechno, podívala na mě a prohlásila: „No jo, ale s tvýma schopnostma to přece není žádná novinka, ne?“

Ztuhl jsem. Vteřinu jsem si nebyl jistý, jestli jsem slyšel dobře. A pak jsem uviděl jejich tváře, všichni se smáli. Nikdo si nevšiml, že mě to ranilo. Seděl jsem uprostřed lidí, kteří se dobře bavili. Jen já věděl, co tím Alena myslela. Nemá to ze své hlavy, musela jí to říct Lucie. Křečovitě jsem se usmál a dopil víno. Nevím, co jiného jsem měl dělat. Nikdo si nevšiml mého mlčení. Nikdo se nezeptal, jestli jsem v pohodě.

Když všichni odešli, zeptal jsem se: „Opravdu jsi to Aleně musela říct?“

Lucie si povzdechla a chvíli mlčela. „Potřebovala jsem si o tom s někým promluvit. Nechápeš to?“

„Myslel jsem, že ti můžu důvěřovat. Věci, za které se stydím, by neměly být zábavné historky k vínu...“

„Prosím tě, zas to tolik neprožívej...“ dodala a mávla rukou.

Mohlo by Vás zajímat:

Aleš (34): Manželka měla plnou kontrolu nad mým životem. Svobodu mi přinesla až práce v zahraničí

Zametla to pod koberec

Uběhl týden. Nevraceli jsme se k tomu. Lucie se chovala, jako by se nic nestalo, jako by stačilo vše zamést pod koberec a žít dál. Já mlčel. Ráno jsem šel do práce, večer jsem se vrátil, míjeli jsme se mezi kuchyní a koupelnou. Bavili jsme se o mléku, účtech, toaletním papíru. Nic víc.

V noci jsem nespal. Převaloval jsem se, slyšel jsem, jak Lucie ve spánku vzdychá nebo se ode mě odvrací. Několik večerů jsem bezmyšlenkovitě projížděl inzeráty s pronájmy. Představa, že bych bydlel sám, byla pro mě čím dál reálnější.

Jednou večer, když jsme spolu bezmyšlenkovitě zírali na televizi, se Lucie zeptala: „Jsi v pohodě?“

„Jo,“ odpověděl jsem ze zvyku.

Přisunula se blíž a chtěla mě políbit. Uhnul jsem. „Fakt chceš, abych se omlouvala za každou věc, co jsem kdy řekla?“ nadhodila chladně.

Neodpověděl jsem. Nechtěl jsem omluvu. Chtěl jsem jen přestat být „tématem“, chtěl jsem znovu být člověkem...

Mohlo by Vás zajímat:

Radek (38): Přál bych si, aby moje manželka o sebe opět začala pečovat. Nepoužívá parfémy, mýdlo a smrdí potem

Opustil jsem ji

Rozhodl jsem se v úterý ráno. Podepsal jsem nájemní smlouvu na maličkou garsonku, kterou nikdo nerekonstruoval od devadesátých let. Majitel se na nic neptal. Chtěl jen můj podpis a nájem na měsíc dopředu.

V pátek jsem vstal dřív než obvykle. Zabalil jsem si batoh a kufr. Klíče jsem nechal na stole. Bez vzkazu. Bez vysvětlení. Dveře jsem zavřel potichu, aby se Lucie nevzbudila. Neunesl bych její reakci. Večer mi zavolala. Zvedl jsem to. Nejdřív bylo ticho, pak pláč. „Proč?“ zeptala se. Hlas se jí třásl, jako by tomu nevěřila.

„Protože už jsem nechtěl dál poslouchat, co o mně říkáš,“ odpověděl jsem. Položil jsem to dřív, než mohla cokoli říct.

Sedl jsem si na postel ve svém novém bytě. Stěny byly tenké, ale tentokrát za nimi nikdo nemluvil o mně. Poprvé po dlouhé době bylo ticho. Trochu nepříjemné ticho, ale moje.

Mohlo by Vás zajímat:

Radek (44): Manželka vyhrála v loterii a nic mi neřekla. Jsem naštvaný a nechápu, za co všechny peníze utratila

Nemám se kam vrátit

Každé ráno jsem šel do práce, večer jsem se vracel pozdě. V neděli jsem se potkal s kolegou z archivu. Zašli jsme na pivo. V hospodě bylo ticho, kromě nás tam byl už jenom jeden host.

„Odstěhoval jsem se,“ řekl jsem kolegovi.

Překvapeně se na mě podíval. „To mě mrzí. Kvůli Lucii?“ zeptal se.

„Nejen kvůli ní. I kvůli sobě,“ povzdechl jsem si. „Myslel jsem si, že nevěra znamená sex s někým jiným. Ale možná je nevěra i to, když někomu cizímu vykládáš, za co se tvůj partner stydí...“

Neřekl nic. Dopili jsme a beze slova odešli. Cestou do podnájmu jsem si uvědomil, že se mi nechce vracet do té prázdnoty... ale že vlastně nemám kam jít...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (73): Manželka obvinila sousedku z krádeže. Po té aféře se stydím ukázat na sídlišti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].