Petra (42): V kadeřnictví jsem vyslechla tajemství, které mě tíží. Teď se nemůžu podívat sousedce do očí

Svou práci mám opravdu ráda, i když je občas psychicky vyčerpávající. Zákaznice se často potřebují svěřit a já jsem se naučila být dobrým posluchačem. Většinou to pouštím jedním uchem tam a druhým ven, je to součást profese.

Nedávno se v mém křesle objevila nová tvář, dáma kolem padesáti let. „Jen konečky a oživit barvu, prosím,“ usmála se. Jak už to bývá, daly jsme se do řeči.

Irena (65): Dcera se chce vdávat, ale já z toho radost nemám. Drby, se kterými přišla sousedka, mi nedají spát

Svěřila se mi s tajemstvím

Zatímco jsem jí nanášela barvu, začala mluvit o svém manželství. Po třiceti letech je prý jejich vztah na bodu mrazu.

„Ale víte, já si našla řešení,“ mrkla na mě spiklenecky. „Už tři roky mám milence. Manžel samozřejmě nic netuší.“

Snažila jsem se tvářit neutrálně, nevěru neschvaluji. Paní ale pokračovala. „Martin je na rozdíl od mého muže ve skvělé formě a obdivuji ho jako úspěšného podnikatele. Vybudoval z ničeho firmu, která teď skvěle prosperuje.“

Dana (54): Moje dcera chodí s mužem, který je starší než já. Celá vesnice si o nich povídá, to nedopadne dobře

Začalo mi to docházet

V tu chvíli jsem strnula. Ten popis přesně seděl na mého souseda Martina. A když dodala, že firmu jednou převezme jeho syn David, měla jsem jasno. Vztek se ve mně mísil s bezmocí. Co jsem měla dělat? Vynadat jí? Vyhodit ji ze salonu? Snažím se lidi nesoudit, ale tohle bylo příliš.

„Martin mi dává pocit, že jsem stále krásná a žádaná, což od manžela už dávno neznám. Ale rozvádět se nebudu, nechci bořit rodinu a přijít o zázemí.“

Marie (42): Celá vesnice pomlouvá moji dceru. Ale já myslím, že mládí má právo na trochu zábavy

Těžké dilema

Vůbec jsem nevěděla, co na to říct. Jen jsem mechanicky přikyvovala a modlila se, ať už je pryč. Snažila jsem se nedat na sobě nic znát. Když konečně odešla, zůstala jsem sedět jako opařená a přemítala, co teď.

Prozatím jsem se rozhodla mlčet. Nechci se plést do cizích záležitostí, mohlo by se mi to vymstít. Jen nevím, jak dlouho to dokážu. Včera jsem na ulici potkala sousedovu ženu a bylo mi jí neskutečně líto.

Jitka (37): Můj student mě chtěl zničit. Rozšířil pomluvy, že mám poměr s kolegou

Názor vztahové terapeutky

Petra se ocitla v náročné roli, která překračuje běžný rámec její profese. Jako kadeřnice je zvyklá být posluchačem, ale tentokrát se informace osobně dotýká jejího blízkého okolí. To, co vyslechla, v ní vyvolalo vnitřní konflikt mezi loajalitou k profesní mlčenlivosti a lidským soucitem k sousedce.

Je důležité si uvědomit, že odpovědnost za nevěru nenese ten, kdo se o ní náhodně dozví. Petra není aktérem situace, ale svědkem. Pokud by se rozhodla zasáhnout, mohla by nechtěně převzít roli „posla špatných zpráv“, což často vede k přenesení hněvu a napětí právě na něj. Mlčení tedy nemusí být zbabělostí, ale ochranou vlastních hranic i profesní integrity.

Z terapeutického hlediska by bylo vhodné, aby Petra pracovala především se svými emocemi – s pocitem bezmoci, vzteku i lítosti. Může si položit otázku, kde končí její odpovědnost a kde začíná odpovědnost druhých. Dále je důležité přijmout fakt, že ne všechny pravdy jsme povinni nést ani řešit. Důležité je, aby její případné rozhodnutí vycházelo z klidu a jasných hranic, nikoli z impulzivní reakce.

Mgr. Jana Hazuková, terapeutka, koučka psychoenergetické transformace mysli, práce s emocemi a prožíváním. Více info zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].